Text 23

Sloka 23

Devanagari

Dévanágarí

सोऽदित्यां वीर्यमाधत्त तपसा चिरसम्भृतम् ।
समाहितमना राजन्दारुण्यग्निं यथानिल: ॥ २३ ॥

Text

Verš

so ’dityāṁ vīryam ādhatta
tapasā cira-sambhṛtam
samāhita-manā rājan
dāruṇy agniṁ yathānilaḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — Kaśyapa; adityām — unto Aditi; vīryam — semen; ādhatta — placed; tapasā — by austerity; cira-sambhṛtam — restrained for long, long years; samāhita-manāḥ — being fully in trance upon the Supreme Personality of Godhead; rājan — O King; dāruṇi — as in firewood; agnim — fire; yathā — as; anilaḥ — wind.

saḥ — Kaśyapa; adityām — do Aditi; vīryam — semeno; ādhatta — umístil; tapasā — askezí; cira-sambhṛtam — po dlouhá léta zadržované; samāhita-manāḥ — v transu plně soustředěný na Nejvyšší Osobnosti Božství; rājan — ó králi; dāruṇi — jako ve dřevě; agnim — oheň; yathā — jako; anilaḥ — vítr.

Translation

Překlad

O King, as the wind promotes friction between two pieces of wood and thus gives rise to fire, Kaśyapa Muni, whose transcendental position was fully absorbed in the Supreme Personality of Godhead, transferred his potency into the womb of Aditi.

Ó králi, Kaśyapa Muni, který byl v transcendentálním postavení, zcela pohroužený do Nejvyšší Osobnosti Božství, přemístil svou energii do lůna Aditi, tak jako vítr způsobí tření mezi dvěmi kusy dřeva, a tím roznítí oheň.

Purport

Význam

A forest fire begins when two pieces of wood rub against one another, being agitated by the wind. Actually, however, fire belongs neither to the wood nor to the wind; it is always different from both. Similarly, here it is to be understood that the union of Kaśyapa Muni and Aditi was not like the sexual intercourse of ordinary human beings. The Supreme Personality of Godhead has nothing to do with the human secretions of sexual intercourse. He is always completely aloof from such material combinations.

Lesní požár začíná tím, že se dva kusy dřeva, uvedené do pohybu větrem, začnou o sebe navzájem třít. Oheň však nemá nic společného ani se dřevem, ani s větrem — vždy se od obou liší. Podobně je třeba pochopit, že spojení Kaśyapy Muniho a Aditi se lišilo od pohlavního styku obyčejných lidských bytostí. Nejvyšší Osobnost Božství nemá nic společného s lidskými výměšky a jejich slučováním při pohlavním styku.

The Lord says in Bhagavad-gītā (9.29), samo ’haṁ sarva-bhūteṣu: “I am equal toward all living entities.” Nonetheless, to protect the devotees and kill the demons, who were a disturbing element, the Lord entered the womb of Aditi. Therefore this is a transcendental pastime of the Lord. This should not be misunderstood. One should not think that the Lord became the son of Aditi the way an ordinary child is born because of sexual intercourse between man and woman.

V Bhagavad-gītě (9.29) Pán říká: samo 'haṁ sarva-bhūteṣu — “Jsem nakloněný stejně všem živým bytostem.” Přesto vstoupil do lůna Aditi, aby ochránil oddané a zabil démony, kteří byli rušivým prvkem. Jedná se tedy o Pánovu transcendentální zábavu. Tomu je třeba správně porozumět. Neměli bychom si myslet, že se Pán stal synem Aditi stejným způsobem, jako se rodí obyčejné dítě; na základě pohlavního styku muže a ženy.

Here it may also be appropriate to explain, in these days of controversy, the origin of life. The life force of the living entity — the soul — is different from the ovum and semen of the human being. Although the conditioned soul has nothing to do with the reproductive cells of man and woman, he is placed into the proper situation because of his work (karmaṇā daiva-netreṇa). Life is not, however, a product of two secretions, but is independent of all material elements. As fully described in Bhagavad-gītā, the living entity is not subject to any material reactions. He can neither be burnt by fire, cut by sharp weapons, moistened by water, nor dried by the air. He is completely different from the physical elements, but by a superior arrangement he is put into these material elements. He is always aloof from material contact (asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ) but because he is placed in a material condition, he suffers the reactions of the material modes of nature.

Na tomto místě bude možná vhodné (v dnešní době vědeckých sporů) vysvětlit původ života. Životní síla živé bytosti — duše — se liší od lidského vajíčka a semene. Podmíněná duše nemá s rozmnožovacími buňkami muže a ženy nic společného, ale na základě svých činností je umístěna do postavení, které jí náleží (karmaṇā daiva-netreṇa). Život ale není výtvorem dvou výměšků — nezávisí na žádných hmotných prvcích. Jak podrobně popisuje Bhagavad-gītā, živá bytost nepodléhá žádným hmotným reakcím. Nemůže být spálena ohněm, rozsekána ostrými zbraněmi, rozmáčena vodou ani vysušena větrem. Zcela se liší od hmotných prvků, ale je do nich vyšším řízením vložena. Nikdy není ve styku s hmotou (asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ), ale je umístěna do hmotných podmínek, a proto zakouší reakce hmotných kvalit přírody.

puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛtijān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya
sad-asad-yoni-janmasu

puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛtijān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya
sad-asad-yoni-janmasu

“The living entity in material nature thus follows the ways of life, enjoying the three modes of nature. This is due to his association with that material nature. Thus he meets with good and evil amongst various species.” (Bg. 13.22) Although the living entity is aloof from the material elements, he is put into material conditions, and thus he must suffer the reactions of material activities.

“Živá bytost žije v hmotné přírodě a užívá si jejích tří kvalit. To způsobuje její styk s touto přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních druzích.” (Bg. 13.22) I když stojí živá bytost nad hmotnými prvky, dostává se do hmotných podmínek, a proto musí trpět reakcemi za hmotné jednání.