Text 48

Sloka 48

Devanagari

Dévanágarí

एवं गृहेष्वभिरतो विषयान् विविधै: सुखै: ।
सेवमानो न चातुष्यदाज्यस्तोकैरिवानल: ॥ ४८ ॥

Text

Verš

evaṁ gṛheṣv abhirato
viṣayān vividhaiḥ sukhaiḥ
sevamāno na cātuṣyad
ājya-stokair ivānalaḥ

Synonyms

Synonyma

evam — in this way; gṛheṣu — in household affairs; abhirataḥ — being always engaged; viṣayān — material paraphernalia; vividhaiḥ — with varieties of; sukhaiḥ — happiness; sevamānaḥ — enjoying; na — not; ca — also; atuṣyat — satisfied him; ājya-stokaiḥ — by drops of fat; iva — like; analaḥ — a fire.

evam — tak; gṛheṣu — v péči o domácnost; abhirataḥ — stále zabraný; viṣayān — hmotné předměty požitku; vividhaiḥ — s různými druhy; sukhaiḥ — štěstí; sevamānaḥ — užívající si; na — ne; ca — rovněž; atuṣyat — uspokojovalo ho; ājya-stokaiḥ — kapkami tuku; iva — jako; analaḥ — oheň.

Translation

Překlad

In this way, Saubhari Muni enjoyed sense gratification in the material world, but he was not at all satisfied, just as a fire never ceases blazing if constantly supplied with drops of fat.

Tak si Saubhari Muni užíval smyslového požitku v hmotném světě, ale vůbec ho to neuspokojovalo, tak jako oheň nepřestává hořet, když se do něj neustále po kapkách přilévá tuk.

Purport

Význam

Material desire is just like a blazing fire. If a fire is continually supplied with drops of fat, the fire will increase more and more and never be extinguished. Therefore the policy of trying to satisfy material desires by catering to one’s material demands will never be successful. In modern civilization, everyone is engaged in economic development, which is another way of constantly dropping fat into the material fire. The Western countries have reached the summit of material civilization, but people are still dissatisfied. Real satisfaction is Kṛṣṇa consciousness. This is confirmed in Bhagavad-gītā (5.29), where Kṛṣṇa says:

Hmotná touha je jako planoucí oheň. Neustálým přiléváním tuku se bude oheň jen a jen zvětšovat a nikdy neuhasne. Snaha uspokojit hmotné touhy posluhováním hmotným požadavkům nebude tedy nikdy úspěšná. V moderní civilizaci každý usiluje o hospodářský rozvoj, což je další způsob, jak neustále přilévat tuk do hmotného ohně. Západní země dospěly k vrcholu hmotné civilizace, ale lidé jsou tam stále nespokojení. Skutečnou spokojenost přináší vědomí Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā (5.29), kde Kṛṣṇa říká:

bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati

“The sages who knows Me as the ultimate purpose of all sacrifices and austerities, the Supreme Lord of all planets and demigods and the benefactor and well-wisher of all living entities attains peace from the pangs of material miseries.” One must therefore take to Kṛṣṇa consciousness and advance in Kṛṣṇa consciousness by properly following the regulative principles. Then one can attain an eternal, blissful life in peace and knowledge.

“Ten, kdo si je Mě plně vědom a zná Mě coby konečného příjemce veškerých obětí a askeze, Nejvyššího Pána všech planet a polobohů a přejícího přítele všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhne klidu a míru.” Proto je nutné, aby se člověk snažil rozvíjet vědomí Kṛṣṇy za řádného dodržování usměrňujících zásad. Pak bude moci dosáhnout věčného, blaženého života v míru a poznání.