Text 51

Sloka 51

Devanagari

Dévanágarí

तथेति गुरुपुत्रोक्तमनुज्ञायेदमब्रवीत् ।
धर्मो ह्यस्योपदेष्टव्यो राज्ञां यो गृहमेधिनाम् ॥ ५१ ॥

Text

Verš

tatheti guru-putroktam
anujñāyedam abravīt
dharmo hy asyopadeṣṭavyo
rājñāṁ yo gṛha-medhinām

Synonyms

Synonyma

tathā — in this way; iti — thus; guru-putra-uktam — advised by Ṣaṇḍa and Amarka, the sons of Śukrācārya; anujñāya — accepting; idam — this; abravīt — said; dharmaḥ — the duty; hi — indeed; asya — unto Prahlāda; upadeṣṭavyaḥ — to be instructed; rājñām — of the kings; yaḥ — which; gṛha-medhinām — who are interested in householder life.

tathā — tímto způsobem; iti — tak; guru-putra-uktam — doporučeno Ṣaṇḍou a Amarkou, syny Śukrācāryi; anujñāya — přijímající; idam — toto; abravīt — pravil; dharmaḥ — povinnosti; hi — zajisté; asya — Prahlādovi; upadeṣṭavyaḥ — mají být vyloženy; rājñām — králů; yaḥ — kteří; gṛha-medhinām — jeví zájem o rodinný život.

Translation

Překlad

After hearing these instructions of Ṣaṇḍa and Amarka, the sons of his spiritual master, Hiraṇyakaśipu agreed and requested them to instruct Prahlāda in that system of occupational duty which is followed by royal householder families.

Když Hiraṇyakaśipu vyslechl tyto pokyny Ṣaṇḍy a Amarky, synů svého duchovního učitele, souhlasil a požádal je, aby Prahlādovi vyložili systém předepsaných povinností, kterým se řídí královské rodiny.

Purport

Význam

Hiraṇyakaśipu wanted Prahlāda Mahārāja to be trained as a diplomatic king in ruling the kingdom, the country or the world, but not to be advised about renunciation or the renounced order of life. The word dharma here does not refer to some religious faith. As clearly stated, dharmo hy asyopadeṣṭavyo rājñāṁ yo gṛha-medhinām. There are two kinds of royal families — one whose members are simply attached to household life and the other consisting of rājarṣis, kings who govern with ruling power but are as good as great saints. Prahlāda Mahārāja wanted to become a rājarṣi, whereas Hiraṇyakaśipu wanted him to become a king attached to sense enjoyment (gṛha-medhinām). Therefore in the Āryan system there is varṇāśrama-dharma, by which everyone should be educated according to his position in society’s division of varṇa (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra) and āśrama (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsa).

Hiraṇyakaśipu si přál, aby byl Prahlāda Mahārāja vychován jako král a naučil se vládnout království, zemi či světu. Nechtěl, aby slyšel pokyny o odříkání či čtvrtém životním stavu. Slovo dharma zde neoznačuje nějakou náboženskou víru. Je jasně řečeno: dharmo hy asyopadeṣṭavyo rājñāṁ yo gṛha-medhinām. Známe dva druhy královských rodů: první druh tvoří ti, kdo jsou poutáni k rodinnému životu, a druhý rājarṣiové—králové, kteří mají v rukou moc, ale zároveň jsou na úrovni velkých světců. Prahlāda Mahārāja se chtěl stát rājarṣim, zatímco Hiraṇyakaśipu si přál, aby se stal králem poutaným ke smyslovému požitku (gṛha-medhinām). Árjové následují systém varṇāśrama-dharmy, podle kterého má být každý vychován v souladu se svým postavením ve společnosti rozdělené na varṇy (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a āśramy (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa).

A devotee purified by devotional service is always in the transcendental position above the mundane qualities. Thus the difference between Prahlāda Mahārāja and Hiraṇyakaśipu was that Hiraṇyakaśipu wanted to keep Prahlāda in mundane attachment whereas Prahlāda was above the modes of material nature. As long as one is under the control of material nature, his occupational duty is different from that of a person not under such control. One’s real dharma, or occupational duty, is described in Śrīmad-Bhāgavatam (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). As described to his order carriers by Dharmarāja, or Yamarāja, a living being is a spiritual identity, and therefore his occupational duty is also spiritual. The real dharma is that which is advised in Bhagavad-gītā: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. One must give up one’s material occupational duties, just as one must give up his material body. Whatever one’s occupational duty, even according to the varṇāśrama system, one must give it up and engage in one’s spiritual function. One’s real dharma, or occupational duty, is explained by Śrī Caitanya Mahāprabhu. Jīvera ‘svarūpa’ haya — kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’: every living being is an eternal servant of Kṛṣṇa. That is one’s real occupational duty.

Oddaný očištěný oddanou službou je stále v transcendentálním postavení, nad úrovní světských kvalit. Rozdíl mezi Prahlādem Mahārājem a Hiraṇyakaśipuem tedy spočíval v tom, že Hiraṇyakaśipu chtěl chlapce udržovat ve světských poutech, zatímco Prahlāda se nacházel nad kvalitami hmotné přírody. Předepsané povinnosti osoby, kterou ovládá hmotná příroda, se liší od povinností toho, kdo je mimo její vliv. Naši skutečnou dharmu, předepsanou povinnost, popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Dharmarāja neboli Yamarāja vyložil svým sluhům, že každá živá bytost je duchovním jedincem, a její předepsaná povinnost je proto také duchovní. Skutečnou dharmou je to, co doporučuje Bhagavad-gītā: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Svých hmotných předepsaných povinností se musíme zříci, tak jako se musíme zříci hmotného těla. Bez ohledu na to, jaké jsou naše předepsané povinnosti, byť i podle systému varṇāśramy, je třeba se jich zříci a věnovat se svému duchovnímu zaměstnání. Naši skutečnou dharmu, předepsanou povinnost, vysvětlil Śrī Caitanya Mahāprabhu: jīvera ’svarūpa' haya — kṛṣṇera ’nitya-dāsa' — každá živá bytost je věčným služebníkem Kṛṣṇy. To je naše skutečné zaměstnání.