CHAPTER SEVEN
KAPITOLA SEDMÁ
The Descendants of King Māndhātā
Potomci krále Māndhāty
In this chapter the descendants of King Māndhātā are described, and in this connection the histories of Purukutsa and Hariścandra are also given.
V této kapitole jsou vyjmenováni potomci krále Māndhāty, a při té příležitosti jsou uvedeny příběhy Purukutsy a Hariścandry.
The most prominent son of Māndhātā was Ambarīṣa, his son was Yauvanāśva, and Yauvanāśva’s son was Hārīta. These three personalities were the best in the dynasty of Māndhātā. Purukutsa, another son of Māndhātā, married the sister of the snakes (sarpa-gaṇa) named Narmadā. The son of Purukutsa was Trasaddasyu, whose son was Anaraṇya. Anaraṇya’s son was Haryaśva, Haryaśva’s son was Prāruṇa, Prāruṇa’s son was Tribandhana, and Tribandhana’s son was Satyavrata, also known as Triśaṅku. When Triśaṅku kidnapped the daughter of a brāhmaṇa, his father cursed him for this sinful act, and Triśaṅku became a caṇḍāla, worse than a śūdra. Later, by the influence of Viśvāmitra, he was brought to the heavenly planets, but by the influence of the demigods he fell back downward. He was stopped in his fall, however, by the influence of Viśvāmitra. The son of Triśaṅku was Hariścandra. Hariścandra once performed a Rājasūya-yajña, but Viśvāmitra cunningly took all of Hariścandra’s possessions as a dakṣiṇa contribution and chastised Hariścandra in various ways. Because of this, a quarrel arose between Viśvāmitra and Vasiṣṭha. Hariścandra had no sons, but on the advice of Nārada he worshiped Varuṇa and in this way got a son named Rohita. Hariścandra promised that Rohita would be used to perform a Varuṇa-yajña. Varuṇa reminded Hariścandra repeatedly about this yajña, but the King, because of affection for his son, gave various arguments to avoid sacrificing him. Thus time passed, and gradually the son grew up. To safeguard his life, the boy then took bow and arrows in hand and went to the forest. Meanwhile, at home, Hariścandra suffered from dropsy because of an attack from Varuṇa. When Rohita received the news that his father was suffering, he wanted to return to the capital, but King Indra prevented him from doing so. Following the instructions of Indra, Rohita lived in the forest for six years and then returned home. Rohita purchased Śunaḥśepha, the second son of Ajīgarta, and gave him to his father, Hariścandra, as the sacrificial animal. In this way, the sacrifice was performed, Varuṇa and the other demigods were pacified, and Hariścandra was freed from disease. In this sacrifice, Viśvāmitra was the hotā priest, Jamadagni was the adhvaryu, Vasiṣṭha was the brahmā, and Ayāsya was the udgātā. King Indra, being very satisfied by the sacrifice, gave Hariścandra a golden chariot, and Viśvāmitra gave him transcendental knowledge. Thus Śukadeva Gosvāmī describes how Hariścandra achieved perfection.
