Text 8

Sloka 8

Devanagari

Dévanágarí

यावद् भ्र्रियेत जठरं तावत् स्वत्वं हि देहिनाम् ।
अधिकं योऽभिमन्येत स स्तेनो दण्डमर्हति ॥ ८ ॥

Text

Verš

yāvad bhriyeta jaṭharaṁ
tāvat svatvaṁ hi dehinām
adhikaṁ yo ’bhimanyeta
sa steno daṇḍam arhati

Synonyms

Synonyma

yāvat — as much as; bhriyeta — may be filled; jaṭharam — the stomach; tāvat — that much; svatvam — proprietorship; hi — indeed; dehinām — of the living entities; adhikam — more than that; yaḥ — anyone who; abhimanyeta — may accept; saḥ — he; stenaḥ — a thief; daṇḍam — punishment; arhati — deserves.

yāvat — nakolik; bhriyeta — může být naplněn; jaṭharam — žaludek; tāvat — tolik; svatvam — vlastnický nárok; hi — zajisté; dehinām — živých bytostí; adhikam — více než to; yaḥ — každý, kdo; abhimanyeta — přijme; saḥ — on; stenaḥ — zloděj; daṇḍam — trest; arhati — zasluhuje.

Translation

Překlad

One may claim proprietorship to as much wealth as required to maintain body and soul together, but one who desires proprietorship over more than that must be considered a thief, and he deserves to be punished by the laws of nature.

Každý si může činit nárok na tolik majetku, kolik potřebuje k přežití, ale ten, kdo chce vlastnit více, musí být považován za zloděje a zaslouží si být potrestán prostřednictvím zákonů přírody.

Purport

Význam

By God’s favor we sometimes get large quantities of food grains or suddenly receive some contribution or unexpected profit in business. In this way we may get more money than needed. So, how should that be spent? There is no need to accumulate money in the bank merely to increase one’s bank balance. Such a mentality is described in Bhagavad-gītā (16.13) as asuric, demoniac.

Někdy se stane, že laskavostí Boha získáme velké množství obilí nebo nenadálý příspěvek či neočekávaný příjem v podnikání. Tímto způsobem můžeme dostat více peněz, než kolik potřebujeme. Jak je tedy utratit? Není třeba střádat peníze v bance, abychom zvětšovali své konto. Taková mentalita je podle Bhagavad-gīty (16.13) asurská, démonská.

idam adya mayā labdham
imaṁ prāpsye manoratham
idam astīdam api me
bhaviṣyati punar dhanam

“The demoniac person thinks, ‘So much wealth do I have today, and I will gain more according to my schemes. So much is mine now, and it will increase in the future, more and more.’” The asura is concerned with how much wealth he has in the bank today and how it will increase tomorrow, but unrestricted accumulation of wealth is not permitted either by the śāstra or, in the modern age, by the government. Actually, if one has more than one requires for his necessities, the extra money should be spent for Kṛṣṇa. According to the Vedic civilization, it should all be given to the Kṛṣṇa consciousness movement, as ordered by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (9.27):

“Démon uvažuje: ,Takové bohatství mám dnes a podle svých plánů získám ještě víc. Tolik mi patří nyní a v budoucnu toho bude stále přibývat.’” Asura se zajímá o to, kolik má v bance dnes a kolik mu zítra přibude, ale ani śāstry, ani vláda v moderní době nedovolují neomezené hromadění majetku. Má-li někdo víc, než kolik potřebuje na obstarání svých životních potřeb, má přebytečné peníze utratit pro Kṛṣṇu. Podle zásad védské civilizace mají být všechny dány hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, jak v Bhagavad-gītě (9.27) nařizuje samotný Pán:

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“O son of Kuntī, all that you do, all that you eat, all that you offer and give away, as well as all austerities that you may perform, should be done as an offering unto Me.” Gṛhasthas should spend extra money only for the Kṛṣṇa consciousness movement.

