Text 8

Sloka 8

Devanagari

Dévanágarí

दुरापूरेण कामेन मोहेन च बलीयसा ।
शेषं गृहेषु सक्तस्य प्रमत्तस्यापयाति हि ॥ ८ ॥

Text

Verš

durāpūreṇa kāmena
mohena ca balīyasā
śeṣaṁ gṛheṣu saktasya
pramattasyāpayāti hi

Synonyms

Synonyma

durāpūreṇa — which is never fulfilled; kāmena — by a strong aspiration to enjoy the material world; mohena — by bewilderment; ca — also; balīyasā — which is strong and formidable; śeṣam — the remaining years of life; gṛheṣu — to family life; saktasya — of one who is too attached; pramattasya — mad; apayāti — wastefully pass; hi — indeed.

durāpūreṇa — která se nikdy nevyplní; kāmena — silnou touhou užívat si hmotného světa; mohena — zmateností; ca — také; balīyasā — která je silná a hrozivá; śeṣam — zbývající roky života; gṛheṣu — k rodinnému životu; saktasya — toho, kdo je příliš poután; pramattasya — šíleného; apayāti — bez užitku ubíhají; hi — zajisté.

Translation

Překlad

One whose mind and senses are uncontrolled becomes increasingly attached to family life because of insatiable lusty desires and very strong illusion. In such a madman’s life, the remaining years are also wasted because even during those years he cannot engage himself in devotional service.

Ten, jehož mysl a smysly nejsou ovládnuté, je kvůli neukojitelným chtivým touhám a velice silné iluzi stále více poután k rodinnému životu. V životě takového blázna přijdou vniveč i zbývající roky, protože ani během nich se nedokáže věnovat oddané službě.

Purport

Význam

This is the account of one hundred years of life. Although in this age a lifetime of one hundred years is generally not possible, even if one has one hundred years, the calculation is that fifty years are wasted in sleeping, twenty years in childhood and boyhood, and twenty years in invalidity (jarā-vyādhi). This leaves only a few more years, but because of too much attachment to household life, those years are also spent with no purpose, without God consciousness. Therefore, one should be trained to be a perfect brahmacārī in the beginning of life and then to be perfect in sense control, following the regulative principles, if one becomes a householder. From household life one is ordered to accept vānaprastha life and go to the forest and then accept sannyāsa. That is the perfection of life. From the very beginning of life, those who are ajitendriya, who cannot control their senses, are educated only for sense gratification, as we have seen in the Western countries. Thus the entire duration of a life of even one hundred years is wasted and misused, and at the time of death one transmigrates to another body, which may not be human. At the end of one hundred years, one who has not acted as a human being in a life of tapasya (austerity and penance) must certainly be embodied again in a body like those of cats, dogs and hogs. Therefore this life of lusty desires and sense gratification is extremely risky.

Tak vypadá sto let života. V tomto věku Kali se obvykle nelze sta let dožít, ale i když někdo žije tak dlouho, padesát let promarní spánkem, dvacet let v dětství a mládí a dvacet let invaliditou (jarā-vyādhi). Po jejich odečtení mu zbývá již jen několik roků, ale kvůli přehnané připoutanosti k rodinnému životu stráví i je bez jakéhokoliv smyslu, bez vědomí Boha. Člověk by měl proto být na začátku života vychován jako dokonalý brahmacārī a poté dodržovat usměrňující zásady a dokonale ovládat smysly, pokud se stane hospodářem. Po gṛhastha-āśramu je předepsáno přijmout život vānaprasthy a odejít do lesa, a poté přijmout sannyās. To je dokonalost života. Ti, kdo nedokáží ovládat své smysly (ajitendriya), jsou od samotného začátku života vychováváni pouze ke smyslovému požitku, jak to vidíme v západních zemích. Člověk tak celý svůj život—třeba i sto let dlouhý — promarní a zneužije, a po smrti je přemístěn do dalšího těla, jež nemusí být lidské. Ten, kdo nejednal jako lidská bytost a nežil životem tapasyi (askeze), musí po uplynutí sta let přijmout tělo, jaké mají kočky, psi a prasata. Život plný chtivých tužeb a smyslového požitku je tedy nesmírně nebezpečný.