Nejvýznačnějším synem Māndhāty byl Ambarīṣa, jehož syn se jmenoval Yauvanāśva, a ten měl za syna Hārītu. Tito tři byli nejlepšími členy Māndhātovy dynastie. Purukutsa, jiný Māndhātův syn, se oženil se sestrou hadů (sarpa-gaṇa) jménem Narmadā. Synem Purukutsy byl Trasaddasyu, jehož synem se stal Anaraṇya. Anaraṇyovým synem byl Haryaśva, otec Prāruṇy. Prāruṇa byl otcem Tribandhany a Tribandhana měl syna Satyavratu, zvaného též Triśaṅku. Když Triśaṅku unesl dceru brāhmaṇy, otec ho za jeho hříšný čin proklel, aby se stal caṇḍālou, nižším než śūdra. Později se díky vlivu Viśvāmitry dostal na nebeské planety, ale zásahem polobohů spadl opět zpátky dolů. Viśvāmitra však jeho pád svou silou zastavil. Synem Triśaṅkua byl Hariścandra. Ten jednou prováděl Rājasūya-yajñu, ale Viśvāmitra ho vychytrale připravil o všechno vlastnictví pod záminkou dakṣiṇy neboli daru za své služby, a různými způsoby mu ztěžoval život. Kvůli tomu vypukl svár mezi Viśvāmitrou a Vasiṣṭhou. Hariścandra neměl žádné syny, ale na radu mudrce Nārady uctíval Varuṇu, a tak získal syna jménem Rohita. Slíbil ovšem, že ho použije k vykonání Varuṇa-yajñi. Varuṇa tuto yajñu Hariścandrovi opakovaně připomínal, ale král z lásky ke svému synovi uváděl různé důvody, proč ho nemůže obětovat. Čas plynul a syn postupně vyrostl. Později se chlapec ozbrojil lukem a šípy, a aby si zachránil život, odešel do lesa. Hariścandra mezitím doma trpěl vodnatelností, kterou mu přivodil Varuṇa. Když se Rohita dozvěděl o otcově utrpení, chtěl se vrátit do sídelního města, ale král Indra mu v tom zabránil. Podle Indrova pokynu žil Rohita šest let v lese a potom se vrátil. Koupil Śunaḥśephu, druhého syna Ajīgarty, a dal ho svému otci jako obětní zvíře. Poté byla vykonána oběť; Varuṇa a ostatní polobozi byli usmířeni a Hariścandra se uzdravil. Při této oběti byl Viśvāmitra knězem hotā, Jamadagni byl adhvaryu, Vasiṣṭha byl brahmā a Ayāsya byl udgātā. Král Indra, jehož oběť plně uspokojila, daroval Hariścandrovi zlatý vůz a Viśvāmitra mu vyložil transcendentální poznání. Tak popisuje Śukadeva Gosvāmī, jak Hariścandra dosáhl dokonalosti.
- Text 1:
- Śukadeva Gosvāmī said: The most prominent among the sons of Māndhātā was he who is celebrated as Ambarīṣa. Ambarīṣa was accepted as son by his grandfather Yuvanāśva. Ambarīṣa’s son was Yauvanāśva, and Yauvanāśva’s son was Hārīta. In Māndhātā’s dynasty, Ambarīṣa, Hārīta and Yauvanāśva were very prominent.
- Sloka 1:
- Śukadeva Gosvāmī řekl: Nejvýznačnějším ze synů Māndhāty byl ten, který je známý jako Ambarīṣa. Jeho děd Yuvanāśva ho přijal za svého syna. Ambarīṣův syn se jmenoval Yauvanāśva a jeho synem byl Hārīta. Ambarīṣa, Hārīta i Yauvanāśva byli velice důležitými členy Māndhātovy dynastie.
- Text 3:
- There in Rasātala, the lower region of the universe, Purukutsa, being empowered by Lord Viṣṇu, was able to kill all the Gandharvas who deserved to be killed. Purukutsa received the benediction from the serpents that anyone who remembers this history of his being brought by Narmadā to the lower region of the universe will be assured of safety from the attack of snakes.
- Sloka 3:
- Tam, v Rasātale, dokázal Purukutsa zplnomocněním Pána Viṣṇua pobít všechny Gandharvy, kteří si to zasloužili. Dostal za to od hadů požehnání, že každý, kdo si vzpomene na tento příběh-jak ho Narmadā přivedla do nižších končin vesmíru-bude ochráněn před hadím útokem.
- Text 4:
- The son of Purukutsa was Trasaddasyu, who was the father of Anaraṇya. Anaraṇya’s son was Haryaśva, the father of Prāruṇa. Prāruṇa was the father of Tribandhana.
- Sloka 4:
- Synem Purukutsy byl Trasaddasyu, jenž se stal otcem Anaraṇyi. Anaraṇyovým synem byl Haryaśva, otec Prāruṇy. Prāruṇa se stal otcem Tribandhany.
