CHAPTER SIX

KAPITOLA ŠESTÁ

Prahlāda Instructs His Demoniac Schoolmates

Prahlāda učí své démonské spolužáky

This chapter describes Prahlāda Mahārāja’s instructions to his class friends. In speaking to his friends, who were all sons of demons, Prahlāda Mahārāja stressed that every living entity, especially in human society, must be interested in spiritual realization from the very beginning of life. When human beings are children, they should be taught that the Supreme Personality of Godhead is the worshipable Deity for everyone. One should not be very much interested in material enjoyment; instead, one should be satisfied with whatever material profits are easily obtainable, and because the duration of one’s life is very short, one should utilize every moment for spiritual advancement. One may wrongly think, “In the beginning of our lives let us enjoy material facilities, and in old age we may become Kṛṣṇa conscious.” Such materialistic thoughts are always useless because in old age one cannot be trained in the spiritual way of life. Therefore, from the very beginning of life, one should engage in devotional service (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). This is the duty of all living entities. Material education is infected by the three modes of nature, but spiritual education, for which there is a great need in human society, is transcendental. Prahlāda Mahārāja disclosed the secret of how he had received instructions from Nārada Muni. By accepting the lotus feet of Prahlāda Mahārāja, who is in the paramparā succession, one will be able to understand the mode of spiritual life. In accepting this mode of activity, there is no need for material qualifications.

Tato kapitola líčí, jak Prahlāda Mahārāja poučoval své spolužáky. Když promlouval ke svým přátelům, kteří byli všichni syny démonů, zdůraznil, že každá živá bytost — a zvláště člověk — se musí od samého začátku života zajímat o duchovní realizaci. Lidi je třeba v jejich dětství učit, že Nejvyšší Osobnost Božství je Božstvem, které by měli uctívat všichni. Člověk by se neměl příliš zajímat o hmotný požitek; měl by být naopak spokojený s jakýmkoliv hmotným ziskem, který přijde bez velkého úsilí, a jelikož je život velice krátký, využívat každého okamžiku k duchovnímu rozvoji. Někdo může uvažovat: “Na začátku života užívejme hmotných radostí a ve stáří můžeme rozvinout vědomí Kṛṣṇy.” Tyto materialistické myšlenky jsou k ničemu — ve stáří nelze nikoho učit duchovnímu způsobu života. Od samého začátku života by se měl každý věnovat oddané službě (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); to je povinnost všech živých bytostí. Hmotné vzdělání je znečištěné třemi kvalitami přírody, ale duchovní vzdělání, jehož je ve společnosti opravdu zapotřebí, je transcendentální. Prahlāda Mahārāja vyjevil tajemství toho, jak nabyl poznání od Nārady Muniho. Prahlāda patří k učednické posloupnosti (parampaře), a ten, kdo se uchýlí k jeho lotosovým nohám, bude schopen poznat charakter duchovního života. K tomu nejsou zapotřebí žádné hmotné předpoklady.

After Prahlāda Mahārāja’s class friends had listened to Prahlāda Mahārāja, they inquired how he had become so learned and advanced. In this way the chapter ends.

Když Prahlādovi spolužáci vyslechli jeho slova, ptali se ho, jak je možné, že je tak učený a pokročilý. Tím tato kapitola končí.

Text 1:: Prahlāda Mahārāja said: One who is sufficiently intelligent should use the human form of body from the very beginning of life — in other words, from the tender age of childhood — to practice the activities of devotional service, giving up all other engagements. The human body is most rarely achieved, and although temporary like other bodies, it is meaningful because in human life one can perform devotional service. Even a slight amount of sincere devotional service can give one complete perfection.

Sloka 1:: Prahlāda Mahārāja řekl: Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samého začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání. Získat lidské tělo je velmi vzácné, a přestože je dočasné jako jiná těla, má svůj význam, neboť v lidském životě lze vykonávat oddanou službu. Dokonce i malé množství upřímné oddané služby může zajistit živé bytosti naprostou dokonalost.

Text 2:: The human form of life affords one a chance to return home, back to Godhead. Therefore every living entity, especially in the human form of life, must engage in devotional service to the lotus feet of Lord Viṣṇu. This devotional service is natural because Lord Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead, is the most beloved, the master of the soul, and the well-wisher of all other living beings.

Sloka 2:: Lidské tělo skýtá příležitost vrátit se domů, zpátky k Bohu. Každá živá bytost — a zvláště člověk — se proto musí věnovat oddané službě lotosovým nohám Pána Viṣṇua. Tato oddaná služba je přirozená, protože Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je tou nejmilovanější osobou, vládcem duše a příznivcem všech ostatních živých bytostí.

