Text 26

Sloka 26

Devanagari

Dévanágarí

क्व‍ाहं रज:प्रभव ईश तमोऽधिकेऽस्मिन्
जात: सुरेतरकुले क्व‍ तवानुकम्पा ।
न ब्रह्मणो न तु भवस्य न वै रमाया
यन्मेऽर्पित: शिरसि पद्मकर: प्रसाद: ॥ २६ ॥

Text

Verš

kvāhaṁ rajaḥ-prabhava īśa tamo ’dhike ’smin
jātaḥ suretara-kule kva tavānukampā
na brahmaṇo na tu bhavasya na vai ramāyā
yan me ’rpitaḥ śirasi padma-karaḥ prasādaḥ

Synonyms

Synonyma

kva — where; aham — I (am); rajaḥ-prabhavaḥ — being born in a body full of passion; īśa — O my Lord; tamaḥ — the mode of ignorance; adhike — surpassing in; asmin — in this; jātaḥ — born; sura-itara-kule — in a family of atheists or demons (who are subordinate to the devotees); kva — where; tava — Your; anukampā — causeless mercy; na — not; brahmaṇaḥ — of Lord Brahmā; na — not; tu — but; bhavasya — of Lord Śiva; na — nor; vai — even; ramāyāḥ — of the goddess of fortune; yat — which; me — of me; arpitaḥ — offered; śirasi — on the head; padma-karaḥ — lotus hand; prasādaḥ — the symbol of mercy.

kva — kde; aham — já (jsem); rajaḥ-prabhavaḥ — narozený v těle plném vášně; īśa — ó můj Pane; tamaḥ — kvalita nevědomosti; adhike — překonávající; asmin — v této; jātaḥ — narozený; sura-itara-kule — v rodině ateistů neboli démonů (kteří jsou na nižší úrovni než oddaní); kva — kde; tava — Tvoje; anukampā — bezpříčinná milost; na — ne; brahmaṇaḥ — Pána Brahmy; na — ne; tu — ale; bhavasya — Pána Śivy; na — ani; vai — dokonce; ramāyāḥ — bohyně štěstí; yat — která; me — mě; arpitaḥ — věnovaná; śirasi — na hlavu; padma-karaḥ — lotosová ruka; prasādaḥ — symbol milosti.

Translation

Překlad

O my Lord, O Supreme, because I was born in a family full of the hellish material qualities of passion and ignorance, what is my position? And what is to be said of Your causeless mercy, which was never offered even to Lord Brahmā, Lord Śiva or the goddess of fortune, Lakṣmī? You never put Your lotus hand upon their heads, but You have put it upon mine.

Ó můj Pane, ó Nejvyšší, narodil jsem se v rodině pohroužené do pekelných hmotných kvalit, vášně a nevědomosti. Jaké je tedy moje postavení? A co říci o Tvé bezpříčinné milosti, které se nikdy nedostalo ani Brahmovi, Śivovi nebo Lakṣmī, bohyni štěstí? Nikdy jsi jim nepoložil svou lotosovou ruku na hlavu, ale mně ano.

Purport

Význam

Prahlāda Mahārāja was surprised at the causeless mercy of the Supreme Lord, the Personality of Godhead, for although Prahlāda was born in a demoniac family and although the Lord had never before placed His lotus hand on the head of Brahmā, Śiva, or the goddess of fortune, His constant companion, Lord Nṛsiṁhadeva kindly placed His hand on the head of Prahlāda. This is the meaning of causeless mercy. The causeless mercy of the Supreme Personality of Godhead may be bestowed upon anyone, regardless of his position in this material world. Everyone is eligible to worship the Supreme Lord, irrespective of his material position. This is confirmed in Bhagavad-gītā (14.26):

Prahlāda Mahārāje překvapila bezpříčinná milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Narodil se v démonské rodině a Pán, jenž nikdy předtím nepoložil svou lotosovou ruku na hlavu Brahmy, Śivy či bohyně štěstí, která je Jeho věčnou společnicí, přesto vlídně položil svou ruku na Prahlādovu hlavu. To je projev bezpříčinné milosti. Nejvyšší Osobnost Božství může udělit svou bezpříčinnou milost komukoliv, bez ohledu na jeho postavení v tomto hmotném světě. Každý může uctívat Nejvyššího Pána, ať je jeho hmotné postavení jakékoliv. To dokládá Bhagavad-gītā (14.26) takto:

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“One who engages in full devotional service, who does not fall down in any circumstance, at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.” Anyone who engages in continuous devotional service to the Lord is situated in the spiritual world and has nothing to do with the material qualities (sattva-guṇa, rajo-guṇa and tamo-guṇa).

