Text 24

Sloka 24

Devanagari

Dévanágarí

यद‍ृच्छयोपपन्नेन सन्तुष्टो वर्तते सुखम् ।
नासन्तुष्टस्त्रिभिर्लोकैरजितात्मोपसादितै: ॥ २४ ॥

Text

Verš

yadṛcchayopapannena
santuṣṭo vartate sukham
nāsantuṣṭas tribhir lokair
ajitātmopasāditaiḥ

Synonyms

Synonyma

yadṛcchayā — as offered by the supreme authority according to one’s karma; upapannena — by whatever is obtained; santuṣṭaḥ — one should be satisfied; vartate — there is; sukham — happiness; na — not; asantuṣṭaḥ — one who is dissatisfied; tribhiḥ lokaiḥ — even by possessing the three worlds; ajita-ātmā — one who cannot control his senses; upasāditaiḥ — even though obtained.

yadṛcchayā — jak rozhodne vyšší autorita s ohledem na karmu; upapannena — s čímkoliv, co je získáno; santuṣṭaḥ — měl by se spokojit; vartate — tam je; sukham — štěstí; na — ne; asantuṣṭaḥ — ten, kdo není spokojený; tribhiḥ lokaiḥ — ani s tím, že vlastní tři světy; ajita-ātmā — ten, kdo neovládá své smysly; upasāditaiḥ — přestože je získal.

Translation

Překlad

One should be satisfied with whatever he achieves by his previous destiny, for discontent can never bring happiness. A person who is not self-controlled will not be happy even with possessing the three worlds.

Člověk by se měl spokojit s tím, co získá na základě svých minulých činů, neboť nespokojenost nemůže nikdy přinést štěstí. Ten, kdo se neovládá, nebude šťastný, ani když bude vlastnit celé tři světy.

Purport

Význam

If happiness is the ultimate goal of life, one must be satisfied with the position in which he is placed by providence. This instruction is also given by Prahlāda Mahārāja:

Pokud je štěstí konečným cílem života, člověk se musí spokojit s postavením, do něhož se dostal řízením osudu. Tento pokyn dal také Prahlāda Mahārāja:

sukham aindriyakaṁ daityā
deha-yogena dehinām
sarvatra labhyate daivād
yathā duḥkham ayatnataḥ

“My dear friends born of demoniac families, the happiness perceived with reference to the sense objects by contact with the body can be obtained in any form of life, according to one’s past fruitive activities. Such happiness is automatically obtained without endeavor, just as we obtain distress.” (Bhāg. 7.6.3) This philosophy is perfect in regard to obtaining happiness.

“Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku těla se smyslovými objekty lze získat v jakékoliv životní podobě jako výsledek našich dřívějších plodonosných činností. Toto štěstí i neštěstí získáme automaticky, aniž bychom o ně museli usilovat.” (Bhāg. 7.6.3) To je dokonalá filozofie ohledně dosahování štěstí.

Real happiness is described in Bhagavad-gītā (6.21):

Skutečné štěstí popisuje Bhagavad-gītā (6.21):

sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ

“In the spiritually joyous state, one is situated in boundless transcendental happiness and enjoys himself through transcendental senses. Established thus, one never departs from the truth.” One has to perceive happiness by the supersenses. The supersenses are not the senses of the material elements. Every one of us is a spiritual being (ahaṁ brahmāsmi), and every one of us is an individual person. Our senses are now covered by material elements, and because of ignorance we consider the material senses that cover us to be our real senses. The real senses, however, are within the material covering. Dehino ’smin yathā dehe: within the covering of the material elements are the spiritual senses. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam: when the spiritual senses are uncovered, by these senses we can be happy. Satisfaction of the spiritual senses is thus described: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. When the senses are engaged in devotional service to Hṛṣīkeśa, then the senses are completely satisfied. Without this superior knowledge of sense gratification, one may try to satisfy his material senses, but happiness will never be possible. One may increase his ambition for sense gratification and even achieve what he desires for the gratification of his senses, but because this is on the material platform, he will never achieve satisfaction and contentment.

“V duchovně radostném stavu yogī zakouší bezmezné transcendentální štěstí prostřednictvím transcendentálních smyslů. Když dosáhne této úrovně, nevzdálí se již nikdy od pravdy.” Člověk musí vnímat štěstí vyššími smysly, které nejsou výtvory z hmotných prvků. Každý z nás je duchovní bytostí (ahaṁ brahmāsmi) a všichni jsme individuální osoby. Nyní jsou naše smysly zahalené hmotnými prvky a my je z nevědomosti pokládáme za své skutečné smysly. Skutečné smysly jsou však skryté pod hmotným pokryvem. Dehino 'smin yathā dehe — pod obalem z hmotných prvků jsou duchovní smysly. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — když je odkryjeme, můžeme být s jejich pomocí šťastní. Spokojenost duchovních smyslů je popsána takto: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Smysly jsou zcela spokojené, jsou-li zaměstnány oddanou službou Hṛṣīkeśovi. Bez tohoto vyššího poznání o smyslovém požitku se člověk může snažit uspokojovat své hmotné smysly, ale nikdy nebude šťastný. Může rozvádět své plány na smyslový požitek a dokonce i získat to, po čem touží, ale jelikož je to na hmotné úrovni, nikdy mu to nepřinese uspokojení.

According to brahminical culture, one should be content with whatever he obtains without special endeavor and should cultivate spiritual consciousness. Then he will be happy. The purpose of the Kṛṣṇa consciousness movement is to spread this understanding. People who do not have scientific spiritual knowledge mistakenly think that the members of the Kṛṣṇa consciousness movement are escapists trying to avoid material activities. In fact, however, we are engaged in real activities for obtaining the ultimate happiness in life. If one is not trained to satisfy the spiritual senses and continues in material sense gratification, he will never obtain happiness that is eternal and blissful. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.1) therefore recommends:

Podle zásad bráhmanské kultury se má člověk spokojit s tím, co získá bez zvláštního úsilí, a má rozvíjet duchovní vědomí. Pak bude šťastný. Účelem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je šířit toto poznání. Lidé, kterým chybí vědecké duchovní poznání, se mylně domnívají, že členové tohoto hnutí utíkají před skutečností a snaží se vyhnout hmotným činnostem. Pravda je ale taková, že se věnujeme skutečným činnostem, které nám umožňují dosáhnout konečného životního štěstí. Ten, kdo se nenaučí uspokojovat duchovní smysly a bude pokračovat ve vyhledávání hmotného smyslového požitku, nikdy nezíská věčné a blažené štěstí. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.1) proto doporučuje:

tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam

One must practice austerity so that his existential position will be purified and he will achieve unlimited blissful life.

Člověk musí podstoupit askezi, aby očistil své bytí a dosáhl nekonečného blaženého života.