Text 36

Sloka 36

Devanagari

Dévanágarí

गुणैरलमसङ्ख्येयैर्माहात्म्यं तस्य सूच्यते ।
वासुदेवे भगवति यस्य नैसर्गिकी रति: ॥ ३६ ॥

Text

Verš

guṇair alam asaṅkhyeyair
māhātmyaṁ tasya sūcyate
vāsudeve bhagavati
yasya naisargikī ratiḥ

Synonyms

Synonyma

guṇaiḥ — with spiritual qualities; alam — what need; asaṅkhyeyaiḥ — which are innumerable; māhātmyam — the greatness; tasya — of him (Prahlāda Mahārāja); sūcyate — is indicated; vāsudeve — to Lord Kṛṣṇa, the son of Vasudeva; bhagavati — the Supreme Personality of Godhead; yasya — of whom; naisargikī — natural; ratiḥ — attachment.

guṇaiḥ — s duchovními vlastnostmi; alam — k čemu; asaṅkhyeyaiḥ — jichž je nesčetně mnoho; māhātmyam — vznešenost; tasya — jeho (Prahlādova); sūcyate — je naznačena; vāsudeve — k Pánu Kṛṣṇovi, Vasudevovu synovi; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; yasya — jehož; naisargikī — přirozená; ratiḥ — připoutanost.

Translation

Překlad

Who could list the innumerable transcendental qualities of Prahlāda Mahārāja? He had unflinching faith in Vāsudeva, Lord Kṛṣṇa [the son of Vasudeva], and unalloyed devotion to Him. His attachment to Lord Kṛṣṇa was natural because of his previous devotional service. Although his good qualities cannot be enumerated, they prove that he was a great soul [mahātmā].

Kdo by dokázal uvést Prahlādovy nesčetné transcendentální vlastnosti? Projevoval čistou oddanost a neochvějnou víru ve Vāsudeva, Pána Kṛṣṇu (Vasudevova syna). Jeho připoutanost k Pánu Kṛṣṇovi byla přirozená díky jeho předchozí oddané službě. Přestože jeho dobré vlastnosti nelze vyčíslit, dokazují, že byl velkou duší (mahātmou).

Purport

Význam

In his prayers to the ten incarnations, Jayadeva Gosvāmī says, keśava dhṛta-narahari-rūpa jaya jagad-īśa hare. Prahlāda Mahārāja was a devotee of Lord Nṛsiṁha, who is Keśava, Kṛṣṇa Himself. Therefore when this verse says vāsudeve bhagavati, one should understand that Prahlāda Mahārāja’s attachment for Nṛsiṁhadeva was attachment for Kṛṣṇa, Vāsudeva, the son of Vasudeva. Prahlāda Mahārāja, therefore, is described as a great mahātmā. As the Lord Himself confirms in Bhagavad-gītā (7.19):

Jayadeva Gosvāmī ve svých modlitbách k deseti inkarnacím říká: keśava dhṛta-narahari-rūpa jaya jagad-īśa hare. Prahlāda Mahārāja byl oddaným Pána Nṛsiṁhy, jenž je Keśava, samotný Kṛṣṇa. Když tedy v tomto verši stojí: vāsudeve bhagavati, měli bychom vědět, že Prahlādova připoutanost k Nṛsiṁhadevovi byla připoutaností ke Kṛṣṇovi, Vāsudevovi, synovi Vasudeva. Proto je Prahlāda Mahārāja nazýván mahātmā. V Bhagavad-gītě (7.19) tuto skutečnost potvrzuje samotný Pán:

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

“After many births and deaths, he who is actually in knowledge surrenders unto Me, knowing Me to be the cause of all causes and all that is. Such a great soul is very rare.” A great devotee of Kṛṣṇa, the son of Vasudeva, is a great soul very rarely to be found. Prahlāda Mahārāja’s attachment for Kṛṣṇa will be explained in the next verse. Kṛṣṇa-graha-gṛhītātmā. Prahlāda Mahārāja’s heart was always filled with thoughts of Kṛṣṇa. Therefore Prahlāda Mahārāja is the ideal devotee in Kṛṣṇa consciousness.

“Ten, kdo má opravdu poznání, po mnoha zrozeních a smrtích, se Mi odevzdá — ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.” Vznešený oddaný Kṛṣṇy, Vasudevova syna, je velkou duší, kterou lze najít jen vzácně. Prahlādovu připoutanost ke Kṛṣṇovi líčí následující verš. Kṛṣṇa-graha-gṛhītātmā — jeho srdce bylo vždy plné myšlenek na Kṛṣṇu. Prahlāda Mahārāja je proto ideálním oddaným s vědomím Kṛṣṇy.