Texts 7-8

Sloka 7-8

Devanagari

Dévanágarí

तस्य त्यक्तस्वभावस्य घृणेर्मायावनौकस: ।
भजन्तं भजमानस्य बालस्येवास्थिरात्मन: ॥ ७ ॥
मच्छूलभिन्नग्रीवस्य भूरिणा रुधिरेण वै ।
असृक्प्रियं तर्पयिष्ये भ्रातरं मे गतव्यथ: ॥ ८ ॥

Text

Verš

tasya tyakta-svabhāvasya
ghṛṇer māyā-vanaukasaḥ
bhajantaṁ bhajamānasya
bālasyevāsthirātmanaḥ

mac-chūla-bhinna-grīvasya
bhūriṇā rudhireṇa vai
asṛk-priyaṁ tarpayiṣye
bhrātaraṁ me gata-vyathaḥ

Synonyms

Synonyma

tasya — of Him (the Supreme Personality of Godhead); tyakta-svabhāvasya — who has given up His natural position (of being equal to everyone); ghṛṇeḥ — most abominable; māyā — under the influence of the illusory energy; vana-okasaḥ — behaving exactly like an animal in the jungle; bhajantam — unto the devotee engaged in devotional service; bhajamānasya — being worshiped; bālasya — a child; iva — like; asthira-ātmanaḥ — who is always restless and changing; mat — my; śūla — by the trident; bhinna — separated; grīvasya — whose neck; bhūriṇā — profuse; rudhireṇa — by blood; vai — indeed; asṛk-priyam — who was fond of blood; tarpayiṣye — I shall please; bhrātaram — brother; me — my; gata-vyathaḥ — becoming peaceful myself.

tasya — Jeho (Nejvyšší Osobnosti Božství); tyakta-svabhāvasya — který se zřekl svého přirozeného postavení (stavět se ke všem stejně); ghṛṇeḥ — nanejvýš odporný; māyā — pod vlivem matoucí energie; vana-okasaḥ — chovající se jako zvíře v džungli; bhajantam — oddanému, který se věnuje oddané službě; bhajamānasya — uctívaného; bālasya — dítě; iva — jako; asthira-ātmanaḥ — vždy neposedné a roztěkané; mat — mým; śūla — trojzubcem; bhinna — oddělený; grīvasya — jehož krk; bhūriṇā — vydatného množství; rudhireṇa — krví; vai — zajisté; asṛk-priyam — který měl rád krev; tarpayiṣye — potěším; bhrātaram — bratra; me — mého; gata-vyathaḥ — a sám dosáhnu klidu.

Translation

Překlad

The Supreme Personality of Godhead has given up His natural tendency of equality toward the demons and demigods. Although He is the Supreme Person, now, influenced by māyā, He has assumed the form of a boar to please His devotees, the demigods, just as a restless child leans toward someone. I shall therefore sever Lord Viṣṇu’s head from His trunk by my trident, and with the profuse blood from His body I shall please my brother Hiraṇyākṣa, who was so fond of sucking blood. Thus shall I too be peaceful.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se vzdal své přirozené nepředpojatosti vůči démonům i polobohům. I když je Nejvyšší Osobou, nyní pod vlivem māyi přijal podobu kance, aby potěšil své oddané, polobohy. Je jako neposedné dítě, které k někomu přilne. Svým trojzubcem proto Pánu Viṣṇuovi oddělím hlavu od trupu a vydatným množstvím krve z Jeho těla potěším svého bratra Hiraṇyākṣu, který tak rád pil krev. Tak i já dosáhnu klidu.

Purport

Význam

The defect of the demoniac mentality is expressed in this verse very clearly. Hiraṇyakaśipu thought that Viṣṇu also becomes partial, like a child whose mind is not steady or resolute. The Lord can change His mind at any time, Hiraṇyakaśipu thought, and therefore His words and activities are like those of children. Actually, because the demons are ordinary human beings, their minds change, and being materially conditioned, they think that the Supreme Personality of Godhead is conditioned also. As the Lord says in Bhagavad-gītā (9.11), avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam: “Fools deride Me when I descend in a human form.”

Zde je jasně vidět nedokonalost démonského smýšlení. Hiraṇyakaśipu se domníval, že i Viṣṇu někomu straní, stejně jako dítě, jehož mysl není stálá a rozhodná. Myslel si, že Pán může kdykoliv změnit svůj názor, a že se proto svými slovy a činnostmi podobá dítěti. Démoni jakožto obyčejní smrtelníci své názory mění, a jelikož jsou podmíněni hmotou, myslí si, že Nejvyšší Pán je podmíněn také. V Bhagavad-gītě (9.11) o tom Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — “Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě.”

