Text 27
Sloka 27
Devanagari
Dévanágarí
अज्ञानमूलोऽपार्थोऽपि पुंस: स्वप्न इवार्प्यते ॥ २७ ॥
Text
Verš
guṇa-karma-nibandhanaḥ
ajñāna-mūlo ’pārtho ’pi
puṁsaḥ svapna ivārpyate
guṇa-karma-nibandhanaḥ
ajñāna-mūlo ’pārtho ’pi
puṁsaḥ svapna ivārpyate
Synonyms
Synonyma
etat — this; dvāraḥ — whose door; hi — indeed; saṁsāraḥ — material existence, in which one suffers threefold miseries; guṇa-karma-nibandhanaḥ — captivation by the three modes of material nature; ajñāna-mūlaḥ — whose root is ignorance; apārthaḥ — without factual meaning; api — even; puṁsaḥ — of the living entity; svapnaḥ — a dream; iva — like; arpyate — is placed.
etat — toto; dvāraḥ — jehož dveře; hi — zajisté; saṁsāraḥ — hmotná existence, v níž živá bytost zakouší utrpení trojího druhu; guṇa-karma-nibandhanaḥ — zajetí třemi kvalitami hmotné přírody; ajñāna-mūlaḥ — jehož kořenem je nevědomost; apārthaḥ — bez skutečného smyslu; api — i; puṁsaḥ — živé bytosti; svapnaḥ — sen; iva — jako; arpyate — je umístěn.
Translation
Překlad
Through polluted intelligence one is subjected to the modes of nature, and thus one is conditioned by material existence. Like a dreaming state in which one falsely suffers, material existence, which is due to ignorance, must be considered unwanted and temporary.
Prostřednictvím znečištěné inteligence je živá bytost podrobena kvalitám přírody a tak je podmíněna hmotou. Tuto hmotnou existenci, jejíž příčinou je nevědomost, je třeba považovat za nežádoucí a dočasnou, tak jako snění, během něhož člověk zdánlivě trpí.
Purport
Význam
The unwanted condition of temporary life is called ignorance. One can very easily understand that the material body is temporary, for it is generated at a certain date and ends at a certain date, after undergoing the six kinds of change, namely birth, death, growth, maintenance, transformation and dwindling. This condition of the eternal soul is due to his ignorance, and although it is temporary, it is unwanted. Because of ignorance one is put into temporary bodies one after another. The spirit soul, however, does not need to enter such temporary bodies. He does so only due to his ignorance or his forgetfulness of Kṛṣṇa. Therefore in the human form of life, when one’s intelligence is developed, one should change his consciousness by trying to understand Kṛṣṇa. Then one can be liberated. This is confirmed in Bhagavad-gītā (4.9), where the Lord says:
Nežádoucí stav dočasného života se nazývá nevědomost. Není těžké pochopit, že hmotné tělo je dočasné: v určitý den je vytvořeno a v určitý den nastane jeho konec — poté, co projde šesti změnami, kterými jsou zrození, smrt, růst, udržování, přeměna a chřadnutí. Tato situace věčné duše je způsobená její nevědomostí, a přestože je dočasná, je nežádoucí. Kvůli nevědomosti je živá bytost posílána do jednoho dočasného těla za druhým, přestože nemá zapotřebí do těchto dočasných těl vstupovat. Činí tak pouze z nevědomosti či zapomnění na Kṛṣṇu. V lidském těle—když je naše inteligence rozvinutá — bychom proto měli změnit své vědomí snahou poznat Kṛṣṇu. Pak můžeme být osvobozeni. To Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (4.9):
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“One who knows the transcendental nature of My appearance and activities does not, upon leaving the body, take his birth again in this material world, but attains My eternal abode, O Arjuna.” Unless one understands Kṛṣṇa and comes to Kṛṣṇa consciousness, one must continue in material bondage. To end this conditional life, one must surrender to the Supreme Personality of Godhead. Indeed, that is demanded by the Supreme Lord. Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja.
