Text 10

Sloka 10

Devanagari

Dévanágarí

को न्वर्थतृष्णां विसृजेत्प्राणेभ्योऽपि य ईप्सित: ।
यं क्रीणात्यसुभि: प्रेष्ठैस्तस्कर: सेवको वणिक् ॥ १० ॥

Text

Verš

ko nv artha-tṛṣṇāṁ visṛjet
prāṇebhyo ’pi ya īpsitaḥ
yaṁ krīṇāty asubhiḥ preṣṭhais
taskaraḥ sevako vaṇik

Synonyms

Synonyma

kaḥ — who; nu — indeed; artha-tṛṣṇām — a strong desire to acquire money; visṛjet — can give up; prāṇebhyaḥ — than life; api — indeed; yaḥ — which; īpsitaḥ — more desired; yam — which; krīṇāti — tries to acquire; asubhiḥ — with his own life; preṣṭhaiḥ — very dear; taskaraḥ — a thief; sevakaḥ — a professional servant; vaṇik — a merchant.

kaḥ — kdo; nu — zajisté; artha-tṛṣṇām — velké touhy získat peníze; visṛjet — může se zříci; prāṇebhyaḥ — než život; api — skutečně; yaḥ — které; īpsitaḥ — více žádané; yam — které; krīṇāti — snaží se získat; asubhiḥ — vlastním životem; preṣṭhaiḥ — velmi drahým; taskaraḥ — zloděj; sevakaḥ — profesionální služebník; vaṇik — obchodník.

Translation

Překlad

Money is so dear that one conceives of money as being sweeter than honey. Therefore, who can give up the desire to accumulate money, especially in household life? Thieves, professional servants [soldiers] and merchants try to acquire money even by risking their very dear lives.

Peníze jsou člověku tak drahé, že je považuje za sladší než med. Kdo by se dokázal vzdát touhy je hromadit, zvláště jako hospodář? Zloději, profesionální služebníci (vojáci) a obchodníci se snaží získat peníze i s nasazením vlastních, nesmírně drahých životů.

Purport

Význam

How money can be dearer than life is indicated in this verse. Thieves may enter the house of a rich man to steal money at the risk of their lives. Because of trespassing, they may be killed by guns or attacked by watchdogs, but still they try to commit burglary. Why do they risk their lives? Only to get some money. Similarly, a professional soldier is recruited into the army, and he accepts such service, with the risk of dying on the battlefield, only for the sake of money. In the same way, merchants go from one country to another on boats at the risk of their lives, or they dive into the water of the sea to collect pearls and valuable gems. Thus it is practically proved — and everyone will admit — that money is sweeter than honey. One may risk everything to acquire money, and this is especially true of rich men who are too attached to household life. Formerly, of course, the members of the higher castes — the brāhmaṇas, kṣatriyas and vaiśyas (everyone but the śūdras) — were trained in the gurukula to adhere to a life of renunciation and sense control by practicing brahmacarya and mystic yoga. Then they were allowed to enter household life. There have consequently been many instances in which great kings and emperors have given up household life. Although they were extremely opulent and were the masters of kingdoms, they could give up all their possessions because they were trained early as brahmacārīs. Prahlāda Mahārāja’s advice is therefore very appropriate:

Tento verš popisuje, jak mohou být peníze dražší než vlastní život. Zloději se vkrádají do domu boháče, aby s nasazením vlastního života ukradli peníze. Jakožto vetřelci mohou být zastřeleni nebo napadeni hlídacími psy, ale přesto se pokoušejí o vloupání. Proč dávají v sázku své životy? Jen aby získali peníze. Profesionální voják je naverbován do armády a přijímá tuto službu i s rizikem smrti na bojišti také jen kvůli penězům. Obchodníci zase riskují životy, když cestují z jedné země do druhé na lodích nebo se potápějí v moři, aby vylovili perly a drahé kameny. Prakticky je tedy dokázáno — a každý to přizná — že peníze jsou sladší než med. Člověk je schopen pro peníze riskovat vše, a zvláště to platí o boháčích, kteří příliš lpí na rodinném životě. Dříve se ovšem členové vyšších tříd — brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové (všichni kromě śūdrů) — v gurukule učili odříkání a ovládání smyslů pomocí brahmacaryi a mystické yogy. Pak se mohli stát hospodáři. Mnozí velcí králové a vládci se následně zřekli rodinného života. Přestože byli nesmírně bohatí a vládli celým královstvím, dokázali se veškerého vlastnictví vzdát, neboť byli v mládí vychováni jako brahmacārīni. Prahlādova rada je proto velmi příhodná:

kaumāra ācaret prājño
dharmān bhāgavatān iha
durlabhaṁ mānuṣaṁ janma
tad apy adhruvam arthadam

“One who is sufficiently intelligent should use the human form of body from the very beginning of life — in other words, from the tender age of childhood — to practice the activities of devotional service, giving up all other engagements. The human body is most rarely achieved, and although temporary like other bodies, it is meaningful because in human life one can perform devotional service. Even a slight amount of sincere devotional service can give one complete perfection.” Human society should take advantage of this instruction.

“Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samotného začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání. Získat lidské tělo je velmi vzácné, a přestože je dočasné jako jiná těla, má svůj význam, neboť v lidském životě lze vykonávat oddanou službu. Dokonce i malé množství upřímné oddané služby může zajistit živé bytosti naprostou dokonalost.” Lidská společnost by měla tohoto pokynu využít.