- Texts 5-6:
- The son of Tribandhana was Satyavrata, who is celebrated by the name Triśaṅku. Because he kidnapped the daughter of a brāhmaṇa when she was being married, his father cursed him to become a caṇḍāla, lower than a śūdra. Thereafter, by the influence of Viśvāmitra, he went to the higher planetary system, the heavenly planets, in his material body, but because of the prowess of the demigods he fell back downward. Nonetheless, by the power of Viśvāmitra, he did not fall all the way down; even today he can still be seen hanging in the sky, head downward.
- Sloka 5-6:
- Synem Tribandhany byl Satyavrata, známý též pod jménem Triśaṅku. Za to, že unesl dceru brāhmaṇy během jejího sňatku, ho jeho otec proklel, aby se stal caṇḍālou-člověkem na nižší úrovni, než je śūdra. Díky vlivu Viśvāmitry se ve svém hmotném těle dostal do vyššího planetárního systému, na nebeské planety, ale zásahem polobohů znovu spadl. Viśvāmitra však svou silou zajistil, aby nespadl až úplně dolů, a dodnes je možné ho vidět, jak visí na nebi hlavou dolů.
- Text 7:
- The son of Triśaṅku was Hariścandra. Because of Hariścandra there was a quarrel between Viśvāmitra and Vasiṣṭha, who for many years fought one another, having been transformed into birds.
- Sloka 7:
- Synem Triśaṅkua byl Hariścandra. Kvůli němu vznikl spor mezi Viśvāmitrou a Vasiṣṭhou, kteří spolu pak mnoho let bojovali, proměněni v ptáky.
- Text 8:
- Hariścandra had no son and was therefore extremely morose. Once, therefore, following the advice of Nārada, he took shelter of Varuṇa and said to him, “My lord, I have no son. Would you kindly give me one?”
- Sloka 8:
- Hariścandra neměl žádného syna, a proto byl velice smutný. Jednou se proto na radu mudrce Nārady uchýlil k Varuṇovi a řekl mu: “Můj pane, nemám žádného syna. Mohl bys mi prosím jednoho dát?”
- Text 9:
- O King Parīkṣit, Hariścandra begged Varuṇa, “My lord, if a son is born to me, with that son I shall perform a sacrifice for your satisfaction.” When Hariścandra said this, Varuṇa replied, “Let it be so.” Because of Varuṇa’s benediction, Hariścandra begot a son named Rohita.
- Sloka 9:
- Ó králi Parīkṣite, Hariścandra požádal Varuṇu: “Můj pane, jestliže se mi narodí syn, vykonám s ním oběť pro tvé uspokojení.” Když to Hariścandra prohlásil, Varuṇa odpověděl: “Budiž.” Díky Varuṇově požehnání pak Hariścandra zplodil syna Rohitu.
- Text 10:
- Thereafter, when the child was born, Varuṇa approached Hariścandra and said, “Now you have a son. With this son you can offer me a sacrifice.” In answer to this, Hariścandra said, “After ten days have passed since an animal’s birth, the animal becomes fit to be sacrificed.”
- Sloka 10:
- Když se potom dítě narodilo, Varuṇa přišel za Hariścandrou a řekl mu: “Teď máš syna. Můžeš ho tedy použít pro mou oběť.” V odpověď na to Hariścandra pravil: “Zvíře se stává způsobilým k obětování teprve po deseti dnech od narození.”
- Text 11:
- After ten days, Varuṇa came again and said to Hariścandra, “Now you can perform the sacrifice.” Hariścandra replied, “When an animal grows teeth, then it becomes pure enough to be sacrificed.”
- Sloka 11:
- Po deseti dnech přišel Varuṇa znovu a řekl Hariścandrovi: “Nyní můžeš uspořádat oběť.” Hariścandra odpověděl: “Zvíře je dostatečně čisté pro obětování teprve tehdy, když mu narostou zuby.”