Text 3:: Prahlāda Mahārāja continued: My dear friends born of demoniac families, the happiness perceived with reference to the sense objects by contact with the body can be obtained in any form of life, according to one’s past fruitive activities. Such happiness is automatically obtained without endeavor, just as we obtain distress.

Sloka 3:: Prahlāda Mahārāja pokračoval: Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku smyslových objektů s tělem lze obdržet v jakékoliv formě života, podle našich dřívějších plodonosných činností. Přichází samo, stejně jako neštěstí, aniž bychom o ně usilovali.

Text 4:: Endeavors merely for sense gratification or material happiness through economic development are not to be performed, for they result only in a loss of time and energy, with no actual profit. If one’s endeavors are directed toward Kṛṣṇa consciousness, one can surely attain the spiritual platform of self-realization. There is no such benefit from engaging oneself in economic development.

Sloka 4:: Nikdo by se neměl snažit o pouhé dosažení smyslového požitku či hmotného štěstí pomocí hospodářského rozvoje, neboť výsledkem není nic jiného než ztráta času a energie, žádný skutečný zisk. Zaměří-li člověk své úsilí k vědomí Kṛṣṇy, zaručeně může dosáhnout duchovní úrovně seberealizace. Hospodářský rozvoj takový prospěch nepřinese.

Text 5:: Therefore, while in material existence [bhavam āśritaḥ], a person fully competent to distinguish wrong from right must endeavor to achieve the highest goal of life as long as the body is stout and strong and is not embarrassed by dwindling.

Sloka 5:: Ten, kdo je plně schopen rozlišit, co je špatné a co dobré, se proto musí po dobu svého hmotného života (bhavam āśritaḥ) snažit dosáhnout nejvyššího životního cíle, dokud je tělo zdatné a silné a nezačalo chřadnout.

Text 6:: Every human being has a maximum duration of life of one hundred years, but for one who cannot control his senses, half of those years are completely lost because at night he sleeps twelve hours, being covered by ignorance. Therefore such a person has a lifetime of only fifty years.

Sloka 6:: Každý člověk žije nanejvýš sto let, ale pro toho, kdo nedokáže ovládat své smysly, je polovina těchto let zcela ztracena, neboť v noci dvanáct hodin spí, zahalený nevědomostí. Délka jeho života je tedy pouze padesát let.

Text 7:: In the tender age of childhood, when everyone is bewildered, one passes ten years. Similarly, in boyhood, engaged in sporting and playing, one passes another ten years. In this way, twenty years are wasted. Similarly, in old age, when one is an invalid, unable to perform even material activities, one passes another twenty years wastefully.

Sloka 7:: V útlém dětství, kdy je každý zmatený, uplyne člověku deset let. V mládí stráví dalších deset let sportováním a hraním. Takto promarní dvacet let. A ve stáří prožije planě dalších dvacet let, kdy je invalidní a není schopný ani hmotných činností.

Text 8:: One whose mind and senses are uncontrolled becomes increasingly attached to family life because of insatiable lusty desires and very strong illusion. In such a madman’s life, the remaining years are also wasted because even during those years he cannot engage himself in devotional service.

Sloka 8:: Ten, jehož mysl a smysly nejsou ovládnuté, je kvůli neukojitelným chtivým touhám a velice silné iluzi stále více poután k rodinnému životu. V životě takového blázna přijdou vniveč i zbývající roky, protože ani během nich se nedokáže věnovat oddané službě.

Text 9:: What person too attached to household life due to being unable to control his senses can liberate himself? An attached householder is bound very strongly by ropes of affection for his family [wife, children and other relatives].

Sloka 9:: Který člověk, jenž nedokáže ovládat své smysly a kvůli tomu příliš lpí na životě v domácnosti, se dokáže osvobodit? Takový hospodář je pevně svázán provazy náklonnosti ke své rodině (manželce, dětem a ostatním příbuzným).

Text 10:: Money is so dear that one conceives of money as being sweeter than honey. Therefore, who can give up the desire to accumulate money, especially in household life? Thieves, professional servants [soldiers] and merchants try to acquire money even by risking their very dear lives.

Sloka 10:: Peníze jsou člověku tak drahé, že je považuje za sladší než med. Kdo by se dokázal vzdát touhy je hromadit, zvláště jako hospodář? Zloději, profesionální služebníci (vojáci) a obchodníci se snaží získat peníze i s nasazením vlastních, nesmírně drahých životů.

