Skip to main content

Texts 15-16

Sloka 15-16

Devanagari

Dévanágarí

न ददर्श प्रतिच्छन्नं वल्मीकतृणकीचकै: ।
पिपीलिकाभिराचीर्णं मेदस्त्वङ्‌मांसशोणितम् ॥ १५ ॥
तपन्तं तपसा लोकान् यथाभ्रापिहितं रविम् ।
विलक्ष्य विस्मित: प्राह हसंस्तं हंसवाहन: ॥ १६ ॥

Text

Verš

na dadarśa praticchannaṁ
valmīka-tṛṇa-kīcakaiḥ
pipīlikābhir ācīrṇaṁ
medas-tvaṅ-māṁsa-śoṇitam
na dadarśa praticchannaṁ
valmīka-tṛṇa-kīcakaiḥ
pipīlikābhir ācīrṇaṁ
medas-tvaṅ-māṁsa-śoṇitam
tapantaṁ tapasā lokān
yathābhrāpihitaṁ ravim
vilakṣya vismitaḥ prāha
hasaṁs taṁ haṁsa-vāhanaḥ
tapantaṁ tapasā lokān
yathābhrāpihitaṁ ravim
vilakṣya vismitaḥ prāha
hasaṁs taṁ haṁsa-vāhanaḥ

Synonyms

Synonyma

na — not; dadarśa — saw; praticchannam — covered; valmīka — by an anthill; tṛṇa — grass; kīcakaiḥ — and bamboo sticks; pipīlikābhiḥ — by the ants; ācīrṇam — eaten all around; medaḥ — whose fat; tvak — skin; māṁsa — the flesh; śoṇitam — and blood; tapantam — heating; tapasā — by a severe type of penance; lokān — all the three worlds; yathā — just as; abhra — by clouds; apihitam — covered; ravim — the sun; vilakṣya — seeing; vismitaḥ — struck with wonder; prāha — said; hasan — smiling; tam — to him; haṁsa-vāhanaḥ — Lord Brahmā, who rides a swan airplane.

na — ne; dadarśa — viděl; praticchannam — pokrytého; valmīka — mraveništěm; tṛṇa — trávou; kīcakaiḥ — a bambusovými stvoly; pipīlikābhiḥ — mravenci; ācīrṇam — zcela pozřené; medaḥ — jehož tuk; tvak — kůže; māṁsa — maso; śoṇitam — a krev; tapantam — rozpalující; tapasā — tvrdou askezí; lokān — všechny tři světy; yathā — tak jako; abhra — mraky; apihitam — zakryté; ravim — slunce; vilakṣya — když viděl; vismitaḥ — užaslý; prāha — pravil; hasan — s úsměvem; tam — jemu; haṁsa-vāhanaḥ — Pán Brahmā, jehož přepravuje letadlo v podobě labutě.

Translation

Překlad

Lord Brahmā, who is carried by a swan airplane, at first could not see where Hiraṇyakaśipu was, for Hiraṇyakaśipu’s body was covered by an anthill and by grass and bamboo sticks. Because Hiraṇyakaśipu had been there for a long time, the ants had devoured his skin, fat, flesh and blood. Then Lord Brahmā and the demigods spotted him, resembling a cloud-covered sun, heating all the world by his austerity. Struck with wonder, Lord Brahmā began to smile and then addressed him as follows.

Pán Brahmā, jehož přepravuje letadlo v podobě labutě, nejprve neviděl, kde Hiraṇyakaśipu je, protože démonovo tělo bylo pokryté mraveništěm, trávou a bambusovými stvoly. Jelikož tam Hiraṇyakaśipu stál již velmi dlouho, mravenci sežrali jeho kůži, tuk, maso a krev. Pak ho Pán Brahmā a polobozi spatřili — připomínal slunce zakryté mrakem a svou askezí rozpaloval celý svět. Užaslý Brahmā se usmál a oslovil ho.

Purport

Význam

The living entity can live merely by his own power, without the help of skin, marrow, bone, blood and so on, because it is said, asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ — the living entity has nothing to do with the material covering. Hiraṇyakaśipu performed a severe type of tapasya, austerity, for many long years. Indeed, it is said that he performed the tapasya for one hundred heavenly years. Since one day of the demigods equals six of our months, certainly this was a very long time. By nature’s own way, his body had been almost consumed by earthworms, ants and other parasites, and therefore even Brahmā was at first unable to see him. Later, however, Brahmā could ascertain where Hiraṇyakaśipu was, and Brahmā was struck with wonder to see Hiraṇyakaśipu’s extraordinary power to execute tapasya. Anyone would conclude that Hiraṇyakaśipu was dead because his body was covered in so many ways, but Lord Brahmā, the supreme living being in this universe, could understand that Hiraṇyakaśipu was alive but covered by material elements.

