Texts 56-57
Sloka 56-57
Devanagari
Dévanágarí
बाला अदूषितधियो द्वन्द्वारामेरितेहितै: ॥ ५६ ॥
पर्युपासत राजेन्द्र तन्न्यस्तहृदयेक्षणा: ।
तानाह करुणो मैत्रो महाभागवतोऽसुर: ॥ ५७ ॥
Text
Verš
tyakta-krīḍā-paricchadāḥ
bālā adūṣita-dhiyo
dvandvārāmeritehitaiḥ
tyakta-krīḍā-paricchadāḥ
bālā adūṣita-dhiyo
dvandvārāmeritehitaiḥ
tan-nyasta-hṛdayekṣaṇāḥ
tān āha karuṇo maitro
mahā-bhāgavato ’suraḥ
tan-nyasta-hṛdayekṣaṇāḥ
tān āha karuṇo maitro
mahā-bhāgavato ’suraḥ
Synonyms
Synonyma
te — they; tu — indeed; tat-gauravāt — from great respect for the words of Prahlāda Mahārāja (due to his being a devotee); sarve — all of them; tyakta — having given up; krīḍā-paricchadāḥ — toys for playing; bālāḥ — the boys; adūṣita-dhiyaḥ — whose intelligence was not as polluted (as that of their fathers); dvandva — in duality; ārāma — of those taking pleasure (the instructors, namely Ṣaṇḍa and Amarka); īrita — by the instructions; īhitaiḥ — and actions; paryupāsata — sat down around; rāja-indra — O King Yudhiṣṭhira; tat — unto him; nyasta — having given up; hṛdaya-īkṣaṇāḥ — their hearts and eyes; tān — unto them; āha — spoke; karuṇaḥ — very merciful; maitraḥ — a real friend; mahā-bhāgavataḥ — a most exalted devotee; asuraḥ — Prahlāda Mahārāja, although born of an asura father.
te — oni; tu — ovšem; tat-gauravāt — z velké úcty k Prahlādovým slovům (jelikož byl oddaným); sarve — všichni; tyakta — opustili; krīḍā-paricchadāḥ — hračky; bālāḥ — chlapci; adūṣita-dhiyaḥ — jejichž inteligence nebyla tolik znečištěná (jako inteligence jejich otců); dvandva — v dualitě; ārāma — těch, kdo nacházeli potěšení (učitelů Ṣaṇḍy a Amarky); īrita — pokyny; īhitaiḥ — a činy; paryupāsata — usedli okolo; rāja-indra — ó králi Yudhiṣṭhire; tat — jemu; nyasta — odevzdali; hṛdaya-īkṣaṇāḥ — srdce a oči; tān — k nim; āha — promluvil; karuṇaḥ — velice milostivý; maitraḥ — skutečný přítel; mahā-bhāgavataḥ — nesmírně vznešený oddaný; asuraḥ — Prahlāda Mahārāja, třebaže se narodil démonskému otci.
Translation
Překlad
My dear King Yudhiṣṭhira, all the children were very much affectionate and respectful to Prahlāda Mahārāja, and because of their tender age they were not so polluted by the instructions and actions of their teachers, who were attached to condemned duality and bodily comfort. Thus the boys surrounded Prahlāda Mahārāja, giving up their playthings, and sat down to hear him. Their hearts and eyes being fixed upon him, they looked at him with great earnestness. Prahlāda Mahārāja, although born in a demon family, was an exalted devotee, and he desired their welfare. Thus he began instructing them about the futility of materialistic life.
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, všechny děti pociťovaly k Prahlādovi velkou náklonnost a úctu. Díky svému útlému věku nebyly příliš znečištěné pokyny a činy svých učitelů, kteří lpěli na zavrženíhodné dualitě a pohodlí těla. Chlapci tedy opustili své hračky, přišli k Prahlādovi a usedli kolem něho, aby mu naslouchali. Dychtivě na něj hleděli; upínaly se k němu jejich oči i srdce. I když se Prahlāda Mahārāja narodil v démonské rodině, byl vznešeným oddaným a přál si jejich dobro. Začal je proto učit o marnosti materialistického života.
Purport
Význam
The words bālā adūṣita-dhiyaḥ indicate that the children, being of a tender age, were not as polluted by materialistic life as their fathers. Prahlāda Mahārāja, therefore, taking advantage of the innocence of his class friends, began teaching them about the importance of spiritual life and the insignificance of materialistic life. Although the teachers Ṣaṇḍa and Amarka were instructing all the boys in the materialistic life of religion, economic development and sense gratification, the boys were not much polluted. Therefore, with great attention they wanted to hear from Prahlāda Mahārāja about Kṛṣṇa consciousness. In our Kṛṣṇa consciousness movement, the gurukula plays an extremely important part in our activities because right from childhood the boys at the gurukula are instructed about Kṛṣṇa consciousness. Thus they become steady within the cores of their hearts, and there is very little possibility that they will be conquered by the modes of material nature when they are older.
Slova bālā adūṣita-dhiyaḥ vyjadřují, že díky svému útlému věku nebyly děti tak znečištěné materialistickým životem jako jejich otcové. Prahlāda Mahārāja tedy využil nevinnosti svých spolužáků a začal je učit o důležitosti duchovního a bezvýznamnosti materialistického života. Přestože učitelé Ṣaṇḍa a Amarka učili materialistickému životu založenému na náboženství, hospodářském rozvoji a smyslovém požitku, chlapci nebyli příliš znečištění. Proto dávali dobrý pozor a chtěli poslouchat Prahlādovo učení. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy hraje gurukula nesmírně důležitou roli, protože se v ní chlapci již od dětství učí o vědomí Kṛṣṇy. Díky tomu budou v srdci pevní a je velice malá pravděpodobnost, že by podlehli kvalitám hmotné přírody, až budou starší.
Thus end the Bhaktivedanta purports of the Seventh Canto, Fifth Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Prahlāda Mahārāja, the Saintly Son of Hiraṇyakaśipu.”
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Prahlāda Mahārāja, svatý syn Hiraṇyakaśipua”.