Skip to main content
Library » Śrīmad-Bhāgavatam (Bhāgavata Purāṇa) » Canto 8: Withdrawal of the Cosmic Creations » CHAPTER TWENTY-TWO

Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

तमिन्द्रसेन: स्वपितामहं श्रिया
विराजमानं नलिनायतेक्षणम् ।
प्रांशुं पिशङ्गाम्बरमञ्जनत्विषं
प्रलम्बबाहुं शुभगर्षभमैक्षत ॥ १३ ॥

Text

Verš

tam indra-senaḥ sva-pitāmahaṁ śriyā
virājamānaṁ nalināyatekṣaṇam
prāṁśuṁ piśaṅgāmbaram añjana-tviṣaṁ
pralamba-bāhuṁ śubhagarṣabham aikṣata
tam indra-senaḥ sva-pitāmahaṁ śriyā
virājamānaṁ nalināyatekṣaṇam
prāṁśuṁ piśaṅgāmbaram añjana-tviṣaṁ
pralamba-bāhuṁ śubhagarṣabham aikṣata

Synonyms

Synonyma

tam — that Prahlāda Mahārāja; indra-senaḥ — Bali Mahārāja, who now possessed all the military force of Indra; sva-pitāmaham — unto his grandfather; śriyā — present with all beautiful features; virājamānam — standing there; nalina-āyata-īkṣaṇam — with eyes as broad as the petals of a lotus; prāṁśum — a very beautiful body; piśaṅga-ambaram — dressed in yellow garments; añjana-tviṣam — with his body resembling black ointment for the eyes; pralamba-bāhum — very long arms; śubhaga-ṛṣabham — the best of all auspicious persons; aikṣata — he saw.

tam — toho Prahlāda Mahārāje; indra-senaḥ — Bali Mahārāja, jenž nyní vládl veškerou vojenskou silou Indry; sva-pitāmaham — svého děda; śriyā — se všemi nádhernými rysy; virājamānam — stojícího tam; nalina-āyata- īkṣaṇam — s očima širokýma jako okvětní lístky lotosu; prāṁśum — překrásné tělo; piśaṅga-ambaram — oblečeného ve žlutých šatech; añjana- tviṣam — s tělem připomínajícím černé líčidlo na oči; pralamba-bāhum — velice dlouhé paže; śubhaga-ṛṣabham — nejlepší ze všech šťastlivých osob; aikṣata — uviděl.

Translation

Překlad

Then Bali Mahārāja saw his grandfather Prahlāda Mahārāja, the most fortunate personality, whose dark body resembled black ointment for the eyes. His tall, elegant figure was dressed in yellow garments, he had long arms, and his beautiful eyes were like the petals of a lotus. He was very dear and pleasing to everyone.

Pak Bali Mahārāja uviděl svého děda Prahlāda Mahārāje, nejšťastlivějšího mezi lidmi, jehož temné tělo připomínalo černé líčidlo na oči. Jeho vysokou, pohlednou postavu zdobily žluté šaty, měl dlouhé paže a jeho překrásné oči připomínaly okvětní lístky lotosu. Na každého působil velice příjemným dojmem.