“Vše, co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně, ó synu Kuntī.” Gṛhasthové by měli používat přebytečné peníze jedině na podporu hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

The gṛhasthas should give contributions for constructing temples of the Supreme Lord and for preaching of Śrīmad Bhagavad-gītā, or Kṛṣṇa consciousness, all over the world. Śṛṇvan bhagavato ’bhīkṣṇam avatāra-kathāmṛtam. In the śāstras — the Purāṇas and other Vedic literatures — there are so many narrations describing the transcendental activities of the Supreme Personality of Godhead, and everyone should hear them again and again. For example, even if we read the entire Bhagavad-gītā every day, all eighteen chapters, in each reading we shall find a new explanation. That is the nature of transcendental literature. The Kṛṣṇa consciousness movement therefore affords one an opportunity to spend his extra earnings for the benefit of all human society by expanding Kṛṣṇa consciousness. In India especially we see hundreds and thousands of temples that were constructed by the wealthy men of society who did not want to be called thieves and be punished.

Gṛhastha má přispívat na stavbu chrámů Nejvyššího Pána a na kázání Śrīmad Bhagavad-gīty neboli šíření vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Śṛṇvan bhagavato 'bhīkṣṇam avatāra-kathāmṛtam; v śāstrách — Purāṇách a dalších védských spisech — jsou mnohá vyprávění o transcendentálních činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství a každý by jim měl naslouchat znovu a znovu. Když si například každý den přečteme celou Bhagavad-gītu, všech osmnáct kapitol, pokaždé tam nalezneme nějaké nové vysvětlení. To je povaha transcendentální literatury. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy dává každému příležitost používat své nadbytečné výdělky ve prospěch celé společnosti, na šíření vědomí Kṛṣṇy. Zvláště v Indii vidíme stovky a tisíce chrámů, jež postavili bohatí lidé, kteří nechtěli být prohlášeni za zloděje a potrestáni.

This verse is very important. As stated here, one who accumulates more money than needed is a thief, and by the laws of nature he will be punished. One who acquires more money than necessary becomes desirous of enjoying material comforts more and more. Materialists are inventing so many artificial necessities, and those who have money, being allured by such artificial necessities, try to accumulate money to possess more and more. This is the idea of modern economic development. Everyone is engaged in earning money, and the money is kept in the bank, which then offers money to the public. In this cycle of activities, everyone is engaged in getting more and more money, and therefore the ideal goal of human life is being lost. Concisely, it may be said that everyone is a thief and is liable to be punished. Punishment by the laws of nature takes place in the cycle of birth and death. No one dies fully satisfied by the fulfillment of material desires, for that is not possible. Therefore at the time of one’s death one is very sorry, being unable to fulfill his desires. By the laws of nature one is then offered another body to fulfill his unsatisfied desires, and upon taking birth again, accepting another material body, one voluntarily accepts the threefold miseries of life.

Tento verš je velice důležitý. Jak je zde uvedeno, ten, kdo hromadí více peněz než potřebuje, je zloděj a zákony přírody mu uštědří trest. Ten, kdo získá více peněz, než je nezbytné, si chce více a více užívat hmotného pohodlí. Materialisté vynalézají mnoho umělých nezbytností a ti, kdo mají peníze, jsou tím okouzleni a snaží se vlastnit víc a víc. To je podstata moderního hospodářského rozvoje. Každý vydělává peníze, ty jsou ukládány v bance, která je pak nabízí veřejnosti. V tomto koloběhu činností se každý snaží vydělávat stále více peněz, a dokonalý cíl lidského života se proto ztrácí. Stručně a výstižně lze říci, že každý je zloděj a podléhá trestu. Potrestání prostřednictvím zákonů přírody se odehrává v koloběhu zrození a smrti. Nikdo neumírá dokonale uspokojen tím, že se mu splnila všechna hmotná přání, neboť to není možné. Při umírání proto každý velice lituje, že nebyl schopen své touhy uskutečnit. Podle zákonů přírody tehdy dostane další tělo, aby mohl splnit svá neuspokojená přání, a tím, že se znovu narodí a přijme hmotné tělo, se dobrovolně podrobí trojímu utrpení hmotného života.