Texts 11-13:: How can a person who is most affectionate to his family, the core of his heart being always filled with their pictures, give up their association? Specifically, a wife is always very kind and sympathetic and always pleases her husband in a solitary place. Who could give up the association of such a dear and affectionate wife? Small children talk in broken language, very pleasing to hear, and their affectionate father always thinks of their sweet words. How could he give up their association? One’s elderly parents and one’s sons and daughters are also very dear. A daughter is especially dear to her father, and while living at her husband’s house she is always in his mind. Who could give up that association? Aside from this, in household affairs there are many decorated items of household furniture, and there are also animals and servants. Who could give up such comforts? The attached householder is like a silkworm, which weaves a cocoon in which it becomes imprisoned, unable to get out. Simply for the satisfaction of two important senses — the genitals and the tongue — one is bound by material conditions. How can one escape?

Sloka 11-13:: Jak se může člověk, který miluje členy své rodiny a neustále chová jejich podoby v srdci, vzdát jejich společnosti? Zvláště manželka je velmi laskavá a soucitná a vždy v ústraní těší svého manžela. Kdo by se dokázal zříci tak drahé a milující ženy? Žvatlání malých dětí je velice příjemné naslouchat a milující otec neustále myslí na jejich sladká slova. Jak by je mohl opustit? Staří rodiče, synové a dcery jsou mu také nesmírně drazí. Dcera je otci zvláště drahá, a když žije v domě svého manžela, otec na ni neustále myslí. Kdo by se zřekl této společnosti? K domácnosti kromě toho patří množství zdobeného nábytku a rovněž zvířata a služebníci. Kdo by se mohl vzdát takového pohodlí? Ulpívající hospodář je jako housenka bource morušového, která upřede kuklu, v níž je pak uvězněná a nemůže se z ní dostat ven. Jen kvůli uspokojení dvou důležitých smyslů — genitálií a jazyka — je člověk spoután hmotným podmíněním. Jak může uniknout?

Text 14:: One who is too attached cannot understand that he is wasting his valuable life for the maintenance of his family. He also fails to understand that the purpose of human life, a life suitable for realization of the Absolute Truth, is being imperceptibly spoiled. However, he is very cleverly attentive to seeing that not a single farthing is lost by mismanagement. Thus although an attached person in material existence always suffers from threefold miseries, he does not develop a distaste for the way of material existence.

Sloka 14:: Ten, kdo příliš ulpívá, nechápe, že zaopatřováním rodiny promarňuje svůj cenný život. Nechápe také, že se nepostřehnutelně znehodnocuje smysl jeho lidského života, vhodného k poznání Absolutní Pravdy. Velmi důmyslně však dbá na to, aby nepřišel ani o jedinou minci špatným hospodařením. Ulpívající člověk vždy pociťuje utrpení trojího druhu, ale přesto k hmotnému životu nevyvine nechuť.

Text 15:: If a person too attached to the duties of family maintenance is unable to control his senses, the core of his heart is immersed in how to accumulate money. Although he knows that one who takes the wealth of others will be punished by the law of the government, and by the laws of Yamarāja after death, he continues cheating others to acquire money.

Sloka 15:: Pokud člověk, který příliš lpí na zaopatřování rodiny, nedokáže ovládat své smysly, jeho srdce se topí v plánech na hromadění peněz. I když ví, že ten, kdo si přisvojuje majetek druhých, bude potrestán podle zákona stanoveného vládou a po smrti podle zákonů Yamarāje, nadále kvůli penězům podvádí druhé.

Text 16:: O my friends, sons of demons! In this material world, even those who are apparently advanced in education have the propensity to consider, “This is mine, and that is for others.” Thus they are always engaged in providing the necessities of life to their families in a limited conception of family life, just like uneducated cats and dogs. They are unable to take to spiritual knowledge; instead, they are bewildered and overcome by ignorance.

Sloka 16:: Moji přátelé, ó synové démonů! V hmotném světě mají i ti, kdo jsou zdánlivě velmi vzdělaní, sklon si myslet: “To je moje a tamto je pro ostatní.” Spoutáni omezeným pojetím rodinného života tak neustále jen zaopatřují své rodiny, přesně jako nevzdělané kočky a psi. Nedokáží přijmout duchovní poznání; místo toho jsou zmateni a přemoženi nevědomostí.

