Text 8

Sloka 8

Devanagari

Dévanágarí

श्रीप्रह्राद उवाच
ब्रह्मादय: सुरगणा मुनयोऽथ सिद्धा:
सत्त्वैकतानगतयो वचसां प्रवाहै: ।
नाराधितुं पुरुगुणैरधुनापि पिप्रु:
किं तोष्टुमर्हति स मे हरिरुग्रजाते: ॥ ८ ॥

Text

Verš

śrī-prahrāda uvāca
brahmādayaḥ sura-gaṇā munayo ’tha siddhāḥ
sattvaikatāna-gatayo vacasāṁ pravāhaiḥ
nārādhituṁ puru-guṇair adhunāpi pipruḥ
kiṁ toṣṭum arhati sa me harir ugra-jāteḥ

Synonyms

Synonyma

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja prayed; brahma-ādayaḥ — headed by Lord Brahmā; sura-gaṇāḥ — the inhabitants of the upper planetary systems; munayaḥ — the great saintly persons; atha — as well (like the four Kumāras and others); siddhāḥ — who have attained perfection or full knowledge; sattva — to spiritual existence; ekatāna-gatayaḥ — who have taken without diversion to any material activities; vacasām — of descriptions or words; pravāhaiḥ — by streams; na — not; ārādhitum — to satisfy; puru-guṇaiḥ — although fully qualified; adhunā — until now; api — even; pipruḥ — were able; kim — whether; toṣṭum — to become pleased; arhati — is able; saḥ — He (the Lord); me — my; hariḥ — the Supreme Personality of Godhead; ugra-jāteḥ — who am born in an asuric family.

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja se modlil; brahma-ādayaḥ — v čele s Pánem Brahmou; sura-gaṇāḥ — obyvatelé vyšších planetárních soustav; munayaḥ — velcí světci; atha — také (jako čtyři Kumārové a další); siddhāḥ — kteří dosáhli dokonalosti či úplného poznání; sattva — duchovní existence; ekatāna-gatayaḥ — kteří přijali, aniž by se rozptylovali hmotnými činnostmi; vacasām — popisů či slov; pravāhaiḥ — proudy; na — ne; ārādhitum — uspokojit; puru-guṇaiḥ — byť zcela způsobilí; adhunā — dosud; api — dokonce; pipruḥ — byli schopni; kim — zdali; toṣṭum — být potěšen; arhati — může; saḥ — On (Pán); me — můj; hariḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; ugra-jāteḥ — který jsem se narodil v rodu asurů.

Translation

Překlad

Prahlāda Mahārāja prayed: How is it possible for me, who have been born in a family of asuras, to offer suitable prayers to satisfy the Supreme Personality of Godhead? Even until now, all the demigods, headed by Lord Brahmā, and all the saintly persons, could not satisfy the Lord by streams of excellent words, although such persons are very qualified, being in the mode of goodness. Then what is to be said of me? I am not at all qualified.

Prahlāda Mahārāja se modlil: Jak mohu já, který jsem se narodil v rodu asurů, přednést vhodné modlitby k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství? Všichni polobozi v čele s Pánem Brahmou a všichni světci až dosud nedokázali uspokojit Pána záplavou úchvatných slov, přestože jsou na úrovni kvality dobra a tudíž velmi způsobilí. A což teprve já? Já nejsem vůbec kvalifikovaný.

Purport

Význam

A Vaiṣṇava who is fully qualified to serve the Lord still thinks himself extremely low while offering prayers to the Lord. For example, Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, the author of Caitanya-caritāmṛta, says:

Vaiṣṇava, který je zcela způsobilý sloužit Pánu, se ve svých modlitbách přesto považuje za velice nízkého. Například Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, autor Caitanya-caritāmṛty, říká:

jagāi mādhāi haite muñi se pāpiṣṭha
purīṣera kīṭa haite muñi se laghiṣṭha

(Cc. Ādi 5.205)

(Cc. Ādi 5.205)

Thus he considers himself unqualified, lower than the worms in stool, and more sinful than Jagāi and Mādhāi. A pure Vaiṣṇava actually thinks of himself in this way. Similarly, although Prahlāda Mahārāja was a pure, exalted Vaiṣṇava, he thought himself most unqualified to offer prayers to the Supreme Lord. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ. Every pure Vaiṣṇava should think like this. One should not be falsely proud of his Vaiṣṇava qualifications. Śrī Caitanya Mahāprabhu has therefore instructed us:

Pokládá se tedy za zcela nekvalifikovaného, nižšího než červi ve výkalech a hříšnějšího než Jagāi a Mādhāi. Čistý vaiṣṇava o sobě takto skutečně uvažuje. Také Prahlāda Mahārāja, přestože byl čistý, vznešený vaiṣṇava, se považoval za naprosto nekvalifikovaného pronášet modlitby k Nejvyššímu Pánu. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ; každý čistý vaiṣṇava by měl takto uvažovat. Nikdo by neměl být pyšný na své vaišnavské přednosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás proto učí:

tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

tṛṇād api sunīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

“One should chant the holy name of the Lord in a humble state of mind, thinking oneself lower than the straw in the street; one should be more tolerant than a tree, devoid of all sense of false prestige and should be ready to offer all respect to others. In such a state of mind one can chant the holy name of the Lord constantly.” Unless one is meek and humble, to make progress in spiritual life is very difficult.

“Člověk by měl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí, považovat se za nižšího než tráva na ulici, být snášenlivější než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a neustále připravený vzdávat úctu druhým. V takovém stavu mysli může zpívat svaté jméno Pána neustále.” Bez pokory je velice těžké dělat pokroky v duchovním životě.