Text 68

Sloka 68

Devanagari

Dévanágarí

साधवो हृदयं मह्यं साधूनां हृदयं त्वहम् ।
मदन्यत् ते न जानन्ति नाहं तेभ्यो मनागपि ॥ ६८ ॥

Text

Verš

sādhavo hṛdayaṁ mahyaṁ
sādhūnāṁ hṛdayaṁ tv aham
mad-anyat te na jānanti
nāhaṁ tebhyo manāg api

Synonyms

Synonyma

sādhavaḥ — the pure devotees; hṛdayam — in the core of the heart; mahyam — of Me; sādhūnām — of the pure devotees also; hṛdayam — in the core of the heart; tu — indeed; aham — I am; mat-anyat — anything else but me; te — they; na — not; jānanti — know; na — not; aham — I; tebhyaḥ — than them; manāk api — even by a little fraction.

sādhavaḥ — čistí oddaní; hṛdayam — v srdci; mahyam — Mne; sādhūnām — i čistých oddaných; hṛdayam — v srdci; tu — vskutku; aham — Já jsem; mat-anyat — cokoliv jiného než Mě; te — oni; na — ne; jānanti — znají; na — ne; aham — Já; tebhyaḥ — než je; manāk api — ani v nejmenším.

Translation

Překlad

The pure devotee is always within the core of My heart, and I am always in the heart of the pure devotee. My devotees do not know anything else but Me, and I do not know anyone else but them.

“Čistý oddaný je stále v Mém srdci a Já jsem stále v srdci čistého oddaného. Moji oddaní neznají nic než Mě a Já neznám nikoho jiného než je.”

Purport

Význam

Since Durvāsā Muni wanted to chastise Mahārāja Ambarīṣa, it is to be understood that he wanted to give pain to the heart of the Supreme Personality of Godhead, for the Lord says, sādhavo hṛdayaṁ mahyam: “The pure devotee is always within the core of My heart.” The Lord’s feelings are like those of a father, who feels pain when his child is in pain. Therefore, offenses at the lotus feet of a devotee are serious. Caitanya Mahāprabhu has very strongly recommended that one not commit any offense at the lotus feet of a devotee. Such offenses are compared to a mad elephant because when a mad elephant enters a garden it causes devastation. Therefore one should be extremely careful not to commit offenses at the lotus feet of a pure devotee. Actually Mahārāja Ambarīṣa was not at all at fault; Durvāsā Muni unnecessarily wanted to chastise him on flimsy grounds. Mahārāja Ambarīṣa wanted to complete the Ekādaśī-pāraṇa as part of devotional service to please the Supreme Personality of Godhead, and therefore he drank a little water. But although Durvāsā Muni was a great mystic brāhmaṇa, he did not know what is what. That is the difference between a pure devotee and a so-called learned scholar of Vedic knowledge. The devotees, being always situated in the core of the Lord’s heart, surely get all instructions directly from the Lord, as confirmed by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (10.11):

Když chtěl Durvāsā Muni potrestat Mahārāje Ambarīṣe, znamená to, že chtěl způsobit bolest srdci Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť Pán říká: sādhavo hṛdayaṁ mahyam — “Čistého oddaného nosím stále ve svém srdci.” Pán cítí stejně jako otec, kterého bolí, když jeho dítě sužuje bolest. Proto jsou přestupky u lotosových nohou oddaného tak závažné. Caitanya Mahāprabhu kladl velký důraz na to, aby se nikdo nedopouštěl přestupků u lotosových nohou oddaného. Tyto přestupky bývají přirovnány k šílenému slonu — když šílený slon vnikne do zahrady, celou ji zpustoší. Člověk si tedy musí dávat velký pozor, aby nepáchal přestupky u lotosových nohou čistého oddaného. Mahārāja Ambarīṣa se ve skutečnosti ničím neprovinil a Durvāsā Muni ho chtěl zbytečně a bezdůvodně potrestat. Mahārāja Ambarīṣa chtěl ukončit Ekādaśī-pāraṇu — součást své oddané služby pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství — a proto se napil vody. Durvāsā Muni, přestože byl velký mystický brāhmaṇa, však neuměl situaci náležitě posoudit. To je rozdíl mezi čistým oddaným a takzvaným védským učencem. Oddaní jsou stále v Pánově srdci, a proto dostávají veškeré potřebné pokyny přímo od Něho, jak Pán sám potvrzuje v Bhagavad- gītě (10.11):

teṣām evānukampārtham
aham ajñānajaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāvastho
jñāna-dīpena bhāsvatā

teṣām evānukampārtham
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā

“Out of compassion for them, I, dwelling in their hearts, destroy with the shining lamp of knowledge the darkness born of ignorance.” The devotee does not do anything not sanctioned by the Supreme Personality of Godhead. As it is said, vaiṣṇavera kriyā mudrā vijñeha nā bujhaya. Even the most learned or experienced person cannot understand the movements of a Vaiṣṇava, a pure devotee. No one, therefore, should criticize a pure Vaiṣṇava. A Vaiṣṇava knows his own business; whatever he does is precisely right because he is always guided by the Supreme Personality of Godhead.

“Sídlím v jejich srdcích, a abych jim projevil zvláštní milost, zářící lampou poznání rozptyluji temnotu zrozenou z nevědomosti.” Oddaný nedělá nic, co by neschválil Nejvyšší Pán. Je řečeno: vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñeha nā bujhaya. Ani ten nejučenější a nejzkušenější člověk nedokáže pochopit jednání vaiṣṇavy, čistého oddaného. Nikdo by proto neměl čistého vaiṣṇavu kritizovat. Vaiṣṇava ví, co dělá — všechny jeho činy jsou naprosto správné, protože je pod stálým vedením Nejvyšší Osobnosti Božství.