Text 24

Sloka 24

Devanagari

Dévanágarí

एवं गुणैर्भ्राम्यमाणे मनस्यविकल: पुमान् ।
याति तत्साम्यतां भद्रे ह्यलिङ्गो लिङ्गवानिव ॥ २४ ॥

Text

Verš

evaṁ guṇair bhrāmyamāṇe
manasy avikalaḥ pumān
yāti tat-sāmyatāṁ bhadre
hy aliṅgo liṅgavān iva

Synonyms

Synonyma

evam — in this way; guṇaiḥ — by the modes of material nature; bhrāmyamāṇe — when shaken; manasi — the mind; avikalaḥ — changeless; pumān — the living entity; yāti — approaches; tat-sāmyatām — the same condition of agitation as the mind; bhadre — O my gentle mother; hi — indeed; aliṅgaḥ — without a subtle or gross body; liṅga-vān — possessing a material body; iva — as if.

evam — takto; guṇaiḥ — kvalitami hmotné přírody; bhrāmyamāṇe — když je zneklidněná; manasi — mysl; avikalaḥ — neměnná; pumān — živá bytost; yāti — přichází do; tat-sāmyatām — stejný stav rozrušení jako ten, ve kterém se nachází mysl; bhadre — má laskavá matko; hi — zajisté; aliṅgaḥ — bez jemnohmotného či hrubohmotného těla; liṅga-vān — mající hmotné tělo; iva — jako kdyby.

Translation

Překlad

In the same way, O my gentle mother, when the mind is agitated by the movements of the modes of material nature, the living entity, although freed from all the different phases of the subtle and gross bodies, thinks that he has changed from one condition to another.

Má laskavá matko, podobně i živá bytost, jejíž mysl je rozrušená pohyby kvalit hmotné přírody, se domnívá, že se změnilo její postavení, přestože se jí nejrůznější proměny jemnohmotných a hrubohmotných těl vůbec netýkají.

Purport

Význam

As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (10.84.13):

Śrīmad-Bhāgavatam (10.84.13) uvádí:

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma-ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

“A human being who identifies the body made of three elements as the self, who considers the by-products of the body to be his kinsmen, who considers the land of his birth worshipable, and who goes to a place of pilgrimage simply to bathe rather than to meet men of transcendental knowledge there, is to be considered like a cow or an ass.” Although Hiraṇyakaśipu was a great demon, he was not as foolish as the population of the modern world. Hiraṇyakaśipu had clear knowledge of the spirit soul and the subtle and gross bodies, but now we are so degraded that everyone, including the exalted scientists, philosophers and other leaders, is under the bodily conception of life, which is condemned in the śāstras. Sa eva go-kharaḥ: such persons are nothing but cows and asses.

“Člověk, který ztotožňuje své vlastní já s tělem tvořeným třemi prvky, který pokládá produkty těla za své příbuzné a rodnou zemi za hodnou uctívání a který se jde na poutní místo pouze vykoupat, místo toho, aby se tam raději setkal s lidmi obdařenými transcendentálním poznáním, je na stejné úrovni jako kráva nebo osel.” I když byl Hiraṇyakaśipu velký démon, nebyl tak hloupý jako moderní člověk. Nechybělo mu podrobné poznání o duši ani o jemnohmotném a hrubohmotném těle. My jsme však nyní tak zdegradovaní, že každý, včetně vysoce postavených vědců, filozofů a dalších vůdčích osobností, podléhá tělesnému pojetí života, a to śāstry odsuzují. Sa eva go-kharaḥ — tyto osoby nejsou nic jiného než krávy a osli.

Hiraṇyakaśipu advised his family members that although the gross body of his brother Hiraṇyākṣa was dead and they were aggrieved because of this, they should not lament for the great soul of Hiraṇyākṣa, who had already attained his next destination. Ātmā, the spirit soul, is always unchanged (avikalaḥ pumān). We are spirit souls, but when carried away by mental activities (manodharma), we suffer from so-called material conditions of life. This generally happens to nondevotees. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ: nondevotees may possess exalted material qualities, but because they are foolish they have no good qualifications. The designations of the conditioned soul in the material world are decorations of the dead body. The conditioned soul has no information of the spirit and its exalted existence beyond the effects of the material condition.

Hiraṇyakaśipu své rodině vysvětloval, že i když hrubohmotné tělo jeho bratra Hiraṇyākṣi bylo mrtvé a oni se kvůli tomu rmoutili, není třeba, aby bědovali pro Hiraṇyākṣovu vznešenou duši, která již dosáhla svého příštího místa určení. Ātmā, duše, se nikdy nemění (avikalaḥ pumān). Jsme duše, ale když se necháme unášet činnostmi mysli (manodharma), zakoušíme utrpení v takzvaných hmotných podmínkách. To se stává neoddaným. Harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ — neoddaní mohou mít vznešené hmotné vlastnosti, ale jelikož jsou hloupí, nemají žádné dobré předpoklady. Vnější označení podmíněné duše v hmotném světě jsou jen ozdobami mrtvého těla. Podmíněná živá bytost neví nic o duši a její vznešené existenci mimo vliv hmoty.