- Text 12:
- When the teeth grew, Varuṇa came and said to Hariścandra, “Now the animal has grown teeth, and you can perform the sacrifice.” Hariścandra replied, “When all its teeth have fallen out, then it will be fit for sacrifice.”
- Sloka 12:
- Když zuby vyrostly, Varuṇa přišel a řekl Hariścandrovi: “Nyní již zvířeti zuby narostly, a můžeš tedy přistoupit k oběti.” Hariścandra odvětil: “Pro oběť bude vhodné tehdy, až mu všechny zuby vypadají.”
- Text 13:
- When the teeth had fallen out, Varuṇa returned and said to Hariścandra, “Now the animal’s teeth have fallen out, and you can perform the sacrifice.” But Hariścandra replied, “When the animal’s teeth grow in again, then he will be pure enough to be sacrificed.”
- Sloka 13:
- Když zuby vypadaly, Varuṇa se vrátil a řekl Hariścandrovi: “Nyní již zvířeti zuby vypadaly. Můžeš tedy vykonat oběť.” Hariścandra však odpověděl: “Zvíře bude dostatečně čisté pro obětování teprve, až mu zuby znovu narostou.”
- Text 14:
- When the teeth grew in again, Varuṇa came and said to Hariścandra, “Now you can perform the sacrifice.” But Hariścandra then said, “O King, when the sacrificial animal becomes a kṣatriya and is able to shield himself to fight with the enemy, then he will be purified.”
- Sloka 14:
- Když zuby opět narostly, přišel Varuṇa a Hariścandrovi řekl: “Nyní můžeš provést oběť.” Tehdy však Hariścandra pronesl: “Ó králi, toto obětní zvíře bude očištěné, až když se stane kṣatriyou a bude schopné ozbrojit se štítem a bojovat s nepřítelem.”
- Text 15:
- Hariścandra was certainly very much attached to his son. Because of this affection, he asked the demigod Varuṇa to wait. Thus Varuṇa waited and waited for the time to come.
- Sloka 15:
- Hariścandra byl ke svému synovi bezpochyby velice připoutaný. Jeho láska ho vedla k tomu, že stále žádal poloboha Varuṇu o strpení. Varuṇa tedy čekal a čekal, až přijde pravý čas.
- Text 16:
- Rohita could understand that his father intended to offer him as the animal for sacrifice. Therefore, just to save himself from death, he equipped himself with bow and arrows and went to the forest.
- Sloka 16:
- Rohita pochopil, že se ho otec chystá použít jako obětní zvíře. Aby se tedy zachránil před smrtí, ozbrojil se lukem a šípy a odešel do lesa.
- Text 17:
- When Rohita heard that his father had been attacked by dropsy due to Varuṇa and that his abdomen had grown very large, he wanted to return to the capital, but King Indra forbade him to do so.
- Sloka 17:
- Když Rohita slyšel, že jeho otec začal po Varuṇově zásahu trpět vodnatelností a oteklo mu břicho, chtěl se vrátit do hlavního města, ale král Indra mu to zakázal.
- Text 18:
- King Indra advised Rohita to travel to different pilgrimage sites and holy places, for such activities are pious indeed. Following this instruction, Rohita went to the forest for one year.
- Sloka 18:
- Král Indra poradil Rohitovi, aby navštívil různá poutní a svatá místa, neboť to je skutečně zbožné jednání. Na jeho radu žil Rohita jeden rok v lese.
- Text 19:
- In this way, at the end of the second, third, fourth and fifth years, when Rohita wanted to return to his capital, the King of heaven, Indra, approached him as an old brāhmaṇa and forbade him to return, repeating the same words as in the previous year.
- Sloka 19:
- Vždy na konci druhého, třetího, čtvrtého a pátého roku, když se chtěl Rohita vrátit do sídelního města, za ním přišel nebeský král Indra v podobě starého brāhmaṇy a zakázal mu to stejnými slovy jako před rokem.