Demons always think that Viṣṇu can be killed. Therefore, being absorbed in thoughts of Viṣṇu’s form to kill Him, at least they have the opportunity to think of Viṣṇu unfavorably. Although they are not devotees, their thinking of Viṣṇu is effective, and thus they generally attain sāyujya-mukti. Because the demons consider the Supreme Lord an ordinary living being, they think that they can kill Lord Viṣṇu as one might kill an ordinary person. Another fact disclosed herein is that demons are very much fond of sucking blood. Indeed, all of them are meat-eaters and bloodsuckers.

Démoni si vždy myslí, že Viṣṇua lze zabít. Jsou pohrouženi v myšlenkách na podobu Viṣṇua, jehož chtějí zabít, a mají tak alespoň příležitost myslet na Viṣṇua negativně. I když nejsou oddaní, jejich myšlení na Viṣṇua je účinné a obvykle dosahují sāyujya-mukti. Jelikož považují Nejvyššího Pána za obyčejnou živou bytost, myslí si, že mohou Pána Viṣṇua zabít, jako nějakého obyčejného člověka. Zde se také ukazuje, že démoni velice rádi pijí krev. Všichni prahnou po mase a krvi.

Hiraṇyakaśipu accused the Supreme Lord of having a restless mind like that of a small child who can be induced to do anything if simply offered some cakes and lāḍḍus. Indirectly, this indicates the true position of the Supreme Personality of Godhead, who says in Bhagavad-gītā (9.26):

Hiraṇyakaśipu nařkl Nejvyšší Osobnost Božství z toho, že má mysl neklidnou jako malé dítě, kterému stačí nabídnout nějaké zákusky či lāḍḍu, a udělá cokoliv. To nepřímo poukazuje na skutečné chování Nejvyššího Pána, který v Bhagavad-gītě (9.26) prohlašuje:

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

“If one offers Me with love and devotion a leaf, a flower, fruit or water, I will accept it.” The Lord accepts the offerings of devotees because of their transcendental love. Because they are in love with the Supreme Lord, they do not eat anything without offering it first to the Lord. The Lord does not hanker for a small leaf or flower; He has enough to eat. Indeed, He is feeding all living entities. Nonetheless, because He is very merciful and is bhakta-vatsala, very favorable to the devotees, He certainly eats whatever they offer Him with love and devotion. This quality should not be misjudged to be childish. The highest quality of the Supreme Lord is that He is bhakta-vatsala; in other words, He is always extremely pleased with His devotees. As for the word māyā, when used in reference to the dealings of the Supreme Personality of Godhead and His devotees, this word means “affection.” The actions of the Lord to favor His devotees are not disqualifications but signs of His natural affection.

“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Pán přijímá to, co Mu oddaní nabízejí, kvůli jejich transcendentální lásce. Jelikož Ho milují, nejedí nic, aniž by to nejprve obětovali Jemu. Pán netouží po malém lístku nebo květu, má dost jídla. On sám dává potravu všem živým bytostem. Je však velice milostivý a je také bhakta-vatsala, příznivě nakloněný oddaným, a proto jí vše, co Mu s láskou a oddaností obětují. Toto by nikdo neměl posuzovat jako dětinskou vlastnost. To, že je Nejvyšší Pán bhakta-vatsala, vždy nesmírně potěšen svými oddanými, je Jeho nejvznešenější vlastností. Co se týče slova māyā, je-li použito ve vztahu k vzájemným stykům Nejvyšší Osobnosti Božství a oddaných, znamená “náklonnost”. Činy, jimiž Pán prokazuje přízeň svým oddaným, nesnižují Jeho velikost — jsou známkou Jeho přirozeného zalíbení.

As for rudhira, or the blood of Lord Viṣṇu, since there is no possibility of severing Lord Viṣṇu’s head from His body, there is no question of blood. But the garland that decorates Viṣṇu’s body is as red as blood. When the demons achieve sāyujya-mukti and leave behind their sinful activities, they are blessed by Viṣṇu’s garland, which is red like blood. After attaining sāyujya-mukti, the demons are sometimes promoted to the Vaikuṇṭha world, where they receive the reward of the Lord’s garland prasāda.

Pokud jde o slovo rudhira, krev Pána Viṣṇua, jelikož Pánu Viṣṇuovi není možné oddělit hlavu od těla, nelze mluvit ani o krvi. Avšak girlanda, která zdobí Viṣṇuovo tělo, je rudá jako krev. Když démoni dosáhnou sāyujya-mukti a zanechají tak svých hříšných činností, jsou požehnáni krvavě rudou girlandou Pána Viṣṇua. Po dosažení sāyujya-mukti jsou někdy přemístěni na Vaikuṇṭhu, kde dostanou prasādam v podobě Pánovy girlandy.