Texts 17-18:: My dear friends, O sons of the demons, it is certain that no one bereft of knowledge of the Supreme Personality of Godhead has been able to liberate himself from material bondage at any time or in any country. Rather, those bereft of knowledge of the Lord are bound by the material laws. They are factually addicted to sense gratification, and their target is woman. Indeed, they are actually playthings in the hands of attractive women. Victimized by such a conception of life, they become surrounded by children, grandchildren and great-grandchildren, and thus they are shackled to material bondage. Those who are very much addicted to this conception of life are called demons. Therefore, although you are sons of demons, keep aloof from such persons and take shelter of the Supreme Personality of Godhead, Nārāyaṇa, the origin of all the demigods, because the ultimate goal for the devotees of Nārāyaṇa is liberation from the bondage of material existence.

Sloka 17-18:: Moji drazí přátelé, ó synové démonů, nikdo z těch, kdo postrádají poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství, se v žádné době a v žádné zemi nedokázal vysvobodit z pout hmoty. Ti, jimž chybí poznání o Pánu, jsou naopak spoutáni hmotnými zákony. Propadli smyslovému požitku a jejich cílem je žena. Stávají se hračkami v rukách přitažlivých žen. Toto pojetí života je oklamalo a postupně je obklopují děti, vnoučata a pravnoučata. Tak jsou spoutáni hmotnými okovy. Těm, kdo tomuto pojetí života příliš propadli, se říká démoni. I když jste syny démonů, straňte se těchto lidí a přijměte útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství jménem Nārāyaṇa, původu všech polobohů, neboť konečným cílem Nārāyaṇových oddaných je vysvobodit se z pout hmotné existence.

Text 19:: My dear sons of demons, the Supreme Personality of Godhead, Nārāyaṇa, is the original Supersoul, the father of all living entities. Consequently there are no impediments to pleasing Him or worshiping Him under any conditions, whether one be a child or an old man. The relationship between the living entities and the Supreme Personality of Godhead is always a fact, and therefore there is no difficulty in pleasing the Lord.

Sloka 19:: Moji milí synové démonů! Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, je původní Nadduší, otcem všech živých bytostí. Žádnému člověku — dítěti ani starci — tedy za žádných okolností nic nebrání v Jeho uspokojení či uctívání. Vztah mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství je vždy skutečností, a proto není obtížné Pána potěšit.

Texts 20-23:: The Supreme Personality of Godhead, the supreme controller, who is infallible and indefatigable, is present in different forms of life, from the inert living beings [sthāvara], such as the plants, to Brahmā, the foremost created living being. He is also present in the varieties of material creations and in the material elements, the total material energy and the modes of material nature [sattva-guṇa, rajo-guṇa and tamo-guṇa], as well as the unmanifested material nature and the false ego. Although He is one, He is present everywhere, and He is also the transcendental Supersoul, the cause of all causes, who is present as the observer in the cores of the hearts of all living entities. He is indicated as that which is pervaded and as the all-pervading Supersoul, but actually He cannot be indicated. He is changeless and undivided. He is simply perceived as the supreme sac-cid-ānanda [eternity, knowledge and bliss]. Being covered by the curtain of the external energy, to the atheist He appears nonexistent.

Sloka 20-23:: Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, nejvyšší vládce, který nikdy nepoklesne a nepodléhá změnám, je přítomný v různých formách života, od nehybných živých bytostí (sthāvara), jako jsou například rostliny, až po Brahmu, nejpřednější stvořenou bytost. Je i v rozmanitých hmotných výtvorech a v hmotných prvcích, celkové hmotné energii a kvalitách hmotné přírody (sattva-guṇě, rajo-guṇě a tamo-guṇě), jakož i v neprojevené hmotné přírodě a falešném egu. Přestože je jeden, je přítomný všude. Je také transcendentální Nadduší, příčinou všech příčin, přítomnou jako pozorovatel v srdci každé živé bytosti. Je popisován jako to, co je prostoupené, a jako všeprostupující Nadduše, ale ve skutečnosti Ho popsat nelze. Nemění se a není rozrůzněný a je vnímán jako svrchovaná sac-cid-ānanda (věčnost, poznání a blaženost). Jelikož je zahalený závojem z vnější energie, ateistům se zdá, že neexistuje.

Text 24:: Therefore, my dear young friends born of demons, please act in such a way that the Supreme Lord, who is beyond the conception of material knowledge, will be satisfied. Give up your demoniac nature and act without enmity or duality. Show mercy to all living entities by enlightening them in devotional service, thus becoming their well-wishers.

