Texts 18-20

Sloka 18-20

Devanagari

Dévanágarí

स वै मन: कृष्णपदारविन्दयो-
र्वचांसि वैकुण्ठगुणानुवर्णने ।
करौ हरेर्मन्दिरमार्जनादिषु
श्रुतिं चकाराच्युतसत्कथोदये ॥ १८ ॥
मुकुन्दलिङ्गालयदर्शने द‍ृशौ
तद्भृत्यगात्रस्पर्शेऽङ्गसङ्गमम् ।
घ्राणं च तत्पादसरोजसौरभे
श्रीमत्तुलस्या रसनां तदर्पिते ॥ १९ ॥
पादौ हरे: क्षेत्रपदानुसर्पणे
शिरो हृषीकेशपदाभिवन्दने ।
कामं च दास्ये न तु कामकाम्यया
यथोत्तमश्लोकजनाश्रया रति: ॥ २० ॥

Text

Verš

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye

mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite

pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottamaśloka-janāśrayā ratiḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — he (Mahārāja Ambarīṣa); vai — indeed; manaḥ — his mind; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — (fixed) upon the two lotus feet of Lord Kṛṣṇa; vacāṁsi — his words; vaikuṇṭha-guṇa-anuvarṇane — describing the glories of Kṛṣṇa; karau — his two hands; hareḥ mandira-mārjana-ādiṣu — in activities like cleansing the temple of Hari, the Supreme Personality of Godhead; śrutim — his ear; cakāra — engaged; acyuta — of or about Kṛṣṇa, who never falls down; sat-kathā-udaye — in hearing the transcendental narrations; mukunda-liṅga-ālaya-darśane — in seeing the Deity and temples and holy dhāmas of Mukunda; dṛśau — his two eyes; tat-bhṛtya — of the servants of Kṛṣṇa; gātra-sparśe — in touching the bodies; aṅga-saṅgamam — contact of his body; ghrāṇam ca — and his sense of smell; tat-pāda — of His lotus feet; saroja — of the lotus flower; saurabhe — in (smelling) the fragrance; śrīmat-tulasyāḥ — of the tulasī leaves; rasanām — his tongue; tat-arpite — in the prasāda offered to the Lord; pādau — his two legs; hareḥ — of the Personality of Godhead; kṣetra — holy places like the temple or Vṛndāvana and Dvārakā; pada-anusarpaṇe — walking to those places; śiraḥ — the head; hṛṣīkeśa — of Kṛṣṇa, the master of the senses; pada-abhivandane — in offering obeisances to the lotus feet; kāmam ca — and his desires; dāsye — in being engaged as a servant; na — not; tu — indeed; kāma-kāmyayā — with a desire for sense gratification; yathā — as; uttamaśloka-jana-āśrayā — if one takes shelter of a devotee such as Prahlāda; ratiḥ — attachment.

saḥ — on (Mahārāja Ambarīṣa); vai — jistě; manaḥ — svou mysl; kṛṣṇa- pada-aravindayoḥ — (upřel) na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy; vacāṁsi — svá slova; vaikuṇṭha-guṇa-anuvarṇane — popisování Kṛṣṇovy slávy; karau — své ruce; hareḥ mandira-mārjana-ādiṣu — k činnostem, jako je uklízení chrámu Hariho, Nejvyššího Pána; śrutim — své ucho; cakāra — používal; acyuta — Kṛṣṇy nebo o Kṛṣṇovi, který nikdy neklesá; sat-kathā-udaye — k poslouchání transcendentálních rozprav; mukunda-liṅga-ālaya-darśane — k prohlížení Božstev, chrámů a svatých dhāmů Mukundy; dṛśau — své oči; tat-bhṛtya — Kṛṣṇových služebníků; gātra-sparśe — k dotýkání se těl; aṅga-saṅgamam — dotyk svého těla; ghrāṇam ca — a svůj čich; tat-pāda — Jeho lotosových nohou; saroja — lotosového květu; saurabhe — k čichání vůně; śrīmat-tulasyāḥ — lístků tulasī; rasanām — svůj jazyk; tat-arpite — na prasādam obětované Pánu; pādau — své nohy; hareḥ — Harimu, Osobnosti Božství; kṣetra — svatá místa, jako je chrám nebo Vṛndāvan a Dvārakā; pada-anusarpaṇe — chození na tato místa; śiraḥ — hlava; hṛṣīkeśa — Kṛṣṇy, pána smyslů; pada-abhivandane — ke skládání poklon lotosovým nohám; kāmam ca — a své touhy; dāsye — k tomu, aby jednal jako služebník; na — ne; tu — vskutku; kāma-kāmyayā — s touhou po smyslovém požitku; yathā — jako; uttamaśloka-jana-āśrayā — když člověk vyhledá útočiště u oddaného, jako je například Prahlāda; ratiḥ — připoutanost.