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.” Dokud živá bytost nepozná Kṛṣṇu a nedosáhne vědomí Kṛṣṇy, musí zůstat v hmotném zajetí. Aby tento podmíněný život ukončila, musí se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. To také Nejvyšší Pán požaduje: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja.
As advised by Mahārāja Ṛṣabhadeva, na sādhu manye yata ātmano ’yam asann api kleśada āsa dehaḥ. One must be intelligent enough to understand that although one’s body is temporary and will not endure for long, as long as one has a body he must undergo the pangs of material existence. Therefore, if by good association, by the instructions of a bona fide spiritual master, one takes to Kṛṣṇa consciousness, his conditional life of material existence is vanquished, and his original consciousness, known as Kṛṣṇa consciousness, is revived. When one is Kṛṣṇa conscious, he can realize that material existence, whether one is awake or dreaming, is nothing but a dream and has no factual value. This realization is possible by the grace of the Supreme Lord. This grace is also present in the form of the instructions of Bhagavad-gītā. Therefore Śrī Caitanya Mahāprabhu’s mission is for everyone to engage in welfare activities to awaken the foolish living entity, especially in human society, so that he may come to the platform of Kṛṣṇa consciousness and benefit by liberation from conditional life.
Mahārāja Ṛṣabhadeva doporučil: na sādhu manye yata ātmano 'yam asann api kleśada āsa dehaḥ — živá bytost musí být dostatečně inteligentní, aby pochopila, že dokud má tělo, musí zakoušet bolesti hmotného bytí, přestože je tělo dočasné a nemá dlouhého trvání. Pokud tedy díky dobré společnosti, díky pokynům pravého duchovního učitele, začne rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, její podmíněný hmotný život skončí a její původní vědomí, vědomí Kṛṣṇy, se obnoví. Tehdy bude vědět, že hmotná existence — ať ve stavu bdění či snění — není nic než sen a nemá žádnou skutečnou hodnotu. Takovou realizaci umožňuje milost Nejvyššího Pána, která je rovněž dostupná v podobě pokynů Bhagavad-gīty. Misí Śrī Caitanyi Mahāprabhua je tedy usilovat o to, aby se každý věnoval prospěšným činnostem, které probudí pošetilou živou bytost — zvláště v lidské společnosti — aby mohla dosáhnout vědomí Kṛṣṇy a být vysvobozena z podmíněného života.
In this connection, Śrīla Madhvācārya cites the following verses:
Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje následující verše:
buddhi-pūrvam avāpyate
yathā svapne śiraś chedaṁ
svayaṁ kṛtvātmano vaśaḥ
buddhi-pūrvam avāpyate
yathā svapne śiraś chedaṁ
svayaṁ kṛtvātmano vaśaḥ
tathā jāgarito ’pi tu
jānann apy ātmano duḥkham
avaśas tu pravartate
tathā jāgarito ’pi tu
jānann apy ātmano duḥkham
avaśas tu pravartate
One must realize that the material condition of life is full of distresses. One can realize this with purified intelligence. When one’s intelligence is purified, he can understand that unwanted, temporary, material life is just like a dream. Just as one suffers pain when his head is cut off in a dream, in ignorance one suffers not only while dreaming but also while awake. Without the mercy of the Supreme Personality of Godhead, one continues in ignorance and is thus subjected to material distresses in various ways.
Člověk si musí uvědomit, že hmotný život je plný utrpení. To je možné pomocí očištěné inteligence. Ten, jehož inteligence je očištěná, je schopen pochopit, že nežádoucí, dočasný hmotný život je jako sen. Tak jako člověk trpí, když mu někdo ve snu stíná hlavu, i ten, kdo je pod vlivem nevědomosti, trpí, a to nejen během snění, ale i během bdění. Bez milosti Nejvyšší Osobnosti Božství zůstává živá bytost ovlivněna nevědomostí, a tak různými způsoby podléhá hmotnému strádání.