Text 19

Sloka 19

Devanagari

Dévanágarí

तत एनं गुरुर्ज्ञात्वा ज्ञातज्ञेयचतुष्टयम् ।
दैत्येन्द्रं दर्शयामास मातृमृष्टमलङ्‌कृतम् ॥ १९ ॥

Text

Verš

tata enaṁ gurur jñātvā
jñāta-jñeya-catuṣṭayam
daityendraṁ darśayām āsa
mātṛ-mṛṣṭam alaṅkṛtam

Synonyms

Synonyma

tataḥ — thereafter; enam — him (Prahlāda Mahārāja); guruḥ — his teachers; jñātvā — knowing; jñāta — known; jñeya — which are to be known; catuṣṭayam — the four diplomatic principles (sāma, the process of pacifying; dāna – the process of giving money in charity; bheda, the principle of dividing; and daṇḍa, the principle of punishment); daitya-indram — unto Hiraṇyakaśipu, the King of the Daityas; darśayām āsa — presented; mātṛ-mṛṣṭam — being bathed by his mother; alaṅkṛtam — decorated with ornaments.

tataḥ — pak; enam — ho (Prahlāda); guruḥ — jeho učitelé; jñātvā — znající; jñāta — známé; jñeya — které je třeba znát; catuṣṭayam — čtyři diplomatické zásady (sāma, usmiřování - dāna, dávání milodarů - bheda, rozdělování, a daṇḍa, potrestání); daitya-indram — Hiraṇyakaśipuovi, králi Daityů; darśayām āsa — předvedli; mātṛ-mṛṣṭam — vykoupaného matkou; alaṅkṛtam — ozdobeného šperky.

Translation

Překlad

After some time, the teachers Ṣaṇḍa and Amarka thought that Prahlāda Mahārāja was sufficiently educated in the diplomatic affairs of pacifying public leaders, appeasing them by giving them lucrative posts, dividing and ruling over them, and punishing them in cases of disobedience. Then, one day, after Prahlāda’s mother had personally washed the boy and dressed him nicely with sufficient ornaments, they presented him before his father.

Po nějaké době si Ṣaṇḍa a Amarka mysleli, že Prahlāda Mahārāja je již dostatečně vzdělaný v diplomatických záležitostech — usmiřování vůdců lidu, jejich dosazování na výnosná místa, jejich rozdělování a panování nad nimi a trestání v případě neposlušnosti. Jednoho dne, když Prahlāda jeho matka osobně umyla, oblékla a pěkně ozdobila množstvím šperků, přivedli ho k jeho otci.

Purport

Význam

It is essential for a student who is going to be a ruler or king to learn the four diplomatic principles. There is always rivalry between a king and his citizens. Therefore, when a citizen agitates the public against the king, the duty of the king is to call him and try to pacify him with sweet words, saying, “You are very important in the state. Why should you disturb the public with some new cause for agitation?” If the citizen is not pacified, the king should then offer him some lucrative post as a governor or minister — any post that draws a high salary — so that he may be agreeable. If the enemy still goes on agitating the public, the king should try to create dissension in the enemy’s camp, but if he still continues, the king should employ argumentum ad baculum — severe punishment — by putting him in jail or placing him before a firing squad. The teachers appointed by Hiraṇyakaśipu taught Prahlāda Mahārāja how to be a diplomat so that he could rule over the citizens very nicely.

Má-li se student stát vládcem či králem, je nezbytné, aby se naučil čtyřem diplomatickým zásadám. Mezi králem a jeho poddanými dochází vždy ke střetům. Když tedy nějaký občan popouzí veřejnost proti králi, je královou povinností si ho předvolat a snažit se ho uklidnit příjemnými slovy: “Jsi pro stát velice důležitý. Proč bys měl znepokojovat veřejnost nějakým novým důvodem k neklidu?” Pokud to občana neupokojí, král mu má nabídnout nějaké výnosné místo, například guvernéra či ministra — jakékoliv místo, které zaručuje vysoký plat — a tím si ho získat. Když nepřítel i nadále burcuje veřejnost, král se má snažit vyvolat rozkol v jeho řadách. Pokračuje-li však nepřítel i přesto, král má použít argumentum ad baculum, tvrdý trest: uvrhnout ho do vězení nebo postavit před popravčí četu. Učitelé dosazení Hiraṇyakaśipuem učili Prahlāda Mahārāje diplomacii, aby mohl vládnout občanům bez potíží.