Skip to main content

Text 46

Sloka 46

Devanagari

Dévanágarí

मौनव्रतश्रुततपोऽध्ययनस्वधर्म-
व्याख्यारहोजपसमाधय आपवर्ग्या: ।
प्राय: परं पुरुष ते त्वजितेन्द्रियाणां
वार्ता भवन्त्युत न वात्र तु दाम्भिकानाम् ॥ ४६ ॥

Text

Verš

mauna-vrata-śruta-tapo-’dhyayana-sva-dharma-
vyākhyā-raho-japa-samādhaya āpavargyāḥ
prāyaḥ paraṁ puruṣa te tv ajitendriyāṇāṁ
vārtā bhavanty uta na vātra tu dāmbhikānām
mauna-vrata-śruta-tapo-’dhyayana-sva-dharma-
vyākhyā-raho-japa-samādhaya āpavargyāḥ
prāyaḥ paraṁ puruṣa te tv ajitendriyāṇāṁ
vārtā bhavanty uta na vātra tu dāmbhikānām

Synonyms

Synonyma

mauna — silence; vrata — vows; śruta — Vedic knowledge; tapaḥ — austerity; adhyayana — study of scripture; sva-dharma — executing varṇāśrama-dharma; vyākhyā — explaining the śāstras; rahaḥ — living in a solitary place; japa — chanting or reciting mantras; samādhayaḥ — remaining in trance; āpavargyāḥ — these are ten types of activities for advancing on the path of liberation; prāyaḥ — generally; param — the only means; puruṣa — O my Lord; te — all of them; tu — but; ajita-indriyāṇām — of persons who cannot control the senses; vārtāḥ — means of living; bhavanti — are; uta — so it is said; na — not; — or; atra — in this connection; tu — but; dāmbhikānām — of persons who are falsely proud.

mauna — mlčení; vrata — sliby; śruta — védské poznání; tapaḥ — askeze; adhyayana — studium písem; sva-dharma — plnění povinností varṇāśrama-dharmy; vyākhyā — vysvětlování śāster; rahaḥ — život v ústraní; japa — odříkávání či recitování manter; samādhayaḥ — setrvávání v transu; āpavargyāḥ — to je deset druhů činností na cestě osvobození; prāyaḥ — obvykle; param — jediné prostředky; puruṣa — ó můj Pane; te — to vše; tu — ale; ajita-indriyāṇām — těch, kdo nedokáží ovládat smysly; vārtāḥ — zdroje živobytí; bhavanti — jsou; uta — je řečeno; na — ne; — nebo; atra — v této souvislosti; tu — ale; dāmbhikānām — těch, kdo jsou nemístně pyšní.

Translation

Překlad

O Supreme Personality of Godhead, there are ten prescribed methods on the path to liberation — to remain silent, not to speak to anyone, to observe vows, to amass all kinds of Vedic knowledge, to undergo austerities, to study the Vedas and other Vedic literatures, to execute the duties of varṇāśrama-dharma, to explain the śāstras, to stay in a solitary place, to chant mantras silently, and to be absorbed in trance. These different methods for liberation are generally only a professional practice and means of livelihood for those who have not conquered their senses. Because such persons are falsely proud, these procedures may not be successful.

Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, existuje deset předepsaných metod na cestě k osvobození: s nikým nemluvit a jen mlčet, dodržovat sliby, shromažďovat védské poznání všeho druhu, podstupovat askezi, studovat Védy a další védskou literaturu, plnit povinnosti v rámci varṇāśrama-dharmy, vysvětlovat śāstry, žít v ústraní, tiše recitovat mantry a být pohroužený v transu. Tyto metody jsou obvykle jen profesionálními činnostmi a zdrojem živobytí pro ty, kdo si nepodrobili své smysly. Takoví lidé jsou nemístně pyšní, a z toho důvodu tyto procesy nemusí být úspěšné.

Purport

Význam

kecit kevalayā bhaktyā
vāsudeva-parāyaṇāḥ
aghaṁ dhunvanti kārtsnyena
nīhāram iva bhāskaraḥ
kecit kevalayā bhaktyā
vāsudeva-parāyaṇāḥ
aghaṁ dhunvanti kārtsnyena
nīhāram iva bhāskaraḥ

“Only a rare person who has adopted complete, unalloyed devotional service to Kṛṣṇa can uproot the weeds of sinful actions with no possibility that they will revive. He can do this simply by discharging devotional service, just as the sun can immediately dissipate fog by its rays.” The real purpose of human life is to attain liberation from material entanglement. Such liberation may be achieved by many methods (tapasā brahmacaryeṇa śamena ca damena ca), but all of them more or less depend on tapasya, austerity, which begins with celibacy. Śukadeva Gosvāmī says that those who are vāsudeva-parāyaṇa, who have fully surrendered to the lotus feet of Lord Vāsudeva, Kṛṣṇa, automatically achieve the results of mauna (silence), vrata (vows) and other such methods simply by discharging devotional service. In other words, these methods are not so powerful. If one takes to devotional service, all of them are very easily performed.

