Text 55

Sloka 55

Devanagari

Dévanágarí

अथ ताञ्श्लक्ष्णया वाचा प्रत्याहूय महाबुध: ।
उवाच विद्वांस्तन्निष्ठां कृपया प्रहसन्निव ॥ ५५ ॥

Text

Verš

atha tāñ ślakṣṇayā vācā
pratyāhūya mahā-budhaḥ
uvāca vidvāṁs tan-niṣṭhāṁ
kṛpayā prahasann iva

Synonyms

Synonyma

atha — then; tān — the class friends; ślakṣṇayā — with very pleasing; vācā — speech; pratyāhūya — addressing; mahā-budhaḥ — Prahlāda Mahārāja, who was highly learned and advanced in spiritual consciousness (mahā means “great,” and budha means “learned”); uvāca — said; vidvān — very learned; tat-niṣṭhām — the path of God realization; kṛpayā — being merciful; prahasan — smiling; iva — like.

atha — tehdy; tān — kamarády ze třídy; ślakṣṇayā — velice příjemnou; vācā — řečí; pratyāhūya — oslovující; mahā-budhaḥ — Prahlāda Mahārāja, který byl vysoce učený a měl rozvinuté duchovní vědomí (mahā znamená “velký” a budha “učený”); uvāca — říkal; vidvān — velmi učený; tat-niṣṭhām — cesta poznání Boha; kṛpayā — milostivý; prahasan — usmívající se; iva — jako.

Translation

Překlad

Prahlāda Mahārāja, who was truly the supreme learned person, then addressed his class friends in very sweet language. Smiling, he began to teach them about the uselessness of the materialistic way of life. Being very kind to them, he instructed them as follows.

Prahlāda Mahārāja, který byl skutečně tím největším vzdělancem, tehdy promluvil ke svým přátelům příjemnými slovy. Byl k nim velice laskavý a s úsměvem je začal učit o tom, jak marný je materialistický způsob života.

Purport

Význam

Prahlāda Mahārāja’s smiling is very significant. The other students were very much advanced in enjoying materialistic life through religion, economic development and sense gratification, but Prahlāda Mahārāja laughed at them, knowing that this was not actual happiness, for real happiness is advancement in Kṛṣṇa consciousness. The duty of those who follow in the footsteps of Prahlāda Mahārāja is to teach the entire world how to be Kṛṣṇa conscious and thus be really happy. Materialistic persons take to so-called religion to get some blessings so that they can improve their economic position and enjoy the material world through sense gratification. But devotees like Prahlāda Mahārāja laugh at how foolish they are to be busy in a temporary life without knowledge of the soul’s transmigration from one body to another. Materialistic persons are engaged in striving for temporary benefits, whereas persons advanced in spiritual knowledge, such as Prahlāda Mahārāja, are not interested in the materialistic way of life. Instead, they want to be elevated to an eternal life of knowledge and bliss. Therefore, as Kṛṣṇa is always compassionate to the fallen souls, His servants, the devotees of Lord Kṛṣṇa, are also interested in educating the entire populace in Kṛṣṇa consciousness. The mistake of materialistic life is understood by devotees, and therefore they smile upon it, considering it insignificant. Out of compassion, however, such devotees preach the gospel of Bhagavad-gītā all over the world.

To, že se Prahlāda Mahārāja usmíval, je velmi důležité. Ostatní studenti si uměli užívat materialistického života prostřednictvím náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku, ale Prahlāda Mahārāja se jim smál, protože věděl, že to není skutečné štěstí. Skutečným štěstím je rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Povinností těch, kdo kráčejí v Prahlādových stopách, je učit celý svět, jak si být vědom Kṛṣṇy, a díky tomu být skutečně šťastný. Materialisté se uchylují k takzvanému náboženství, aby dostali požehnání a mohli tím zlepšit svou ekonomickou situaci a užívat si hmotného světa uspokojováním svých smyslů. Oddaní, jako je Prahlāda Mahārāja, se však smějí jejich pošetilosti, se kterou se horečně zaměstnávají v dočasném životě bez vědomostí o tom, jak se duše stěhuje z jednoho těla do druhého. Materialisté pracně usilují o dočasné výhody, zatímco ti, kdo jsou pokročilí v duchovním poznání, jako například Prahlāda Mahārāja, se o materialistický způsob života nezajímají; chtějí dosáhnout věčného života plného poznání a blaženosti. Pán Kṛṣṇa je vždy soucitný k pokleslým duším a Jeho služebníci, Kṛṣṇovi oddaní, chtějí také vzdělávat veškeré obyvatelstvo ve vědě o vědomí Kṛṣṇy. Oddaní chápou, jak scestný je materialistický život, a proto se usmívají nad jeho bezvýznamností. Ze soucitu ovšem káží poselství Bhagavad-gīty po celém světě.