Text 2

Sloka 2

Devanagari

Dévanágarí

श‍ृणु भार्गव्यमूं गाथां मद्विधाचरितां भुवि ।
धीरा यस्यानुशोचन्ति वने ग्रामनिवासिन: ॥ २ ॥

Text

Verš

śṛṇu bhārgavy amūṁ gāthāṁ
mad-vidhācaritāṁ bhuvi
dhīrā yasyānuśocanti
vane grāma-nivāsinaḥ

Synonyms

Synonyma

śṛṇu — please hear; bhārgavi — O daughter of Śukrācārya; amūm — this; gāthām — history; mat-vidhā — exactly resembling my behavior; ācaritām — behavior; bhuvi — within this world; dhīrāḥ — those who are sober and intelligent; yasya — of whom; anuśocanti — lament very much; vane — in the forest; grāma-nivāsinaḥ — very much attached to materialistic enjoyment.

śṛṇu — prosím, poslouchej; bhārgavi — ó dcero Śukrācāryi; amūm — tento; gāthām — příběh; mat-vidhā — přesně jako mé chování; ācaritām — chování; bhuvi — na tomto světě; dhīrāḥ — moudří a inteligentní; yasya — jehož; anuśocanti — trpce naříkají; vane — v lese; grāma-nivāsinaḥ — připoutaný k materialistickému požitku.

Translation

Překlad

My dearly beloved wife, daughter of Śukrācārya, in this world there was someone exactly like me. Please listen as I narrate the history of his life. By hearing about the life of such a householder, those who have retired from householder life always lament.

“Má drahá, milovaná ženo, dcero Śukrācāryi, na tomto světě žil někdo naprosto stejný jako já. Prosím poslouchej, jak ti vylíčím jeho život. Ti, kteří zanechali rodinného života, vždy naříkají, když slyší o takovém hospodáři.”

Purport

Význam

Persons who live in the village or town are called grāma-nivāsī, and those who live in the forest are called vana-vāsī or vānaprastha. The vānaprasthas, who have retired from family life, generally lament about their past family life because it engaged them in trying to fulfill lusty desires. Prahlāda Mahārāja said that one should retire from family life as soon as possible, and he described family life as the darkest well (hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam). If one continuously or permanently concentrates on living with his family, he should be understood to be killing himself. In the Vedic civilization, therefore, it is recommended that one retire from family life at the end of his fiftieth year and go to vana, the forest. When he becomes expert or accustomed to forest life, or retired life as a vānaprastha, he should accept sannyāsa. Vanaṁ gato yad dharim āśrayeta. Sannyāsa means accepting unalloyed engagement in the service of the Lord. Vedic civilization therefore recommends four different stages of life — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsa. One should be very much ashamed of remaining a householder and not promoting oneself to the two higher stages, namely vānaprastha and sannyāsa.

Lidem, kteří žijí na vesnici či ve městě, se říká grāma-nivāsī a ti, kdo žijí v lese, jsou zváni vana-vāsī nebo vānaprastha. Vānaprasthové obvykle naříkají nad rodinným životem, kterého zanechali, protože je nutil uspokojovat své smyslné touhy. Prahlāda Mahārāja prohlásil, že člověk má zanechat rodinného života co možno nejdříve a přirovnal jej k té nejtemnější studni (hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam). Ten, kdo se trvale soustředí na rodinný život, se prakticky zabíjí. Ve védské civilizaci je proto doporučeno, aby muž po dovršení padesáti let zanechal rodinného života a odešel do lesa (vanam). Když se naučí žít v lese či v ústraní jako vānaprastha, má přijmout sannyās. Vanaṁ gato yad dharim āśrayeta. Sannyās znamená přijetí čisté služby Pánu. Védská civilizace doporučuje čtyři životní stádia: brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās. Člověk by se měl stydět, pokud nadále zůstává hospodářem a nepokročí do vyšších stádií, vānaprasthy a sannyāsu.