Sloka 24:: Proto vás prosím, moji drazí přátelé z rodin démonů, počínejte si tak, aby Nejvyšší Pán, který přesahuje meze hmotného poznání, byl spokojen. Zřekněte se démonské povahy a při svém jednání se nenechte ovlivnit nepřátelstvím či dualitou. Prokazujte milost všem živým bytostem tím, že je budete učit oddané službě. Tak se stanete jejich přejícími přáteli.

Text 25:: Nothing is unobtainable for devotees who have satisfied the Supreme Personality of Godhead, who is the cause of all causes, the original source of everything. The Lord is the reservoir of unlimited spiritual qualities. For devotees, therefore, who are transcendental to the modes of material nature, what is the use of following the principles of religion, economic development, sense gratification and liberation, which are all automatically obtainable under the influence of the modes of nature? We devotees always glorify the lotus feet of the Lord, and therefore we need not ask for anything in terms of dharma, kāma, artha and mokṣa.

Sloka 25:: Pro oddané, kteří uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství — příčinu všech příčin a původní zdroj všeho — neexistuje nic nedosažitelného. Pán je studnicí neomezených duchovních vlastností. Jaký má tedy význam, aby se oddaní, kteří jsou transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, řídili principy náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, což jsou výdobytky, kterých lze automaticky dosáhnout pod vlivem hmotných kvalit? My oddaní vždy opěvujeme lotosové nohy Pána, a proto nemusíme žádat o nic z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi.

Text 26:: Religion, economic development and sense gratification — these are described in the Vedas as tri-varga, or three ways to salvation. Within these three categories are education and self-realization; ritualistic ceremonies performed according to Vedic injunction; logic; the science of law and order; and the various means of earning one’s livelihood. These are the external subject matters of study in the Vedas, and therefore I consider them material. However, I consider surrender to the lotus feet of Lord Viṣṇu to be transcendental.

Sloka 26:: Náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek jsou ve Védách označeny jako tri-varga, tři cesty k osvobození. Do těchto tří kategorií patří vzdělání a seberealizace, obřady konané podle védských pokynů, logika, věda o zákonu a řádu a různé způsoby zaopatřování živobytí. To jsou vnější oblasti studia Véd, a proto je považuji za hmotné. Odevzdání se lotosovým nohám Pána Viṣṇua však považuji za transcendentální.

Text 27:: Nārāyaṇa, the Supreme Personality of Godhead, the well-wisher and friend of all living entities, formerly explained this transcendental knowledge to the great saint Nārada. Such knowledge is extremely difficult to understand without the mercy of a saintly person like Nārada, but everyone who has taken shelter of Nārada’s disciplic succession can understand this confidential knowledge.

Sloka 27:: Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jenž je přejícím přítelem všech živých bytostí, v minulosti vyložil toto transcendentální poznání velkému světci Nāradovi. Bez milosti světce, jako je Nārada, je do tak důvěrného poznání nesmírně obtížné proniknout, ale každý, kdo přijal útočiště u Nāradovy učednické posloupnosti, to může dokázat.

Text 28:: Prahlāda Mahārāja continued: I received this knowledge from the great saint Nārada Muni, who is always engaged in devotional service. This knowledge, which is called bhāgavata-dharma, is fully scientific. It is based on logic and philosophy and is free from all material contamination.

Sloka 28:: Prahlāda Mahārāja pokračoval: Toto poznání, které se nazývá bhāgavata-dharma, je veskrze vědecké. Zakládá se na logice a filozofii a je prosté veškerého hmotného znečištění. Obdržel jsem ho od velkého světce Nārady Muniho, který se neustále věnuje oddané službě.

Texts 29-30:: The sons of the demons replied: Dear Prahlāda, neither you nor we know any teacher or spiritual master other than Ṣaṇḍa and Amarka, the sons of Śukrācārya. After all, we are children and they our controllers. For you especially, who always remain within the palace, it is very difficult to associate with a great personality. Dear friend, most gentle one, would you kindly explain how it was possible for you to hear Nārada? Kindly dispel our doubts in this regard.

Sloka 29-30:: Synové démonů odpověděli: Milý Prahlāde, ani ty, ani my neznáme žádného jiného učitele či duchovního mistra než Ṣaṇḍu a Amarku, Śukrācāryovy syny. Jsme koneckonců děti a oni na nás dohlížejí. Zvláště ty se můžeš stěží stýkat s nějakou velkou osobností, když nikdy neopouštíš palác. Vznešený příteli, vysvětlil bys nám, jak jsi mohl naslouchat Nāradovi? Rozptyl prosím naše pochyby.