Text 27

Sloka 27

Devanagari

Dévanágarí

इत्येतत् पुण्यमाख्यानमम्बरीषस्य भूपते ।
सङ्कीर्तयन्ननुध्यायन् भक्तो भगवतो भवेत् ॥ २७ ॥

Text

Verš

ity etat puṇyam ākhyānam
ambarīṣasya bhūpate
saṅkīrtayann anudhyāyan
bhakto bhagavato bhavet

Synonyms

Synonyma

iti — thus; etat — this; puṇyam ākhyānam — most pious activity in history; ambarīṣasya — of Mahārāja Ambarīṣa; bhūpate — O King (Mahārāja Parīkṣit); saṅkīrtayan — by chanting, repeating; anudhyāyan — or by meditating upon; bhaktaḥ — a devotee; bhagavataḥ — of the Supreme Personality of Godhead; bhavet — one can become.

iti — takto; etat — toto; puṇyam ākhyānam — zbožné jednání v historii; ambarīṣasya — Mahārāje Ambarīṣe; bhūpate — ó králi (Mahārāji Parīkṣite); saṅkīrtayan — opěvováním, opakováním; anudhyāyan — nebo meditací o; bhaktaḥ — oddaný; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; bhavet — může se stát.

Translation

Překlad

Anyone who chants this narration or even thinks of this narration about the activities of Mahārāja Ambarīṣa certainly becomes a pure devotee of the Lord.

Ten, kdo vypráví tento příběh o činnostech Mahārāje Ambarīṣe, nebo o něm dokonce jen přemýšlí, se bezpochyby stane čistým oddaným Pána.

Purport

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura herein gives a very good example. When one is very eager for more and more money, he is not satisfied even when he is a millionaire or a multimillionaire, but wants to earn more and more money by any means. The same mentality is present in a devotee. The devotee is never satisfied, thinking, “This is the limit of my devotional service.” The more he engages in the service of the Lord, the more service he wants to give. This is the position of a devotee. Mahārāja Ambarīṣa, in his family life, was certainly a pure devotee, complete in every respect, because his mind and all his senses were engaged in devotional service (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane). Mahārāja Ambarīṣa was self-satisfied because all of his senses were engaged in devotional service (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam/ hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate). Nonetheless, although Mahārāja Ambarīṣa had engaged all his senses in devotional service, he left his home and went to the forest to concentrate his mind fully at the lotus feet of Kṛṣṇa, exactly as a mercantile man, even though complete in wealth, tries to earn more and more. This mentality of getting more and more engaged in devotional service puts one in the most exalted position. Whereas on the karma platform the mercantile man who wants more and more money becomes increasingly bound and entangled, the devotee becomes increasingly liberated.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura na tomto místě uvádí velmi výstižný příklad. Ten, kdo chce mít čím dál víc peněz, se nespokojí ani s tím, že je milionář či multimilionář, ale chce jakýmkoliv způsobem bohatnout ještě dál. Stejně uvažuje i oddaný — není nikdy natolik spokojený, aby si myslel: “Toto je hranice mé oddané služby.” Čím více Pánu slouží, tím více služby chce ještě vykonat. Taková je povaha oddaného. Mahārāja Ambarīṣa byl ve svém rodinném životě nepochybně čistým oddaným a ve všech ohledech dokonalý, neboť svou mysl a všechny smysly používal výhradně v oddané službě (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane). Z tohoto důvodu byl vnitřně spokojený (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam / hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa- sevanaṁ bhaktir ucyate). Přesto však odešel z domova a vydal se do lesa, aby soustředil mysl výhradně na lotosové nohy Kṛṣṇy, tak jako se obchodník snaží vydělávat víc a víc, přestože mu, co se týče bohatství, již nic nechybí. Díky této snaze neustále expandovat svou oddanou službu oddaný dosahuje nejvznešenějšího postavení. Zatímco na úrovni karmy se obchodník, který chce stále více peněz, jen víc a víc zaplétá, oddaný je čím dál tím osvobozenější.