Text 10

Sloka 10

Devanagari

Dévanágarí

विप्राद् द्विषड्‌गुणयुतादरविन्दनाभ-
पादारविन्दविमुखात् श्वपचं वरिष्ठम् ।
मन्ये तदर्पितमनोवचनेहितार्थ-
प्राणं पुनाति स कुलं न तु भूरिमान: ॥ १० ॥

Text

Verš

viprād dvi-ṣaḍ-guṇa-yutād aravinda-nābha-
pādāravinda-vimukhāt śvapacaṁ variṣṭham
manye tad-arpita-mano-vacanehitārtha-
prāṇaṁ punāti sa kulaṁ na tu bhūrimānaḥ

Synonyms

Synonyma

viprāt — than a brāhmaṇa; dvi-ṣaṭ-guṇa-yutāt — qualified with twelve brahminical qualities*; aravinda-nābha — Lord Viṣṇu, who has a lotus growing from His navel; pāda-aravinda — to the lotus feet of the Lord; vimukhāt — not interested in devotional service; śva-pacam — one born in a low family, or a dog-eater; variṣṭham — more glorious; manye — I consider; tat-arpita — surrendered unto the lotus feet of the Lord; manaḥ — his mind; vacana — words; īhita — every endeavor; artha — wealth; prāṇam — and life; punāti — purifies; saḥ — he (the devotee); kulam — his family; na — not; tu — but; bhūrimānaḥ — one who falsely thinks himself to be in a prestigious position.

viprāt — než brāhmaṇa; dvi-ṣaṭ-guṇa-yutāt — vykazující dvanáct bráhmanských předností*; aravinda-nābha — Pán Viṣṇu, z jehož pupku vyrůstá lotos; pāda-aravinda — lotosovým nohám Pána; vimukhāt — který se nezajímá o oddanou službu; śva-pacam — toho, kdo se narodil v nízko postavené rodině, pojídače psů; variṣṭham — za slavnějšího; manye — považuji; tat-arpita — odevzdané lotosovým nohám Pána; manaḥ — jeho mysl; vacana — slova; īhita — každé úsilí; artha — bohatství; prāṇam — a život; punāti — očišťuje; saḥ — on (oddaný); kulam — svou rodinu; na — ne; tu — ale; bhūrimānaḥ — ten, kdo si o sobě mylně myslí, že má významné postavení.

Translation

Překlad

If a brāhmaṇa has all twelve of the brahminical qualifications [as they are stated in the book called Sanat-sujāta] but is not a devotee and is averse to the lotus feet of the Lord, he is certainly lower than a devotee who is a dog-eater but who has dedicated everything — mind, words, activities, wealth and life — to the Supreme Lord. Such a devotee is better than such a brāhmaṇa because the devotee can purify his whole family, whereas the so-called brāhmaṇa in a position of false prestige cannot purify even himself.

Má-li brāhmaṇa všech dvanáct bráhmanských předností (jak jsou uvedeny v knize jménem Sanat-sujāta), ale není oddaným a cítí odpor k lotosovým nohám Pána, je na nižší úrovni než oddaný, který je z rodiny pojídačů psů, ale zasvětil vše — mysl, slova, činnosti, bohatství a život—Nejvyššímu Pánu. Tento oddaný je lepší než takový brāhmaṇa, protože může očistit celou svou rodinu, zatímco takzvaný brāhmaṇa, který si zakládá na falešné prestiži, nedokáže očistit ani sám sebe.

Purport

Význam

Here is a statement by Prahlāda Mahārāja, one of the twelve authorities, regarding the distinction between a devotee and a brāhmaṇa expert in karma-kāṇḍa, or Vedic ritualistic ceremonies. There are four varṇas and four āśramas, which divide human society, but the central principle is to become a first-class pure devotee. It is said in the Hari-bhakti-sudhodaya:

Toto je výrok Prahlāda Mahārāje, jedné z dvanácti autorit, o rozdílu mezi oddaným a brāhmaṇou, který dokonale ovládá védské obřady kategorie karma-kāṇḍa. Lidskou společnost rozdělují čtyři varṇy a čtyři āśramy, ale nejdůležitějším principem je stát se prvotřídním čistým oddaným. V Hari-bhakti-sudhodayi je řečeno:

bhagavad-bhakti-hīnasya
jātiḥ śāstraṁ japas tapaḥ
aprāṇasyaiva dehasya
maṇḍanaṁ loka-rañjanam

“If one is born in a high family like that of a brāhmaṇa, kṣatriya or vaiśya but is not a devotee of the Lord, all his good qualifications as a brāhmaṇa, kṣatriya or vaiśya are null and void. Indeed, they are considered decorations of a dead body.”

