Text 34
Sloka 34
Devanagari
Dévanágarí
नृपासने सम्भृततेजसं विभुम् ।
अलक्षितद्वैरथमत्यमर्षणं
प्रचण्डवक्त्रं न बभाज कश्चन ॥ ३४ ॥
Text
Verš
nṛpāsane sambhṛta-tejasaṁ vibhum
alakṣita-dvairatham atyamarṣaṇaṁ
pracaṇḍa-vaktraṁ na babhāja kaścana
nṛpāsane sambhṛta-tejasaṁ vibhum
alakṣita-dvairatham atyamarṣaṇaṁ
pracaṇḍa-vaktraṁ na babhāja kaścana
Synonyms
Synonyma
tataḥ — thereafter; sabhāyām — in the assembly house; upaviṣṭam — seated; uttame — on the best; nṛpa-āsane — throne (upon which King Hiraṇyakaśipu used to sit); sambhṛta-tejasam — in full effulgence; vibhum — the Supreme Lord; alakṣita-dvairatham — whose challenger or enemy was not seen; ati — very much; amarṣaṇam — fearsome (due to His anger); pracaṇḍa — terrible; vaktram — face; na — not; babhāja — worshiped; kaścana — anyone.
tataḥ — poté; sabhāyām — ve sněmovně; upaviṣṭam — usazený; uttame — na nejlepším; nṛpa-āsane — trůnu (na kterém sedával král Hiraṇyakaśipu); sambhṛta-tejasam — v plném lesku; vibhum — Nejvyšší Pán; alakṣita-dvairatham — jehož vyzývatele či nepřítele nebylo vidět; ati — velkou; amarṣaṇam — nahánějící hrůzu (svým hněvem); pracaṇḍa — děsivý; vaktram — obličej; na — ne; babhāja — uctíval; kaścana — kdokoliv.
Translation
Překlad
Manifesting a full effulgence and a fearsome countenance, Lord Nṛsiṁha, being very angry and finding no contestant to face His power and opulence, then sat down in the assembly hall on the excellent throne of the king. Because of fear and obedience, no one could come forward to serve the Lord directly.
Pán Nṛsiṁhadeva, v plném lesku a s hrůzostrašným vzezřením, byl nesmírně rozhněvaný, a když nenašel soupeře, který by se postavil Jeho moci a vznešenosti, usedl ve sněmovně na honosný královský trůn. Ze strachu a pocitu podřízenosti nikdo nedokázal přistoupit, aby Mu osobně sloužil.
Purport
Význam
When the Lord sat on the throne of Hiraṇyakaśipu, there was no one to protest; no enemy came forward on behalf of Hiraṇyakaśipu to fight with the Lord. This means that His supremacy was immediately accepted by the demons. Another point is that although Hiraṇyakaśipu treated the Lord as his bitterest enemy, he was the Lord’s faithful servant in Vaikuṇṭha, and therefore the Lord had no hesitation in sitting on the throne that Hiraṇyakaśipu had so laboriously created. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura remarks in this connection that sometimes, with great care and attention, great saintly persons and ṛṣis offer the Lord valuable seats dedicated with Vedic mantras and tantras, but still the Lord does not sit upon those thrones. Hiraṇyakaśipu, however, had formerly been Jaya, the doorkeeper at the Vaikuṇṭha gate, and although he had fallen because of the curse of the brāhmaṇas and had gotten the nature of a demon, and although he had never offered anything to the Lord as Hiraṇyakaśipu, the Lord is so affectionate to His devotee and servant that He nonetheless took pleasure in sitting on the throne that Hiraṇyakaśipu had created. In this regard it is to be understood that a devotee is fortunate in any condition of his life.
Když Pán usedl na démonův trůn, nebylo nikoho, kdo by protestoval; žádný nepřítel nepřišel za Hiraṇyakaśipua s Pánem bojovat. Démoni tedy okamžitě uznali Pánovu svrchovanost. Dále je důležité, že i když se Hiraṇyakaśipu k Pánovi choval jako ke svému největšímu nepříteli, byl Jeho věrným služebníkem z Vaikuṇṭhy, a Pán proto neváhal usednout na trůn, který Hiraṇyakaśipu tak pracně vytvořil. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že velcí světci a ṛṣiové někdy s velkou pozorností nabízejí Pánu drahocenné trůny, posvěcené védskými mantrami a tantrami, ale Pán na ně přesto neusedne. Hiraṇyakaśipu však byl dříve Jaya, vrátný u vaikunthské brány, a přestože kvůli kletbě bráhmanů poklesl a měl povahu démona a přestože jako Hiraṇyakaśipu Pánovi nikdy nic neobětoval, Pán je ke svému oddanému a služebníkovi natolik laskavý, že Mu i tak činilo potěšení sedět na trůnu, který byl jeho výtvorem. Z toho by mělo být zřejmé, že oddaný je požehnaný za všech okolností.