Text 14

Sloka 14

Devanagari

Dévanágarí

श्रीशुक उवाच
एवमश्रद्धितं शिष्यमनादेशकरं गुरु: ।
शशाप दैवप्रहित: सत्यसन्धं मनस्विनम् ॥ १४ ॥

Text

Verš

śrī-śuka uvāca
evam aśraddhitaṁ śiṣyam
anādeśakaraṁ guruḥ
śaśāpa daiva-prahitaḥ
satya-sandhaṁ manasvinam

Synonyms

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī said; evam — thus; aśraddhitam — who was not very respectful to the instruction of the spiritual master; śiṣyam — unto such a disciple; anādeśa-karam — who was not prepared to carry out the order of his spiritual master; guruḥ — the spiritual master (Śukrācārya); śaśāpa — cursed; daiva-prahitaḥ — being inspired by the Supreme Lord; satya-sandham — one who was fixed in his truthfulness; manasvinam — who was of a highly elevated character.

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam — takto; aśraddhitam — který příliš nectil pokyn duchovního mistra; śiṣyam — takového žáka; anādeśa-karam — který nehodlal splnit nařízení svého duchovního mistra; guruḥ — duchovní učitel (Śukrācārya); śaśāpa — proklel; daiva- prahitaḥ — na popud Nejvyššího Pána; satya-sandham — toho, kdo byl neochvějný ve své čestnosti; manasvinam — kdo měl velice vznešený charakter.

Translation

Překlad

Śrī Śukadeva Gosvāmī continued: Thereafter, the spiritual master, Śukrācārya, being inspired by the Supreme Lord, cursed his exalted disciple Bali Mahārāja, who was so magnanimous and fixed in truthfulness that instead of respecting his spiritual master’s instructions, he wanted to disobey his order.

Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Bali Mahārāja byl tak velkodušný a neochvějný ve své čestnosti, že místo aby ctil pokyny svého duchovního mistra, chtěl se jeho nařízení vzepřít. Duchovní mistr Śukrācārya proto na popud Nejvyšší Osobnosti Božství svého vznešeného žáka proklel.

Purport

Význam

The difference between the behavior of Bali Mahārāja and that of his spiritual master, Śukrācārya, was that Bali Mahārāja had already developed love of Godhead, whereas Śukrācārya, being merely a priest of routine rituals, had not. Thus Śukrācārya was never inspired by the Supreme Personality of Godhead to develop in devotional service. As stated by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (10.10):

Chování Baliho Mahārāje se lišilo od chování jeho duchovního mistra Śukrācāryi tím, že Bali Mahārāja již vyvinul lásku k Bohu, zatímco Śukrācārya jakožto pouhý kněz konající rutinní obřady nikoliv. Śukrācāryu proto Nejvyšší Pán nikdy neinspiroval k tomu, aby rozvíjel oddanou službu. Pán sám prohlašuje v Bhagavad-gītě (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

“To those who are constantly devoted and worship Me with love, I give the understanding by which they can come to Me.”

“Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.”

Devotees who actually engage in devotional service with faith and love are inspired by the Supreme Personality of Godhead. Vaiṣṇavas are never concerned with ritualistic smārta-brāhmaṇas. Śrīla Sanātana Gosvāmī has therefore compiled Hari-bhakti-vilāsa to guide the Vaiṣṇavas, who never follow the smārta-vidhi. Although the Supreme Lord is situated in the core of everyone’s heart, unless one is a Vaiṣṇava, unless one is engaged in devotional service, one does not get sound advice by which to return home, back to Godhead. Such instructions are meant only for devotees. Therefore in this verse the word daiva-prahitaḥ, “being inspired by the Supreme Lord,” is important. Śukrācārya should have encouraged Bali Mahārāja to give everything to Lord Viṣṇu. This would have been a sign of love for the Supreme Lord. But he did not do so. On the contrary, he wanted to punish his devoted disciple by cursing him.

Oddané, kteří s vírou a láskou vykonávají oddanou službu, inspiruje přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Vaiṣṇavové se nikdy nestarají o smārta- brāhmaṇy. Proto Śrīla Sanātana Gosvāmī sestavil Hari-bhakti-vilāsu, aby poskytl vedení vaiṣṇavům, kteří nikdy nenásledují smārta-vidhi. Nejvyšší Pán sice sídlí v srdci každého, ale ten, kdo není vaiṣṇava a nevykonává oddanou službu, vhodné rady, jak se může vrátit domů, zpátky k Bohu, nedostává. Tyto pokyny jsou určeny pouze oddaným. Slovo daiva-prahitaḥ, “na popud Nejvyššího Pána”, je zde tedy důležité. Śukrācārya měl povzbudit Baliho Mahārāje, aby dal Pánu Viṣṇuovi vše. To by bylo známkou lásky k Nejvyššímu Pánu. On to však neučinil; naopak — chtěl svého oddaného žáka potrestat prokletím.