“Ten, kdo mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” Každý, kdo se neustále věnuje oddané službě Pánu, se nachází v duchovním světě a nemá nic společného s hmotnými kvalitami (sattva-guṇou, rajo-guṇou a tamo-guṇou).

Because Prahlāda Mahārāja was situated on the spiritual platform, he had nothing to do with his body, which had been born of the modes of passion and ignorance. The symptoms of passion and ignorance are described in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.19) as lust and hankering (tadā rajas tamo-bhāvāḥ kāma-lobhādayaś ca ye). Prahlāda Mahārāja, being a great devotee, thought the body born of his father to be born of passion and ignorance, but because Prahlāda was fully engaged in the service of the Lord, his body did not belong to the material world. The pure Vaiṣṇava’s body is spiritualized even in this life. For example, when iron is put into a fire it becomes red-hot and is no longer iron but fire. Similarly, the so-called material bodies of devotees who fully engage in the devotional service of the Lord, being constantly in the fire of spiritual life, have nothing to do with matter, but are spiritualized.

Prahlāda Mahārāja byl na duchovní úrovni, a proto neměl nic společného se svým tělem, které se narodilo pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Příznaky vášně a nevědomosti jsou podle Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.19) chtíč a dychtění (tadā rajas tamo-bhāvāḥ kāma-lobhādayaś ca ye). Vznešený oddaný Prahlāda Mahārāja si myslel, že tělo pocházející od jeho otce sestává z vášně a nevědomosti. Prahlāda však byl plně zaměstnaný službou Pánu, a proto jeho tělo nepatřilo do hmotného světa. Tělo čistého vaiṣṇavy je zduchovnělé již v tomto životě. Když například vložíme železo do ohně, rozžhaví se do ruda a přestává být železem — stává se ohněm. Podobně takzvaná hmotná těla oddaných, kteří se plně věnují oddané službě Pánu, nemají díky tomu, že jsou neustále v ohni duchovního života, nic společného s hmotou; jsou zduchovnělá.

Śrīla Madhvācārya remarks that the goddess of fortune, the mother of the universe, could not get mercy similar to that which was offered to Prahlāda Mahārāja, for although the goddess of fortune is always a constant companion of the Supreme Lord, the Lord is more inclined to His devotees. In other words, devotional service is so great that when it is offered even by those born in low families, the Lord accepts it as being more valuable than the service offered by the goddess of fortune. Lord Brahmā, King Indra and the other demigods living in the upper planetary systems are situated in a different spirit of consciousness, and therefore they are sometimes troubled by demons, but a devotee, even if situated in the lower planets, enjoys life in Kṛṣṇa consciousness under any circumstances. Parataḥ svataḥ karmataḥ: as he acts himself, as he is instructed by others or as he performs his material activities, he enjoys life in every respect. In this regard, Madhvācārya quotes the following verses, which are mentioned in the Brahma-tarka:

Śrīla Madhvācārya poznamenává, že bohyně štěstí, matka vesmíru, nemohla získat takovou milost jako Prahlāda Mahārāja — přestože je neustálou společnicí Nejvyššího Pána, Pán tíhne více ke svým oddaným. Oddaná služba je tedy tak vznešená, že i když je vykonávána těmi, kdo se narodili v nízko postavených rodinách, Pán ji považuje za hodnotnější než službu bohyně štěstí. Pán Brahmā, král Indra a ostatní polobozi žijící na vyšších planetárních soustavách mají jiný charakter vědomí, a proto je někdy znepokojují démoni, ale oddaný, i když žije na nižších planetách, si užívá života s vědomím Kṛṣṇy za jakýchkoliv okolností. Parataḥ svataḥ karmataḥ — když jedná sám, když dostává pokyny od jiných nebo když se věnuje svým hmotným činnostem, užívá si života po všech stránkách. Madhvācārya v této souvislosti cituje následující verše uvedené ve spisu Brahma-tarka:

śrī-brahma-brāhmīvīndrādi-
tri-katat strī-puru-ṣṭutāḥ
tad anye ca kramādeva
sadā muktau smṛtāv api

hari-bhaktau ca taj-jñāne
sukhe ca niyamena tu
parataḥ svataḥ karmato vā
na kathañcit tad anyathā