Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

नान्यत् ते कामये राजन्वदान्याज्जगदीश्वरात् ।
नैन: प्राप्नोति वै विद्वान्यावदर्थप्रतिग्रह: ॥ १७ ॥

Text

Verš

nānyat te kāmaye rājan
vadānyāj jagad-īśvarāt
nainaḥ prāpnoti vai vidvān
yāvad-artha-pratigrahaḥ

Synonyms

Synonyma

na — not; anyat — anything else; te — from you; kāmaye — I beg; rājan — O King; vadānyāt — who are so munificent; jagat-īśvarāt — who are the king of the entire universe; na — not; enaḥ — distress; prāpnoti — gets; vai — indeed; vidvān — one who is learned; yāvat-artha — as much as one needs; pratigrahaḥ — taking charity from others.

na — ne; anyat — cokoliv jiného; te — od tebe; kāmaye — žádám; rājan — ó králi; vadānyāt — který jsi tak štědrý; jagat-īśvarāt — který jsi králem celého vesmíru; na — ne; enaḥ — potíže; prāpnoti — získá; vai — vskutku; vidvān — ten, kdo je učený; yāvat-artha — kolik potřebuje; pratigrahaḥ — když přijímá jako milodar od druhých.

Translation

Překlad

O King, controller of the entire universe, although you are very munificent and are able to give Me as much land as I want, I do not want anything from you that is unnecessary. If a learned brāhmaṇa takes charity from others only according to his needs, he does not become entangled in sinful activities.

Ó králi, vládce celého vesmíru, přestože jsi velice štědrý a můžeš Mi dát tolik země, kolik si budu přát, nechci od tebe víc, než je nutné. Učený brāhmaṇa, který od druhých přijímá jen takové milodary, jaké odpovídají jeho potřebám, se nezaplétá do hříšného jednání.

Purport

Význam

A brāhmaṇa or sannyāsī is qualified to ask charity from others, but if he takes more than necessary he is punishable. No one can use more of the Supreme Lord’s property than necessary. Lord Vāmanadeva indirectly indicated to Bali Mahārāja that he was occupying more land than he needed. In the material world, all distresses are due to extravagance. One acquires money extravagantly and also spends it extravagantly. Such activities are sinful. All property belongs to the Supreme Personality of Godhead, and all living beings, who are sons of the Supreme Lord, have the right to use the Supreme Father’s property, but one cannot take more than necessary. This principle should especially be followed by brāhmaṇas and sannyāsīs who live at the cost of others. Thus Vāmanadeva was an ideal beggar, for He asked only three paces of land. Of course, there is a difference between His footsteps and those of an ordinary human being. The Supreme Personality of Godhead, by His inconceivable prowess, can occupy the entire universe, including the upper, lower and middle planetary systems, by the unlimited measurement of His footsteps.

Každý brāhmaṇa či sannyāsī je oprávněný žádat druhé o milodar, ale pokud si vezme víc, než je nezbytně nutné, zaslouží si potrestání. Nikdo nemůže z majetku Nejvyššího Pána používat víc, než kolik nutně potřebuje. Pán Vāmanadeva Balimu Mahārājovi nepřímo naznačil, že zabírá více země, než odpovídá jeho potřebám. Všechny potíže v hmotném světě jsou způsobeny marnotratností. Lidé přehnaně hromadí peníze a rovněž je přehnaně utrácejí. Toto jednání je hříšné. Všechen majetek patří Nejvyšší Osobnosti Božství a všechny živé bytosti, které jsou syny Nejvyššího Pána, mají právo používat majetek svrchovaného Otce, ale nikdo si nesmí brát víc, než je nutné. Tuto zásadu musí zvláště dodržovat brāhmaṇové a sannyāsīni, kteří žijí na účet druhých. Vāmanadeva byl tedy ideálním žebrákem, neboť žádal pouze o tři kroky země. Mezi Jeho kroky a kroky obyčejné lidské bytosti je samozřejmě rozdíl. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, může díky své nepochopitelné moci zabrat nekonečně velkou mírou svých kroků celý vesmír včetně vyššího, nižšího a středního planetárního systému.