Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

तमविक्लवमव्रीडमालक्ष्य मधुसूदन: । उवाच परमप्रीतो बिभ्रत्स्वां पौरुषीं तनुम् ॥ ३७ ॥

Text

Verš

tam aviklavam avrīḍam
ālakṣya madhusūdanaḥ
uvāca parama-prīto
bibhrat svāṁ pauruṣīṁ tanum

Synonyms

Synonyma

tam — him (Lord Śiva); aviklavam — without being agitated by the incident that had taken place; avrīḍam — without being ashamed; ālakṣya — seeing; madhu-sūdanaḥ — the Supreme Personality of Godhead, who is known as Madhusūdana, the killer of the demon Madhu; uvāca — said; parama-prītaḥ — being very pleased; bibhrat — assuming; svām — His own; pauruṣīm — original; tanum — form.

tam — jeho (Pána Śivu); aviklavam — nerozrušeného událostmi, ke kterým došlo; avrīḍam — nezahanbeného; ālakṣya — když viděl; madhu- sūdanaḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž je známý jako Madhusūdana (ten, kdo zabil démona Madhua); uvāca — pravil; parama-prītaḥ — velmi potěšen; bibhrat — přijal; svām — svou vlastní; pauruṣīm — původní; tanum — podobu.

Translation

Překlad

Seeing Lord Śiva unagitated and unashamed, Lord Viṣṇu [Madhusūdana] was very pleased. Thus He resumed His original form and spoke as follows.

Když Pán Viṣṇu (Madhusūdana) viděl, že Pán Śiva není rozrušen ani zahanben, velice ho to potěšilo. Přijal tedy svou původní podobu a pak promluvil.

Purport

Význam

Although Lord Śiva was aghast at the potency of Lord Viṣṇu, he did not feel ashamed. Rather, he was proud to be defeated by Lord Viṣṇu. Nothing is hidden from the Supreme Personality of Godhead, for He is in everyone’s heart. Indeed, the Lord says in Bhagavad-gītā (15.15), sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: “I am seated in everyone’s heart, and from Me come remembrance, knowledge and forgetfulness.” Whatever happened had taken place under the direction of the Supreme Personality of Godhead, and therefore there was no cause to be sorry or ashamed. Although Lord Śiva is never defeated by anyone, when defeated by Lord Viṣṇu he felt proud that he had such an exalted and powerful master.

Pán Śiva sice žasl nad silou Pána Viṣṇua, ale nestyděl se. Byl naopak pyšný, že ho Pán Viṣṇu přemohl. Před Nejvyšší Osobností Božství není nic skryto, protože sídlí v srdci každého. V Bhagavad-gītě (15.15) říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání a zapomnění.” Vše, k čemu došlo, se odehrálo pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto nebyl důvod něčeho litovat nebo se stydět. Přestože Pána Śivu nikdo nikdy neporazí, když byl poražen Pánem Viṣṇuem, byl pyšný na to, že má tak vznešeného a mocného Pána.