- Text 20:
- Thereafter, in the sixth year, after wandering in the forest, Rohita returned to the capital of his father. He purchased from Ajīgarta his second son, named Śunaḥśepha. Then he offered Śunaḥśepha to his father, Hariścandra, to be used as the sacrificial animal and offered Hariścandra his respectful obeisances.
- Sloka 20:
- Šestého roku, po dlouhém putování lesem, se Rohita vrátil do hlavního města svého otce, Hariścandry. Od Ajīgarty koupil jeho druhého syna, který se jmenoval Śunaḥśepha, a věnoval ho otci, aby ho použil jako obětní zvíře. Potom složil Hariścandrovi uctivé poklony.
- Text 21:
- Thereafter, the famous King Hariścandra, one of the exalted persons in history, performed grand sacrifices by sacrificing a man and pleased all the demigods. In this way his dropsy created by Varuṇa was cured.
- Sloka 21:
- Poté vykonal slavný král Hariścandra, který je jednou ze vznešených postav světových dějin, velkolepé oběti, při nichž obětoval člověka a potěšil všechny polobohy. Tím se zbavil vodnatelnosti způsobené Varuṇou.
- Text 22:
- In that great human sacrifice, Viśvāmitra was the chief priest to offer oblations, the perfectly self-realized Jamadagni had the responsibility for chanting the mantras from the Yajur Veda, Vasiṣṭha was the chief brahminical priest, and the sage Ayāsya was the reciter of the hymns of the Sāma Veda.
- Sloka 22:
- Při této velké lidské oběti byl Viśvāmitra hlavním knězem nabízejícím obětiny, dokonale seberealizovaný Jamadagni měl na starost přednášení manter z Yajur Vedy, Vasiṣṭha byl hlavním brāhmaṇou a mudrc Ayāsya přednášel hymny ze Sāma Vedy.
- Text 23:
- King Indra, being very pleased with Hariścandra, offered him a gift of a golden chariot. Śunaḥśepha’s glories will be presented along with the description of the son of Viśvāmitra.
- Sloka 23:
- Král Indra měl z Hariścandry velkou radost a daroval mu zlatý kočár. Sláva Śunaḥśephy bude vylíčena zároveň s popisem synů Viśvāmitry.
- Text 24:
- The great sage Viśvāmitra saw that Mahārāja Hariścandra, along with his wife, was truthful, forbearing and concerned with the essence. Thus he gave them imperishable knowledge for fulfillment of the human mission.
- Sloka 24:
- Vznešený mudrc Viśvāmitra viděl, že Mahārāja Hariścandra i jeho žena byli věrní pravdě, uměli se ovládat a zajímali se o podstatu věcí. Proto jim předal nepomíjivé poznání, které umožňuje naplnit poslání lidského života.
- Texts 25-26:
- Mahārāja Hariścandra first purified his mind, which was full of material enjoyment, by amalgamating it with the earth. Then he amalgamated the earth with water, the water with fire, the fire with the air, and the air with the sky. Thereafter, he amalgamated the sky with the total material energy, and the total material energy with spiritual knowledge. This spiritual knowledge is realization of one’s self as part of the Supreme Lord. When the self-realized spiritual soul is engaged in service to the Lord, he is eternally imperceptible and inconceivable. Thus established in spiritual knowledge, he is completely freed from material bondage.
- Sloka 25-26:
- Mahārāja Hariścandra nejprve očistil svou mysl, jež byla plná hmotného požitku, tím, že ji sloučil se zemí. Pak sloučil zemi s vodou, vodu s ohněm, oheň se vzduchem a vzduch s nebem. Poté smísil nebe se souhrnem hmotné energie a souhrn hmotné energie s duchovním poznáním. Toto duchovní poznání přináší realizaci vlastního já jako části Nejvyššího Pána. Když seberealizovaná duše slouží Pánu, je věčně nevnímatelná a nepochopitelná. Je-li takto upevněná v duchovním poznání, je zcela vysvobozena z hmotných pout.