Text 47
Sloka 47
Devanagari
Dévanágarí
उर्वशीलोकमन् विच्छन्सर्वदेवमयं हरिम् ॥ ४७ ॥
Text
Verš
bhagavantam adhokṣajam
urvaśī-lokam anvicchan
sarva-devamayaṁ harim
bhagavantam adhokṣajam
urvaśī-lokam anvicchan
sarva-devamayaṁ harim
Synonyms
Synonyma
tena — by generating such a fire; ayajata — he worshiped; yajña-īśam — the master or enjoyer of the yajña; bhagavantam — the Supreme Personality of Godhead; adhokṣajam — beyond the perception of the senses; urvaśī-lokam — to the planet where Urvaśī was staying; anvicchan — although desiring to go; sarva-deva-mayam — the reservoir of all demigods; harim — the Supreme Personality of Godhead.
tena — rozděláním takového ohně; ayajata — uctíval; yajña-īśam — pána či poživatele yajñi; bhagavantam — Nejvyšší Osobnost Božství; adhokṣajam — mimo dosah vnímání smyslů; urvaśī-lokam — na planetu, kde přebývala Urvaśī; anvicchan — ačkoliv si přál dospět; sarva-deva-mayam — původce všech polobohů; harim — Nejvyšší Osobnost Božství.
Translation
Překlad
By means of that fire, Purūravā, who desired to go to the planet where Urvaśī resided, performed a sacrifice, by which he satisfied the Supreme Personality of Godhead, Hari, the enjoyer of the results of sacrifice. Thus he worshiped the Lord, who is beyond the perception of the senses and is the reservoir of all the demigods.
S touhou dosáhnout planety, na níž sídlila Urvaśī, vykonal Purūravā prostřednictvím onoho ohně oběť, kterou uspokojil Nejvyšší Osobnost Božství, Hariho, který přijímá výsledky oběti. Tak uctíval Pána, jenž je mimo dosah smyslového vnímání a dává život všem polobohům.
Purport
Význam
As stated in Bhagavad-gītā, bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram: any loka, or planet, to which one wants to go is the property of the Supreme Personality of Godhead, the enjoyer of the performance of sacrifice. The purpose of yajña is to satisfy the Supreme Personality of Godhead. In this age, as we have explained many times, the yajña of chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra is the only sacrifice that can satisfy the Supreme Lord. When the Lord is satisfied, one can fulfill any desire, material or spiritual. Bhagavad-gītā (3.14) also says, yajñād bhavati parjanyaḥ: by offering sacrifices to Lord Viṣṇu, one can have sufficient rainfall. When there is sufficient rainfall, the earth becomes fit to produce everything (sarva-kāma-dughā mahī). If one can utilize the land properly, one can get all the necessities of life from the land, including food grains, fruits, flowers and vegetables. Everything one gets for material wealth is produced from the earth, and therefore it is said, sarva-kāma-dughā mahī (Bhāg. 1.10.4). Everything is possible by performing yajña. Therefore although Purūravā desired something material, he factually performed yajña to please the Supreme Personality of Godhead. The Lord is adhokṣaja, beyond the perception of Purūravā and everyone else. Consequently, some kind of yajña must be performed to fulfill the desires of the living entity. Yajñas can be performed in human society only when society is divided by varṇāśrama-dharma into four varṇas and four āśramas. Without such a regulative process, no one can perform yajñas, and without the performance of yajñas, no material plans can make human society happy at any time. Everyone should therefore be induced to perform yajñas. In this Age of Kali, the yajña recommended is saṅkīrtana, the individual or collective chanting of the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. This will bring the fulfillment of all necessities for human society.
V Bhagavad-gītě stojí: bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka- maheśvaram-kterákoliv loka neboli planeta, na niž se chce živá bytost dostat, je ve vlastnictví Nejvyššího Pána, jemuž náleží požitek z oběti. Účelem yajñi je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Jak jsme již mnohokrát vysvětlili, v tomto věku je jedinou obětí schopnou potěšit Nejvyššího Pána ta, která spočívá ve zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Když je Pán spokojen, může se nám splnit jakákoliv touha, hmotná či duchovní. Bhagavad-gītā (3.14) rovněž říká: yajñād bhavati parjanyaḥ-díky obětem Pánu Viṣṇuovi může být dostatek dešťů. Pokud prší dostatečně, země je schopna rodit vše (sarva-kāma-dughā mahī). Dovede-li člověk půdu náležitě využít, může z ní získat vše potřebné k životu, jako je obilí, ovoce, květiny a zeleninu. Všechno hmotné bohatství pochází ze země, a proto je řečeno: sarva-kāma-dughā mahī (Bhāg. 1.10.4). Všeho je možné dosáhnout konáním yajñi. Přestože Purūravā toužil po něčem hmotném, yajñu konal proto, aby potěšil Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je adhokṣaja, mimo dosah vnímání Purūravy i kohokoliv jiného. Konání yajñi je tedy nutné k naplnění tužeb živé bytosti. Yajñi lze provádět jedině tehdy, je-li společnost rozdělena podle varṇāśrama-dharmy na čtyři varṇy a čtyři āśramy. Bez tohoto předpokladu nemůže nikdo yajñi konat a bez konání yajñí nemohou nikdy žádné hmotné plány zajistit štěstí v lidské společnosti. Každého je tedy třeba přivést k provádění obětí. V současném věku Kali je doporučenou yajñou saṅkīrtana, individuální nebo kolektivní zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. To uspokojí všechny potřeby společnosti.