Text 7

Sloka 7

Devanagari

Dévanágarí

त्रैशङ्कवो हरिश्चन्द्रो विश्वामित्रवसिष्ठयो: ।
यन्निमित्तमभूद् युद्धं पक्षिणोर्बहुवार्षिकम् ॥ ७ ॥

Text

Verš

traiśaṅkavo hariścandro
viśvāmitra-vasiṣṭhayoḥ
yan-nimittam abhūd yuddhaṁ
pakṣiṇor bahu-vārṣikam

Synonyms

Synonyma

traiśaṅkavaḥ — the son of Triśaṅku; hariścandraḥ — by the name Hariścandra; viśvāmitra-vasiṣṭhayoḥ — between Viśvāmitra and Vasiṣṭha; yat-nimittam — because of Hariścandra; abhūt — there was; yuddham — a great fight; pakṣiṇoḥ — both of whom had been converted into birds; bahu-vārṣikam — for many years.

traiśaṅkavaḥ — Triśaṅkuův syn; hariścandraḥ — jménem Hariścandra; viśvāmitra-vasiṣṭhayoḥ — mezi Viśvāmitrou a Vasiṣṭhou; yat-nimittam — kvůli Hariścandrovi; abhūt — vznikl; yuddham — velký boj; pakṣiṇoḥ — kteří byli proměněni v ptáky; bahu-vārṣikam — po mnoho let.

Translation

Překlad

The son of Triśaṅku was Hariścandra. Because of Hariścandra there was a quarrel between Viśvāmitra and Vasiṣṭha, who for many years fought one another, having been transformed into birds.

Synem Triśaṅkua byl Hariścandra. Kvůli němu vznikl spor mezi Viśvāmitrou a Vasiṣṭhou, kteří spolu pak mnoho let bojovali, proměněni v ptáky.

Purport

Význam

Viśvāmitra and Vasiṣṭha were always inimical. Formerly, Viśvāmitra was a kṣatriya, and by undergoing severe austerities he wanted to become a brāhmaṇa, but Vasiṣṭha would not agree to accept him. In this way there was always disagreement between the two. Later, however, Vasiṣṭha accepted him because of Viśvāmitra’s quality of forgiveness. Once Hariścandra performed a yajña for which Viśvāmitra was the priest, but Viśvāmitra, being angry at Hariścandra, took away all his possessions, claiming them as a contribution of dakṣiṇā. Vasiṣṭha, however, did not like this, and therefore a fight arose between Vasiṣṭha and Viśvāmitra. The fighting became so severe that each of them cursed the other. One of them said, “May you become a bird,” and the other said, “May you become a duck.” Thus both of them became birds and continued fighting for many years because of Hariścandra. We can see that such a great mystic yogī as Saubhari became a victim of sense gratification, and such great sages as Vasiṣṭha and Viśvāmitra became birds. This is the material world. Ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino ’rjuna. Within this material world, or within this universe, however elevated one may be in material qualities, one must suffer the conditions of birth, death, old age and disease (janma-mṛtyu jarā-vyādhi). Therefore Kṛṣṇa says that this material world is simply miserable (duḥkhālayam aśāśvatam). The Bhāgavatam says, padaṁ padaṁ yad vipadām: at every step here there is danger. Therefore, because the Kṛṣṇa consciousness movement provides the opportunity for the human being to get out of this material world simply by chanting the Hare Kṛṣṇa mantra, this movement is the greatest benediction in human society.

Viśvāmitra a Vasiṣṭha byli odvěcí nepřátelé. Viśvāmitra byl dříve kṣatriyou a podstoupil tvrdou askezi, aby se mohl stát brāhmaṇou, ale Vasiṣṭha ho nechtěl uznat. Vládly tedy mezi nimi stálé rozepře. Později ho však Vasiṣṭha uznal na základě Viśvāmitrovy vlastnosti odpouštět. Hariścandra jednou prováděl yajñu, při níž byl Viśvāmitra knězem, ale ten se na něho rozhněval a vzal mu všechno jeho vlastnictví, jež si přisvojil jako dakṣiṇu. To se však nelíbilo Vasiṣṭhovi, a proto mezi ním a Viśvāmitrou vypukl svár. Jejich hádka se tak vyhrotila, že se vzájemně prokleli. Jeden z nich řekl: “Ať je z tebe pták!” a druhý řekl: “Z tebe ať je kachna!” Oba se tak stali opeřenci a přeli se kvůli Hariścandrovi po mnoho let. Vidíme, že i tak velký mystický yogī, jako byl Saubhari, padl za oběť smyslovému požitku a tak mocní mudrci, jako byl Vasiṣṭha a Viśvāmitra, se stali ptáky. To je typické pro hmotný svět. Ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna. V tomto hmotném světě nebo v tomto vesmíru musí každý podstoupit utrpení zrození, smrti, stáří a nemoci (janma-mṛtyu-jarā-vyādhi), bez ohledu na to, jak vznešené hmotné vlastnosti má. Proto Kṛṣṇa říká, že hmotný svět je místem utrpení (duḥkhālayam aśāśvatam). Bhāgavatam uvádí: padaṁ padaṁ yad vipadām-nebezpečí zde číhá na každém kroku. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, které lidem dává možnost prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry hmotný svět nadobro opustit, je proto největším požehnáním pro lidskou společnost.