Text 2

Sloka 2

Devanagari

Dévanágarí

यथा हि पुरुषस्येह विष्णो: पादोपसर्पणम् ।
यदेष सर्वभूतानां प्रिय आत्मेश्वर: सुहृत् ॥ २ ॥

Text

Verš

yathā hi puruṣasyeha
viṣṇoḥ pādopasarpaṇam
yad eṣa sarva-bhūtānāṁ
priya ātmeśvaraḥ suhṛt

Synonyms

Synonyma

yathā — in order that; hi — indeed; puruṣasya — of a living entity; iha — here; viṣṇoḥ — of Lord Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead; pāda-upasarpaṇam — approaching the lotus feet; yat — because; eṣaḥ — this; sarva-bhūtānām — of all living entities; priyaḥ — the dear one; ātma-īśvaraḥ — the master of the soul, the Supersoul; suhṛt — the best well-wisher and friend.

yathā — aby; hi — zajisté; puruṣasya — živé bytosti; iha — zde; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství; pāda-upasarpaṇam — přistoupení k lotosovým nohám; yat — protože; eṣaḥ — toto; sarva-bhūtānām — všech živých bytostí; priyaḥ — drahý; ātma-īśvaraḥ — vládce duše, Nadduše; suhṛt — nejlepší příznivec a přítel.

Translation

Překlad

The human form of life affords one a chance to return home, back to Godhead. Therefore every living entity, especially in the human form of life, must engage in devotional service to the lotus feet of Lord Viṣṇu. This devotional service is natural because Lord Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead, is the most beloved, the master of the soul, and the well-wisher of all other living beings.

Lidské tělo skýtá příležitost vrátit se domů, zpátky k Bohu. Každá živá bytost — a zvláště člověk — se proto musí věnovat oddané službě lotosovým nohám Pána Viṣṇua. Tato oddaná služba je přirozená, protože Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je tou nejmilovanější osobou, vládcem duše a příznivcem všech ostatních živých bytostí.

Purport

Význam

The Lord says in Bhagavad-gītā (5.29):

Pán říká v Bhagavad-gītě (5.29):

bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati

“The sage who knows Me as the ultimate purpose of all sacrifices and austerities, the Supreme Lord of all planets and demigods and the benefactor and well-wisher of all living entities attains peace from the pangs of material miseries.” Simply by understanding these three facts — that the Supreme Lord, Viṣṇu, is the proprietor of the entire creation, that He is the best well-wishing friend of all living entities, and that He is the supreme enjoyer of everything — one becomes peaceful and happy. For this transcendental happiness, the living entity has wandered throughout the universe in different forms of life and different planetary systems, but because he has forgotten his intimate relationship with Viṣṇu, he has merely suffered, life after life. Therefore, the educational system in the human form of life should be so perfect that one will understand his intimate relationship with God, or Viṣṇu. Every living entity has an intimate relationship with God. One should therefore glorify the Lord in the adoration of śānta-rasa or revive his eternal relationship with Viṣṇu as a servant in dāsya-rasa, a friend in sakhya-rasa, a parent in vātsalya-rasa or a conjugal lover in mādhurya-rasa. All these relationships are on the platform of love. Viṣṇu is the center of love for everyone, and therefore the duty of everyone is to engage in the loving service of the Lord. As stated by the Supreme Personality of Godhead (Bhāg. 3.25.38), yeṣām ahaṁ priya ātmā sutaś ca sakhā guruḥ suhṛdo daivam iṣṭam. In any form of life, we are related with Viṣṇu, who is the most beloved, the Supersoul, son, friend and guru. Our eternal relationship with God can be revived in the human form of life, and that should be the goal of education. Indeed, that is the perfection of life and the perfection of education.

“Mudrci, kteří Mě znají jako konečný cíl veškerých obětí a askeze, Nejvyššího Pána všech planet a polobohů a příznivce všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhnou klidu a míru.” Pouhé poznání těchto tří skutečností — že Nejvyšší Pán, Viṣṇu, je vlastníkem celého stvoření, nejlepším přejícím přítelem všech živých bytostí a svrchovaným příjemcem veškerého požitku — vede ke klidu a štěstí. Za tímto transcendentálním štěstím putuje živá bytost po celém vesmíru v různých planetárních soustavách a rozličných formách života, ale jelikož zapomněla na svůj důvěrný vztah s Viṣṇuem, jen trpí, jeden život za druhým. Vzdělávací systém ve společnosti by proto měl být tak dokonalý, aby člověku umožnil poznat jeho důvěrný vztah s Bohem, Viṣṇuem. Všechny živé bytosti mají důvěrný vztah s Bohem. Proto je třeba buď oslavovat Pána uctíváním ve vztahu śānta-rasy, nebo obnovit svůj věčný vztah s Viṣṇuem jako služebník na úrovni dāsya-rasy, přítel na úrovni sakhya-rasy, rodič na úrovni vātsalya-rasy nebo milostný partner na úrovni mādhurya-rasy. Všechny tyto vztahy jsou plné lásky. Viṣṇu je středem lásky všech a povinností každého je tedy prokazovat Mu láskyplnou službu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, prohlásil (Bhāg. 3.25.38): yeṣām ahaṁ priya ātmā sutaś ca sakhā guruḥ suhṛdo daivam iṣṭam — v každé formě života jsme spojeni s Viṣṇuem, který je nejmilovanější osobou, Nadduší, synem, přítelem a guruem. V lidském těle lze náš věčný vztah s Bohem obnovit; toto by mělo být cílem vzdělání a výchovy. To je skutečná dokonalost života i vzdělání.