Skip to main content

Text 48

Sloka 48

Devanagari

Dévanágarí

नावम: कर्मकल्पोऽपि विफलायेश्वरार्पित: ।
कल्पते पुरुषस्यैव स ह्यात्मा दयितो हित: ॥ ४८ ॥

Text

Verš

nāvamaḥ karma-kalpo ’pi
viphalāyeśvarārpitaḥ
kalpate puruṣasyaiva
sa hy ātmā dayito hitaḥ
nāvamaḥ karma-kalpo ’pi
viphalāyeśvarārpitaḥ
kalpate puruṣasyaiva
sa hy ātmā dayito hitaḥ

Synonyms

Synonyma

na — not; avamaḥ — very little, or insignificant; karma — activities; kalpaḥ — rightly executed; api — even; viphalāya — go in vain; īśvara-arpitaḥ — because of being dedicated to the Supreme Personality of Godhead; kalpate — it is so accepted; puruṣasya — of all persons; eva — indeed; saḥ — the Supreme Personality of Godhead; hi — certainly; ātmā — the Supersoul, the supreme father; dayitaḥ — extremely dear; hitaḥ — beneficial.

na — ne; avamaḥ — nepatrné, zanedbatelné; karma — činnosti; kalpaḥ — správným způsobem vykonané; api — dokonce; viphalāya — přijdou nazmar; īśvara-arpitaḥ — díky tomu, že jsou věnovány Nejvyšší Osobnosti Božství; kalpate — takto je to přijímáno; puruṣasya — všech osob; eva — vskutku; saḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; hi — jistě; ātmā — Nadduše, nejvyšší otec; dayitaḥ — nesmírně drahý; hitaḥ — prospěšné.

Translation

Překlad

Activities dedicated to the Supreme Personality of Godhead, even if performed in small measure, never go in vain. The Supreme Personality of Godhead, being the supreme father, is naturally very dear and always ready to act for the good of the living entities.

Činnosti věnované Nejvyšší Osobnosti Božství nepřijdou nikdy nazmar, ani když jsou rozsahem nepatrné. Jako nejvyšší otec živých bytostí je jim Nejvyšší Pán přirozeně velice drahý a je vždy připravený jednat pro jejich dobro.

Purport

Význam

In Bhagavad-gītā (2.40), the Lord says svalpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt: this dharma, devotional service, is so important that even if performed to a very small, almost negligible extent, it can give one the supreme result. There are many instances in the history of the world in which even a slight service rendered to the Lord has saved a living entity from the greatest danger. Ajāmila, for example, was saved by the Supreme Personality of Godhead from the greatest danger, that of going to hell. He was saved simply because he chanted the name Nārāyaṇa at the end of his life. When Ajāmila chanted this holy name of the Lord, Nārāyaṇa, he did not chant knowingly; actually he was calling his youngest son, whose name was Nārāyaṇa. Nonetheless, Lord Nārāyaṇa took this chanting seriously, and thus Ajāmila achieved the result of ante nārāyaṇa-smṛtiḥ, remembering Nārāyaṇa at the end of life. If one somehow or other remembers the holy name of Nārāyaṇa, Kṛṣṇa or Rāma at the end of life, he immediately achieves the transcendental result of going back home, back to Godhead.

V Bhagavad-gītě (2.40) Pán říká: svalpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt — tato dharma, oddaná služba, je tak důležitá, že i její velice malé, téměř zanedbatelné množství může člověku přinést ten nejvyšší výsledek. V dějinách světa je mnoho příkladů toho, jak i nepatrná služba Pánu zachránila živou bytost před tím největším nebezpečím. Ajāmila například Pán zachránil v okamžiku, kdy měl jít do pekla. Záchrana přišla jenom proto, že na konci života pronášel jméno Nārāyaṇa. Když Ajāmila vyslovoval toto svaté jméno Pána, Nārāyaṇa, nedělal to vědomě — ve skutečnosti volal na svého nejmladšího syna, který se jmenoval Nārāyaṇa. Pán Nārāyaṇa přesto vzal jeho volání vážně, a tak Ajāmila získal výsledek vzpomínání na Nārāyaṇa na konci života (ante nārāyaṇa- smṛtiḥ). Pokud si člověk jakýmkoliv způsobem na konci života vzpomene na svaté jméno Nārāyaṇa, Kṛṣṇy nebo Rāmy, okamžitě získá transcendentální výsledek a půjde zpátky domů, zpátky k Bohu.

The Supreme Personality of Godhead is actually the only object of our love. As long as we are in this material world we have so many desires to fulfill, but when we come in touch with the Supreme Personality of Godhead, we immediately become perfect and fully satisfied, just as a child is fully satisfied when he comes to the lap of his mother. Dhruva Mahārāja went to the forest to achieve some material result by austerity and penance, but when he actually saw the Supreme Personality of Godhead he said, “I do not want any material benediction. I am completely satisfied.” Even if one wants some material benefit from serving the Supreme Personality of Godhead, this can be achieved extremely easily, without hard labor. Therefore the śāstra recommends:

Nejvyšší Osobnost Božství je ve skutečně jediným objektem naší lásky. Dokud jsme v hmotném světě, toužíme po splnění mnoha přání, ale jakmile přijdeme do styku s Nejvyšší Osobností Božství, ihned dosáhneme dokonalosti a plného uspokojení, stejně tak jako je dítě plně spokojeno, když se ocitne na klíně své matky. Dhruva Mahārāja se vydal do lesa, aby pomocí askeze získal nějaký hmotný výsledek, ale když potom skutečně viděl Nejvyšší Osobnost Božství, řekl: “Nechci žádné hmotné požehnání. Jsem dokonale spokojen.” Dokonce i když si člověk od služby Nejvyšší Osobnosti Božství slibuje nějaký hmotný prospěch, může ho získat velice snadno, bez těžké práce. Proto śāstra doporučuje:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

“Whether one desires everything or nothing or desires to merge into the existence of the Lord, he is intelligent only if he worships Lord Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, by rendering transcendental loving service.” (Bhāg. 2.3.10) Even if one has material desires, one can undoubtedly achieve what he wants by rendering service to the Lord.

“Ať člověk touží po všem nebo netouží po ničem, či zda si přeje splynout s Pánem, inteligentní je jedině tehdy, když transcendentální láskyplnou službou uctívá Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství.” (Bhāg. 2.3.10) Dokonce i když má někdo hmotné touhy, službou Pánu může nepochybně získat to, co chce.