Translation

Překlad

Mahārāja Ambarīṣa always engaged his mind in meditating upon the lotus feet of Kṛṣṇa, his words in describing the glories of the Lord, his hands in cleansing the Lord’s temple, and his ears in hearing the words spoken by Kṛṣṇa or about Kṛṣṇa. He engaged his eyes in seeing the Deity of Kṛṣṇa, Kṛṣṇa’s temples and Kṛṣṇa’s places like Mathurā and Vṛndāvana, he engaged his sense of touch in touching the bodies of the Lord’s devotees, he engaged his sense of smell in smelling the fragrance of tulasī offered to the Lord, and he engaged his tongue in tasting the Lord’s prasāda. He engaged his legs in walking to the holy places and temples of the Lord, his head in bowing down before the Lord, and all his desires in serving the Lord, twenty-four hours a day. Indeed, Mahārāja Ambarīṣa never desired anything for his own sense gratification. He engaged all his senses in devotional service, in various engagements related to the Lord. This is the way to increase attachment for the Lord and be completely free from all material desires.

Mahārāja Ambarīṣa v meditaci neustále upíral mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, svá slova používal k popisům Pánovy slávy, ruce k čištění chrámu Pána a uši k poslouchání toho, co Kṛṣṇa řekl nebo co pojednává o Kṛṣṇovi. Očima se díval na Božstva Kṛṣṇy, Kṛṣṇovy chrámy a místa, kde Kṛṣṇa žil, jako je Mathurā a Vṛndāvan. Svůj hmat používal k dotýkání se těl Pánových oddaných, nosem čichal vůni lístků tulasī obětovaných Pánu a jazykem ochutnával Pánovo prasādam. Nohy používal k chození na svatá místa a do chrámů Pána, hlavu ke skládání poklon Pánu a všechny jeho touhy se pojily se službou Pánu dvacet čtyři hodin denně. Mahārāja Ambarīṣa nikdy netoužil po ničem pro svůj smyslový požitek. Všechny své smysly zaměstnával oddanou službou, různými činnostmi ve vztahu k Pánu. To je způsob, jak posílit svou připoutanost k Pánu a zcela se zbavit hmotných tužeb.

Purport

Význam

In Bhagavad-gītā (7.1) the Lord recommends, mayy āsakta-manāḥ pārtha yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ. This indicates that one must execute devotional service under the guidance of a devotee or directly under the guidance of the Supreme Personality of Godhead. It is not possible, however, to train oneself without guidance from the spiritual master. Therefore, according to the instructions of Śrīla Rūpa Gosvāmī, the first business of a devotee is to accept a bona fide spiritual master who can train him to engage his various senses in rendering transcendental service to the Lord. The Lord also says in Bhagavad-gītā (7.1), asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ yathā jñāsyasi tac chṛṇu. In other words, if one wants to understand the Supreme Personality of Godhead in completeness, one must follow the prescriptions given by Kṛṣṇa by following in the footsteps of Mahārāja Ambarīṣa. It is said, hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: bhakti means to engage the senses in the service of the master of the senses, Kṛṣṇa, who is called Hṛṣīkeśa or Acyuta. These words are used in these verses. Acyuta-sat-kathodaye, hṛṣīkeśa-padābhivandane. The words Acyuta and Hṛṣīkeśa are also used in Bhagavad-gītā. Bhagavad-gītā is kṛṣṇa-kathā spoken directly by Kṛṣṇa, and Śrīmad-Bhāgavatam is also kṛṣṇa-kathā because everything described in the Bhāgavatam is in relationship with Kṛṣṇa.

V Bhagavad-gītě (7.1) Pán doporučuje: mayy āsakta-manāḥ pārtha yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ. Tím je naznačeno, že člověk musí vykonávat oddanou službu pod vedením oddaného nebo pod přímým vedením Nejvyšší Osobnosti Božství. Cvičit se sám, bez vedení duchovního mistra, však není možné. Podle pokynů Śrīly Rūpy Gosvāmīho je prvním úkolem oddaného přijmout pravého duchovního učitele, který je schopen ho naučit, jak zaměstnávat různé smysly transcendentální službou Pánu. Pán dále říká v Bhagavad-gītě (7.1): asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ yathā jñāsyasi tac chṛṇu. Kdo chce poznat Nejvyšší Osobnost Božství, musí se držet Kṛṣṇových pokynů a následovat příkladu Mahārāje Ambarīṣe. Je řečeno: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Bhakti znamená zaměstnávat své smysly ve službě pánovi smyslů, Kṛṣṇovi, který je známý též jako Hṛṣīkeśa nebo Acyuta. Obě tato slova se vyskytují i v těchto verších. Acyuta-sat-kathodaye, hṛṣīkeśa-padābhivandane. Slova Acyuta a Hṛṣīkeśa jsou také použita v Bhagavad-gītě. Bhagavad-gītā je kṛṣṇa-kathā vyslovená samotným Kṛṣṇou a Śrīmad-Bhāgavatam je také kṛṣṇa-kathā, neboť vše, co popisuje, se týká Kṛṣṇy.