Skip to main content

Text 55

Sloka 55

Devanagari

Dévanágarí

दक्षिणां गुरवे दद्याद‍ृत्विग्भ्यश्च यथार्हत: ।
अन्नाद्येनाश्वपाकांश्च प्रीणयेत्समुपागतान् ॥ ५५ ॥

Text

Verš

dakṣiṇāṁ gurave dadyād
ṛtvigbhyaś ca yathārhataḥ
annādyenāśva-pākāṁś ca
prīṇayet samupāgatān
dakṣiṇāṁ gurave dadyād
ṛtvigbhyaś ca yathārhataḥ
annādyenāśva-pākāṁś ca
prīṇayet samupāgatān

Synonyms

Synonyma

dakṣiṇām — some contribution of money or gold; gurave — unto the spiritual master; dadyāt — one should give; ṛtvigbhyaḥ ca — and to the priests engaged by the spiritual master; yathā-arhataḥ — as far as possible; anna-adyena — by distributing prasāda; āśva-pākān — even to the caṇḍālas, persons habituated to eating the flesh of dogs; ca — also; prīṇayet — one should please; samupāgatān — because they have assembled there for the ceremony.

dakṣiṇām — příspěvek penězi či zlatem; gurave — duchovnímu mistrovi; dadyāt — má dát; ṛtvigbhyaḥ ca — a knězům, které zaměstnal duchovní mistr; yathā-arhataḥ — jak je to jen možné; anna-adyena — rozdáváním prasādam; āśva-pākān — dokonce i caṇḍālům, lidem zvyklým jíst psí maso; ca — také; prīṇayet — je třeba potěšit; samupāgatān — protože se zúčastnili obřadu.

Translation

Překlad

One should satisfy the spiritual master and assistant priests by giving them cloth, ornaments, cows and also some monetary contribution. And by distributing prasāda one should satisfy everyone assembled, including even the lowest of men, the caṇḍālas [eaters of dog flesh].

Nechť uspokojí duchovního mistra a asistující kněze tím, že jim rozdá šaty, ozdoby, krávy a také nějaké peněžní dary. Pak ať rozdáváním prasādam uspokojí všechny přítomné, dokonce i nejnižší z lidí — caṇḍāly (kteří jsou zvyklí jíst psí maso).

Purport

Význam

In the Vedic system, prasāda is distributed, as recommended here, without discrimination as to who may take the prasāda. Regardless of whether one be a brāhmaṇa, śūdra, vaiśya, kṣatriya, or even the lowest of men, a caṇḍāla, he should be welcome to accept prasāda. However, when the caṇḍālas, the lower class or poorer class, are taking prasāda, this does not mean that they have become Nārāyaṇa or Viṣṇu. Nārāyaṇa is situated in everyone’s heart, but this does not mean Nārāyaṇa is a caṇḍāla or poor man. The Māyāvāda philosophy of accepting a poor man as Nārāyaṇa is the most envious and atheistic movement in Vedic culture. This mentality should be completely given up. Everyone should be given the opportunity to take prasāda, but this does not mean that everyone has the right to become Nārāyaṇa.

Védským obyčejem je rozdávat prasādam, jak je doporučeno zde, bez rozlišování, kdo je způsobilý ho přijmout, a kdo ne. Každý — ať už brāhmaṇa, śūdra, vaiśya, kṣatriya, nebo i nejnižší z lidí, caṇḍāla — má být pozván na prasādam. Když ale caṇḍālové, nejnižší či nejchudší třída, přijímají prasādam, neznamená to, že se stali Nārāyaṇem či Viṣṇuem. Nārāyaṇa sídlí v srdci každého, ale to neznamená, že je caṇḍālou či chudákem. Māyāvādská filozofie, podle níž je chudý člověk Nārāyaṇem, představuje to nejzhoubnější ateistické hnutí ve védské kultuře. Tohoto uvažování je třeba se naprosto vzdát. Každý má dostat příležitost přijmout prasādam, ale to neznamená, že každý má právo stát se Nārāyaṇem.