“Jen vzácná duše, která přijala úplnou, čistou oddanou službu Kṛṣṇovi, může vykořenit plevel hříšných činností tak, že již nikdy znovu nevzejde. Dokáže to pouhým vykonáváním oddané služby, stejně jako slunce ihned rozptýlí mlhu svými paprsky.” Skutečným cílem lidského života je vysvobodit se z hmotného zajetí. Tohoto osvobození lze dosáhnout mnoha metodami (tapasā brahmacaryeṇa śamena ca damena ca), ale všechny víceméně závisejí na askezi (tapasya), která začíná celibátem. Śukadeva Gosvāmī říká, že ti, kdo jsou vāsudeva-parāyaṇa, kdo se plně odevzdali lotosovým nohám Pána Vāsudeva, Kṛṣṇy, automaticky získávají výsledky mlčení (mauna), dodržování slibů (vrata) a dalších metod samotným vykonáváním oddané služby. Tyto metody však nemají takovou sílu. Jakmile se člověk začne věnovat oddané službě, může je všechny praktikovat velice snadno.

Mauna, for example, does not mean that one should just stop speaking. The tongue is meant for speaking, although sometimes, to make a big show, a person remains silent. There are many who observe silence some day in a week. Vaiṣṇavas, however, do not observe such silence. Silence means not speaking foolishly. Speakers at assemblies, conferences and meetings generally speak foolishly like toads. This is described by Śrīla Rūpa Gosvāmī as vāco vegam. One who wants to say something can show himself to be a big orator, but rather than go on speaking nonsense, better to remain silent. This method of silence, therefore, is recommended for persons very attached to speaking nonsense. One who is not a devotee must speak nonsensically because he does not have the power to speak about the glories of Kṛṣṇa. Thus whatever he says is influenced by the illusory energy and is compared to the croaking of a frog. One who speaks about the glories of the Lord, however, has no need to be silent. Caitanya Mahāprabhu recommends, kīrtanīyaḥ sadā hariḥ: one should go on chanting the glories of the Lord twenty-four hours a day. There is no question of becoming mauna, or silent.

Například mauna neznamená pouze přestat hovořit. Jazyk je určen k mluvení. Někdy se však lidé předvádějí tím, že zachovávají mlčení. Je mnoho lidí, kteří určitý den v týdnu mlčí. Vaiṣṇavové ovšem takové mlčení nedodržují. Mlčet znamená nemluvit hlouposti. Lidé řečnící na shromážděních, konferencích a setkáních obvykle hloupě kvákají jako žáby. Śrīla Rūpa Gosvāmī to nazývá vāco vegam. Ten, kdo má nutkání mluvit, se sice může předvádět jako velký řečník, ale než aby nadále mluvil nesmysly, bude lépe, když bude mlčet. Tato metoda mlčení se tedy doporučuje těm, kdo velmi lpí na nesmyslném řečnění. Pokud člověk není oddaný, je nucen mluvit nesmyslně, protože nedokáže hovořit o slávě Kṛṣṇy. Vše, co říká, je tedy ovlivněno matoucí energií a přirovnáno ke kvákání žáby. Ten, kdo však mluví o slávě Pána, mlčet nemusí. Caitanya Mahāprabhu doporučuje opěvovat slávu Pána dvacet čtyři hodin denně: (kīrtanīyaḥ sadā hariḥ). Mlčení (mauna) nepřipadá v úvahu.

The ten processes for liberation or improvement on the path of liberation are not meant for the devotees. Kevalayā bhaktyā: if one simply engages in devotional service to the Lord, all ten methods of liberation are automatically observed. Prahlāda Mahārāja’s proposal is that such processes may be recommended for the ajitendriya, those who cannot conquer their senses. Devotees, however, have already conquered their senses. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam: a devotee is already freed from material contamination. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura therefore said:

Deset procesů vedoucích k osvobození nebo pokroku na cestě osvobození není určeno oddaným. Kevalayā bhaktyā — pokud se někdo jednoduše věnuje oddané službě Pánu, všech deset metod osvobození tím praktikuje automaticky. Prahlāda Mahārāja prohlašuje, že tyto procesy lze doporučit těm, kdo nedokáží přemoci své smysly (ajitendriya). Oddaní si však již smysly podrobili. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — oddaný se již zbavil hmotného znečištění. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura proto řekl:

duṣṭa mana! tumi kisera vaiṣṇava?
pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare,
tava harināma kevala kaitava
duṣṭa mana! tumi kisera vaiṣṇava? pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare,
tava harināma kevala kaitava

There are many who like to chant the Hare Kṛṣṇa mantra in a silent, solitary place, but if one is not interested in preaching, talking constantly to the nondevotees, the influence of the modes of nature is very difficult to surpass. Therefore unless one is extremely advanced in Kṛṣṇa consciousness, one should not imitate Haridāsa Ṭhākura, who had no other business than chanting the holy name always, twenty-four hours a day. Prahlāda Mahārāja does not condemn such a process; he accepts it, but without active service to the Lord, simply by such methods one generally cannot attain liberation. One cannot attain liberation simply by false pride.

Je mnoho těch, kdo chtějí recitovat Hare Kṛṣṇa mantru na tichém, osamělém místě, ale pokud oddaný nemá zájem kázat a neustále hovořit k neoddaným, je pro něho velice těžké překonat vliv kvalit přírody. Dokud tedy oddaný není neobyčejně pokročilý v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, neměl by napodobovat Haridāse Ṭhākura, který nedělal nic jiného, než že neustále, dvacet čtyři hodin denně, zpíval svaté jméno. Prahlāda Mahārāja tento proces neodsuzuje; uznává ho, ale obvykle nelze dosáhnout osvobození pouze těmito metodami, bez aktivní služby Pánu. Nikdo nemůže být osvobozen jen na základě falešné pýchy.