“Narodí-li se člověk ve vysoce postavené rodině jako brāhmaṇa, kṣatriya či vaiśya, ale není oddaným Pána, jsou všechny jeho dobré vlastnosti bezcenné — jsou považovány za ozdoby na mrtvém těle.”

In this verse Prahlāda Mahārāja speaks of the vipras, the learned brāhmaṇas. The learned brāhmaṇa is considered best among the divisions of brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra, but a devotee born in a low caṇḍāla family is better than such brāhmaṇas, not to speak of the kṣatriyas, vaiśyas and others. A devotee is better than anyone, for he is in the transcendental position on the Brahman platform.

Prahlāda Mahārāja v tomto verši mluví o viprech, učených brāhmaṇech. Mezi brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi a śūdry je učený brāhmaṇa považován za nejlepšího, ale oddaný, byť narozený v nízko postavené rodině caṇḍālů, takového brāhmaṇu předčí; o kṣatriyovi, vaiśyovi a dalších ani nemluvě. Oddaný předčí kohokoliv, jelikož zaujímá transcendentální postavení na úrovni Brahmanu.

māṁ ca yo vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“One who engages in full devotional service, who does not fall down in any circumstance, at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.” (Bg. 14.26) The twelve qualities of a first-class brāhmaṇa, as stated in the book called Sanat-sujāta, are as follows:

“Ten, kdo mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” (Bg. 14.26) Dvanáct vlastností prvotřídního brāhmaṇy uvádí kniha Sanat-sujāta:

jñānaṁ ca satyaṁ ca damaḥ śrutaṁ ca
hy amātsaryaṁ hrīs titikṣānasūyā
yajñaś ca dānaṁ ca dhṛtiḥ śamaś ca
mahā-vratā dvādaśa brāhmaṇasya

The European and American devotees in the Kṛṣṇa consciousness movement are sometimes accepted as brāhmaṇas, but the so-called caste brāhmaṇas are very much envious of them. In answer to such envy, Prahlāda Mahārāja says that one who has been born in a brāhmaṇa family but is falsely proud of his prestigious position cannot even purify himself, not to speak of his family, whereas if a caṇḍāla, a lowborn person, is a devotee and has fully surrendered unto the lotus feet of the Lord, he can purify his entire family. We have had actual experience of how Americans and Europeans, because of their full Kṛṣṇa consciousness, have purified their whole families, so much so that a mother of a devotee, at the time of her death, inquired about Kṛṣṇa with her last breath. Therefore it is theoretically true and has been practically proven that a devotee can give the best service to his family, his community, his society and his nation. The foolish accuse a devotee of following the principle of escapism, but actually the fact is that a devotee is the right person to elevate his family. A devotee engages everything in the service of the Lord, and therefore he is always exalted.

Evropští a američtí oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou někdy uznáváni za brāhmaṇy, ale takzvaní kastovní brāhmaṇové vůči nim cítí velkou zášť. O té Prahlāda Mahārāja říká, že ten, kdo se narodil v bráhmanské rodině, ale je falešně pyšný na své významné postavení, nedokáže očistit ani sám sebe, o jeho rodině nemluvě, zatímco caṇḍāla, člověk nízkého původu, který je oddaným plně odevzdaným lotosovým nohám Pána, může očistit celou svoji rodinu. Máme zkušenost s tím, jak Američané a Evropané díky svému dokonalému vědomí Kṛṣṇy očistili celé své rodiny; a to do té míry, že když matka jednoho oddaného umírala, ptala se s posledním dechem na Kṛṣṇu. Teoreticky tedy platí a rovněž prakticky je dokázáno, že oddaný může poskytnout tu nejlepší službu své rodině, komunitě, společnosti i národu. Pošetilci oddaného obviňují, že se snaží uniknout před skutečností, ale přitom právě oddaný může svoji rodinu povznést na vyšší úroveň. Oddaný zaměstnává vše ve službě Pánu, a proto je vždy vznešený.