Skip to main content

Text 66

Sloka 66

Devanagari

Dévanágarí

जातो गत: पितृगृहाद् व्रजमेधितार्थोहत्वा रिपून् सुतशतानि कृतोरुदार: । उत्पाद्य तेषु पुरुष: क्रतुभि: समीजेआत्मानमात्मनिगमं प्रथयञ्जनेषु ॥ ६६ ॥

Text

Verš

jāto gataḥ pitṛ-gṛhād vrajam edhitārtho
hatvā ripūn suta-śatāni kṛtorudāraḥ
utpādya teṣu puruṣaḥ kratubhiḥ samīje
ātmānam ātma-nigamaṁ prathayañ janeṣu
jāto gataḥ pitṛ-gṛhād vrajam edhitārtho
hatvā ripūn suta-śatāni kṛtorudāraḥ
utpādya teṣu puruṣaḥ kratubhiḥ samīje
ātmānam ātma-nigamaṁ prathayañ janeṣu

Synonyms

Synonyma

jātaḥ — after taking birth as the son of Vasudeva; gataḥ — went away; pitṛ-gṛhāt — from the houses of His father; vrajam — to Vṛndāvana; edhita-arthaḥ — to exalt the position (of Vṛndāvana); hatvā — killing there; ripūn — many demons; suta-śatāni — hundreds of sons; kṛta-urudāraḥ — accepting many thousands of wives, the best of women; utpādya — begot; teṣu — in them; puruṣaḥ — the Supreme Person, who exactly resembles a human being; kratubhiḥ — by many sacrifices; samīje — worshiped; ātmānam — Himself (because He is the person worshiped by all sacrifices); ātma-nigamam — exactly according to the ritualistic ceremonies of the Vedas; prathayan — expanding the Vedic principles; janeṣu — among the people in general.

jātaḥ — poté, co se narodil jako syn Vasudevy; gataḥ — odešel; pitṛ- gṛhāt — z obydlí svého otce; vrajam — do Vṛndāvanu; edhita-arthaḥ — aby vyzdvihl vznešenost (Vṛndāvanu); hatvā — zabíjející tam; ripūn — mnoho démonů; suta-śatāni — stovky synů; kṛta-urudāraḥ — přijal mnoho tisíc manželek, nejlepších z žen; utpādya — počal; teṣu — s nimi; puruṣaḥ — Nejvyšší Osoba, která vypadá jako lidská bytost; kratubhiḥ — mnoha oběťmi; samīje — uctíval; ātmānam — sám sebe (protože On je osobou uctívanou všemi oběťmi); ātma-nigamam — obřady přesně popsanými ve Vedách; prathayan — šířící védské principy; janeṣu — mezi lidem.

Translation

Překlad

The Supreme Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, known as līlā-puruṣottama, appeared as the son of Vasudeva but immediately left His father’s home and went to Vṛndāvana to expand His loving relationship with His confidential devotees. In Vṛndāvana the Lord killed many demons, and afterwards He returned to Dvārakā, where according to Vedic principles He married many wives who were the best of women, begot through them hundreds of sons, and performed sacrifices for His own worship to establish the principles of householder life.

Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, známý jako līlā-puruṣottama, se zjevil jako syn Vasudevy. Ihned však opustil domov svého otce a odešel do Vṛndāvanu rozvíjet láskyplné vztahy se svými důvěrnými oddanými. Ve Vṛndāvanu též zabil mnoho démonů a potom se vrátil do Dvāraky, kde podle védských zásad přijal mnoho manželek-těch nejlepších z žen. Zplodil s nimi stovky synů a prováděl oběti uctívající Jeho samotného. Jednal tak proto, aby stanovil zásady rodinného života.

Purport

Význam

As stated in Bhagavad-gītā (15.15), vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ: by all the Vedas, it is Kṛṣṇa who is to be known. Lord Śrī Kṛṣṇa, setting an example by His own behavior, performed many ritualistic ceremonies described in the Vedas and established the principles of gṛhastha life by marrying many wives and begetting many children just to show people in general how to be happy by living according to Vedic principles. The center of Vedic sacrifice is Kṛṣṇa (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). To advance in human life, human society must follow the Vedic principles personally demonstrated by Lord Kṛṣṇa in His householder life. The real purpose of Kṛṣṇa’s appearance, however, was to manifest how one can take part in loving affairs with the Supreme Personality of Godhead. Reciprocations of loving affairs in ecstasy are possible only in Vṛndāvana. Therefore just after His appearance as the son of Vasudeva, the Lord immediately left for Vṛndāvana. In Vṛndāvana, the Lord not only took part in loving affairs with His father and mother, the gopīs and the cowherd boys, but also gave liberation to many demons by killing them. As stated in Bhagavad-gītā (4.8), paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām: the Lord appears in order to protect the devotees and kill the demons. This was fully exhibited by His personal behavior. In Bhagavad-gītā the Lord is understood by Arjuna to be puruṣaṁ śāśvataṁ divyam — the eternal, transcendental Supreme Person. Here also we find the words utpādya teṣu puruṣaḥ. Therefore it is to be concluded that the Absolute Truth is puruṣa, a person. The impersonal feature is but one of the features of His personality. Ultimately, He is a person; He is not impersonal. And not only is He puruṣa, a person, but He is the līlā-puruṣottama, the best of all persons.

Bhagavad-gītā (15.15) říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ—Kṛṣṇa je cílem, který má být poznán pomocí všech Véd. Pán Śrī Kṛṣṇa dával příklad svým vlastním chováním: vykonal mnoho obřadů popsaných ve Védách a stanovil zásady života gṛhasthy tím, že se oženil s mnoha ženami a zplodil mnoho dětí. Činil tak jen proto, aby ukázal obyčejným lidem, jak mohou být šťastní, budou-li žít podle védských zásad. Středem védské oběti je Kṛṣṇa (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Aby společnost skutečně rozvíjela lidský život, musí se řídit védskými zásadami, jak Kṛṣṇa osobně ukázal během svého rodinného života. Pravým účelem Kṛṣṇova zjevení však bylo předvést, jak se může živá bytost podílet na láskyplných vztazích s Nejvyšší Osobností Božství. Extatické opětování lásky je možné jedině ve Vṛndāvanu. Proto se tam Pán vydal hned poté, co jako syn Vasudevy přišel na tento svět. Ve Vṛndāvanu prožíval láskyplné zábavy se svým otcem a matkou, gopīmi a pasáčky krav, a navíc zajistil mnoha démonům osvobození tím, že je zabil. Bhagavad-gītā (4.8) uvádí: paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām-Pán přichází, aby chránil oddané a zabíjel démony. To svým chováním předvedl dokonale. Arjuna v Bhagavad- gītě poznal, že Pán je puruṣaṁ śāśvataṁ divyam-věčná, transcendentální Nejvyšší Osoba. Zde rovněž nacházíme slova utpādya teṣu puruṣaḥ. Každý tedy musí dojít k závěru, že Absolutní Pravda je puruṣa, osoba a neosobní rys je pouze jedním z aspektů osobnosti Nejvyššího. Z konečného hlediska je Absolutní Pravda osobou; není neosobní. A nejen, že je puruṣou neboli osobou, ale je līlā-puruṣottamou, tou nejlepší ze všech osob.