Text 5

Sloka 5

Devanagari

Dévanágarí

यावदर्थमुपासीनो देहे गेहे च पण्डित: ।
विरक्तो रक्तवत्तत्र नृलोके नरतां न्यसेत् ॥ ५ ॥

Text

Verš

yāvad-artham upāsīno
dehe gehe ca paṇḍitaḥ
virakto raktavat tatra
nṛ-loke naratāṁ nyaset

Synonyms

Synonyma

yāvat-artham — as much endeavor for one’s livelihood as necessary; upāsīnaḥ — earning; dehe — in the body; gehe — in family matters; ca — also; paṇḍitaḥ — one who is learned; viraktaḥ — not at all attached; rakta-vat — as if very much attached; tatra — in this; nṛ-loke — human society; naratām — the human form of life; nyaset — one should depict.

yāvat-artham — tolik úsilí na zaopatřování obživy, kolik je nezbytné; upāsīnaḥ — vydělávající; dehe — v těle; gehe — co se týče rodinných záležitostí; ca — také; paṇḍitaḥ — ten, kdo je učený; viraktaḥ — vůbec není poután; rakta-vat — jakoby velmi poután; tatra — v této; nṛ-loke — lidské společnosti; naratām — lidské tělo; nyaset — má znázorňovat.

Translation

Překlad

While working to earn his livelihood as much as necessary to maintain body and soul together, one who is actually learned should live in human society unattached to family affairs, although externally appearing very much attached.

Ten, kdo je skutečně učený, má na zajištění svého živobytí vynakládat jen tolik práce, kolik je nezbytně nutné k přežití, a přestože má navenek vypadat jako velice připoutaný, má žít v lidské společnosti, aniž by ulpíval na rodinných záležitostech.

Purport

Význam

This is the picture of ideal family life. When Śrī Caitanya Mahāprabhu asked Rāmānanda Rāya about the goal of life, Rāmānanda Rāya described it in different ways, according to the recommendations of the revealed scriptures, and finally Śrī Rāmānanda Rāya explained that one may stay in his own position, whether as a brāhmaṇa, a śūdra, a sannyāsī or whatever, but one must try to inquire about life’s goal (athāto brahma-jijñāsā). This is the proper utilization of the human form of life. When one misuses the gift of the human form by unnecessarily indulging in the animal propensities of eating, sleeping, mating and defending and does not try to get out of the clutches of māyā, which subjects one to repeated birth, death, old age and disease, one is again punished by being forced to descend to the lower species and undergo evolution according to the laws of nature. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. Being completely under the grip of material nature, the living entity must evolve again from the lower species to the higher species until he at last returns to human life and gets the chance to be freed from the material clutches. A wise man, however, learns from the śāstras and guru that we living entities are all eternal but are put into troublesome conditions because of associating with different modes under the laws of material nature. He therefore concludes that in the human form of life he should not endeavor for unnecessary necessities, but should live a very simple life, just maintaining body and soul together. Certainly one requires some means of livelihood, and according to one’s varṇa and āśrama this means of livelihood is prescribed in the śāstras. One should be satisfied with this. Therefore, instead of hankering for more and more money, a sincere devotee of the Lord tries to invent some ways to earn his livelihood, and when he does so Kṛṣṇa helps him. Earning one’s livelihood, therefore, is not a problem. The real problem is how to get free from the bondage of birth, death and old age. Attaining this freedom, and not inventing unnecessary necessities, is the basic principle of Vedic civilization. One should be satisfied with whatever means of life comes automatically. The modern materialistic civilization is just the opposite of the ideal civilization. Every day the so-called leaders of modern society invent something contributing to a cumbersome way of life that implicates people more and more in the cycle of birth, death, old age and disease.

Toto je obrázek dokonalého rodinného života. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu ptal Rāmānandy Rāye na cíl života, Rāmānanda Rāya ho popsal různými způsoby podle toho, co doporučují zjevená písma, a nakonec vysvětlil, že člověk může zůstat ve svém postavení — jako brāhmaṇa, śūdra, sannyāsī atd. — ale musí se snažit dotazovat na životní cíl (athāto brahma-jijñāsā). To je náležité využití lidského těla. Když někdo zneužije daru lidské podoby tím, že se zbytečně vyžívá ve zvířecích sklonech k jedení, spaní, páření se a obraně a nesnaží se vyprostit ze zajetí māyi, která podrobuje živou bytost opakovanému zrození, smrti, stáří a nemoci, bude znovu potrestán tím, že bude donucen sestoupit mezi nižší druhy a podstupovat evoluci podle zákonů přírody (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Živá bytost v sevření hmotné přírody se musí znovu vyvíjet z nižších druhů do vyšších, až se nakonec vrátí do lidského těla a dostane další příležitost k vysvobození z hmotného zajetí. Moudrý člověk se však naučí z śāster a od gurua, že my, živé bytosti, jsme všichni věční, ale jsme uvrženi do strastiplných podmínek kvůli styku s různými kvalitami pod vlivem zákonů hmotné přírody. Dojde proto k závěru, že v lidské formě života by neměl usilovat o zbytečné potřeby, ale žít velice jednoduchým způsobem, jen aby udržel duši a tělo pohromadě. Člověk samozřejmě potřebuje nějaký zdroj živobytí, a ten je předepsaný v śāstrách podle jeho varṇy a āśramu. S tím by se měl spokojit. Upřímný oddaný Pána proto nedychtí po stále větším množství peněz, ale snaží se najít nějaký způsob, jak si vydělat na živobytí. Pokud tak činí, Kṛṣṇa mu pomůže. Vydělat si na živobytí tedy není problém. Skutečný problém je, jak se vyprostit z pout zrození, smrti a stáří. To je základní cíl védské civilizace—dosáhnout této svobody, a ne si vymýšlet umělé nezbytnosti. Člověk by měl být spokojen s těmi prostředky k životu, které se mu samy naskytnou. Moderní materialistická civilizace je pravým opakem ideálu. Každý den vymýšlejí takzvaní vůdci moderní společnosti něco, čím přispívají ke komplikovanému způsobu života, který lidi stále více zaplétá do koloběhu zrození, smrti, stáří a nemoci.