Text 37
Sloka 37
Devanagari
Dévanágarí
स्वदेहजोऽप्यामयवत्सुतोऽहित: ।
छिन्द्यात्तदङ्गं यदुतात्मनोऽहितं
शेषं सुखं जीवति यद्विवर्जनात् ॥ ३७ ॥
Text
Verš
sva-dehajo ’py āmayavat suto ’hitaḥ
chindyāt tad aṅgaṁ yad utātmano ’hitaṁ
śeṣaṁ sukhaṁ jīvati yad-vivarjanāt
sva-dehajo ’py āmayavat suto ’hitaḥ
chindyāt tad aṅgaṁ yad utātmano ’hitaṁ
śeṣaṁ sukhaṁ jīvati yad-vivarjanāt
Synonyms
Synonyma
paraḥ — not belonging to the same group or family; api — although; apatyam — a child; hita-kṛt — who is beneficial; yathā — just as; auṣadham — remedial herb; sva-deha-jaḥ — born of one’s own body; api — although; āmaya-vat — like a disease; sutaḥ — a son; ahitaḥ — who is not a well-wisher; chindyāt — one should cut off; tat — that; aṅgam — part of the body; yat — which; uta — indeed; ātmanaḥ — for the body; ahitam — not beneficial; śeṣam — the balance; sukham — happily; jīvati — lives; yat — of which; vivarjanāt — by cutting off.
paraḥ — nenáležející ke stejné skupině či rodině; api — ačkoliv; apatyam — dítě; hita-kṛt — prospívající; yathā — tak jako; auṣadham — léčivá bylina; sva-deha-jaḥ — zrozený z vlastního těla; api — ačkoliv; āmaya-vat — jako nemoc; sutaḥ — syn; ahitaḥ — který není příznivě nakloněn; chindyāt — je třeba useknout; tat — tu; aṅgam — část těla; yat — která; uta — ovšem; ātmanaḥ — tělu; ahitam — neprospívající; śeṣam — zbytek; sukham — šťastně; jīvati — žije; yat — čeho; vivarjanāt — díky useknutí.
Translation
Překlad
Although a medicinal herb, being born in the forest, does not belong to the same category as a man, if beneficial it is kept very carefully. Similarly, if someone outside one’s family is favorable, he should be given protection like a son. On the other hand, if a limb of one’s body is poisoned by disease, it must be amputated so that the rest of the body may live happily. Similarly, even one’s own son, if unfavorable, must be rejected, although born of one’s own body.
Léčivá bylina z lesa sice nepatří do stejné kategorie jako člověk, ale přináší-li užitek, je velmi pečlivě uchovávána. A toho, kdo nepatří do rodiny, ale je pro ni prospěšný, je třeba chránit jako vlastního syna. Je-li naproti tomu nějaký úd našeho těla nakažen infekcí, je třeba ho amputovat, aby zbytek těla mohl šťastně žít. Pokud se vlastní syn staví na odpor, je nutné ho zavrhnout, třebaže se narodil z našeho těla.
Purport
Význam
Śrī Caitanya Mahāprabhu has instructed all devotees of the Lord to be humbler than the grass and more tolerant than trees; otherwise there will always be disturbances to their execution of devotional service. Here is a vivid example of how a devotee is disturbed by a nondevotee, even though the nondevotee is an affectionate father. The material world is such that a nondevotee father becomes an enemy of a devotee son. Having determined to kill even his son, Hiraṇyakaśipu gave the example of amputating a part of one’s body that has become septic and therefore injurious to the rest of the body. The same example, of course, may also be applied to nondevotees. Cāṇakya Paṇḍita advises, tyaja durjana-saṁsargaṁ bhaja sādhu-samāgamam. Devotees actually serious about advancing in spiritual life should give up the company of nondevotees and always keep company with devotees. To be too attached to material existence is ignorance because material existence is temporary and miserable. Therefore devotees who are determined to perform tapasya (penances and austerities) to realize the self, and who are determined to become advanced in spiritual consciousness, must give up the company of atheistic nondevotees. Prahlāda Mahārāja maintained an attitude of noncooperation with the philosophy of his father, Hiraṇyakaśipu, yet he was tolerant and humble. Hiraṇyakaśipu, however, being a nondevotee, was so polluted that he was even prepared to kill his own son. He justified this by putting forward the logic of amputation.
Śrī Caitanya Mahāprabhu učí všechny oddané Pána, aby byli pokornější než tráva a snášenlivější než stromy; jinak bude jejich vykonávání oddané služby stále něčím narušováno. Zde je živoucí příklad toho, jak neoddaný, přestože je milujícím otcem, působí potíže oddanému. Hmotný svět je takový, že neoddaný otec se stává nepřítelem oddaného syna. Když se Hiraṇyakaśipu rozhodl zabít dokonce svého syna, uvedl příklad amputování části vlastního těla, do níž se dostala infekce a která je tedy zbytku těla nebezpečná. Stejný příklad lze samozřejmě použít také v případě neoddaných. Cāṇakya Paṇḍita doporučuje: tyaja durjana-saṁsargaṁ bhaja sādhu-samāgamam — oddaní, kteří mají vážný zájem o pokrok v duchovním životě, by se měli zříci společnosti neoddaných a vždy se stýkat s oddanými. Hmotná existence je dočasná a plná utrpení, a přílišná připoutanost k ní je tedy známkou nevědomosti. Oddaní, kteří jsou rozhodnuti podstupovat tapasyu (askezi), aby poznali vlastní já, a rozvinout duchovní vědomí, se proto musí zříci společnosti ateistů, neoddaných. Prahlāda Mahārāja neuznával filozofii svého otce Hiraṇyakaśipua, nicméně byl snášenlivý a pokorný. Hiraṇyakaśipu byl však jakožto neoddaný natolik znečištěn, že se nezdráhal zabít vlastního syna, a ospravedlňoval to logikou amputace.