Živá bytost k životu nepotřebuje kůži, morek, kosti, krev atd. Je řečeno, že s hmotným pokryvem nemá nic společného (asaṅgo 'yaṁ puruṣaḥ). Hiraṇyakaśipu podstupoval tvrdou tapasyu, askezi, dlouhá léta—celých sto nebeských roků. To byla nesmírně dlouhá doba, neboť jeden den polobohů se rovná našim šesti měsícům. Hiraṇyakaśipuovo tělo téměř sežrali červi, mravenci a další cizopasníci, jak je v přírodě běžné, a proto ho ani Brahmā nejprve neviděl. Později však zjistil, kde démon je, a žasl nad jeho neobyčejnou silou, se kterou podstupoval tapasyu. Jelikož bylo Hiraṇyakaśipuovo tělo různě pokryté, každý by usoudil, že je mrtvý, ale Pán Brahmā, svrchovaná živá bytost ve vesmíru, věděl, že žije a jen ho překrývají hmotné prvky.

It is also to be noted that although Hiraṇyakaśipu performed this austerity for a long, long time, he was nonetheless known as a Daitya and Rākṣasa. It will be seen from verses to follow that even great saintly persons could not perform such a severe type of austerity. Why then was he called a Rākṣasa and Daitya? It is because whatever he did was for his own sense gratification. His son Prahlāda Mahārāja was only five years old, and so what could Prahlāda do? Yet simply by performing a little devotional service according to the instructions of Nārada Muni, Prahlāda became so dear to the Lord that the Lord came to save him, whereas Hiraṇyakaśipu, in spite of all his austerities, was killed. This is the difference between devotional service and all other methods of perfection. One who performs severe austerities for sense gratification is fearful to the entire world, whereas a devotee who performs even a slight amount of devotional service is a friend to everyone (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām). Since the Lord is the well-wisher of every living entity and since a devotee assumes the qualities of the Lord, a devotee also acts for everyone’s good fortune by performing devotional service. Thus although Hiraṇyakaśipu performed such a severe austerity, he remained a Daitya and a Rākṣasa, whereas Prahlāda Mahārāja, although born of the same Daitya father, became the most exalted devotee and was personally protected by the Supreme Lord. Bhakti is therefore called sarvopādhi-vinirmuktam, indicating that a devotee is freed from all material designations, and anyābhilāṣitā-śūnyam, situated in a transcendental position, free from all material desires.

Rovněž je třeba si povšimnout toho, že i když Hiraṇyakaśipu podstupoval tuto askezi nesmírně dlouho, byl známý jako Daitya a Rākṣasa. Z následujících veršů bude zřejmé, že tak tvrdou askezi nedokázali podstoupit ani velcí světci; proč byl tedy nazýván Rākṣasou a Daityou? Je to proto, že veškeré jeho jednání bylo zaměřené na jeho vlastní smyslový požitek. Jeho synovi Prahlādu Mahārājovi bylo pouhých pět let — co tedy mohl dělat? Přesto díky nepatrné oddané službě, kterou vykonal podle pokynů Nārady Muniho, byl Prahlāda Pánovi tak drahý, že ho Pán přišel zachránit, zatímco Hiraṇyakaśipu byl bez ohledu na veškerou askezi zabit. To je rozdíl mezi oddanou službou a všemi ostatními metodami dosahování dokonalosti. Ten, kdo se podrobuje tvrdé askezi zaměřené na smyslový požitek, nahání celému světu hrůzu, zatímco oddaný, který věnuje Pánu byť jen nepatrné množství oddané služby, je každému přítelem (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām). Jelikož Pán přeje každé živé bytosti a oddaný získává vlastnosti Pána, i oddaný svou oddanou službou jedná pro dobro všech. Hiraṇyakaśipu tedy zůstal Daityou a Rākṣasou, přestože se podrobil tak tvrdé askezi, zatímco Prahlāda Mahārāja — i když narozený právě tomuto otci z rodu Daityů — se stal nejvznešenějším oddaným a Nejvyšší Pán ho osobně chránil. Bhakti je proto sarvopādhi-vinirmuktam, což znamená, že oddaného neomezují žádná hmotná označení a nachází se v transcendentálním postavení, bez jakýchkoliv hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnyam).