Text 46
Sloka 46
Devanagari
Dévanágarí
धर्मं पारमहंस्यं वै मुने: श्रुत्वासुरेश्वर: ।
पूजयित्वा तत: प्रीत आमन्त्र्यप्रययौ गृहम् ॥ ४६ ॥
Text
Verš
dharmaṁ pāramahaṁsyaṁ vai
muneḥ śrutvāsureśvaraḥ
pūjayitvā tataḥ prīta
āmantrya prayayau gṛham
dharmaṁ pāramahaṁsyaṁ vai
muneḥ śrutvāsureśvaraḥ
pūjayitvā tataḥ prīta
āmantrya prayayau gṛham
Synonyms
Synonyma
śrī-nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada Muni said; dharmam — the occupational duty; pāramahaṁsyam — of the paramahaṁsas, the most perfect human beings; vai — indeed; muneḥ — from the saintly person; śrutvā — thus hearing; asura-īśvaraḥ — the King of the asuras, Prahlāda Mahārāja; pūjayitvā — by worshiping the saintly person; tataḥ — thereafter; prītaḥ — being very pleased; āmantrya — taking permission; prayayau — left that place; gṛham — for his home.
śrī-nāradaḥ uvāca — Śrī Nārada Muni řekl; dharmam — povinnosti; pāramahaṁsyam — paramahaṁsů, nejdokonalejších lidských bytostí; vai — skutečně; muneḥ — od světce; śrutvā — když takto vyslechl; asura-īśvaraḥ — král asurů, Prahlāda Mahārāja; pūjayitvā — uctíváním světce; tataḥ — poté; prītaḥ — velmi potěšený; āmantrya — vyžádal si svolení; prayayau — opustil to místo; gṛham — a vydal se domů.
Translation
Překlad
Nārada Muni continued: After Prahlāda Mahārāja, the King of the demons, heard these instructions from the saint, he understood the occupational duties of a perfect person [paramahaṁsa]. Thus he duly worshiped the saint, took his permission and then left for his own home.
Nārada Muni pokračoval: Když Prahlāda Mahārāja, král démonů, vyslechl od světce toto učení, pochopil povinnosti dokonalé osoby (paramahaṁsy). Patřičně tedy světce uctil, vyžádal si od něho svolení a vydal se na cestu k domovu.
Purport
Význam
As quoted in Caitanya-caritāmṛta (Madhya 8.128), Śrī Caitanya Mahāprabhu said:
V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 8.128) jsou citována slova Śrī Caitanyi Mahāprabhua:
yei kṛṣṇa-tattva-vettā sei ‘guru’ haya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā sei ’guru' haya
A guru, or spiritual master, can be anyone who is well conversant with the science of Kṛṣṇa. Therefore although Prahlāda Mahārāja was a gṛhastha ruling over the demons, he was a paramahaṁsa, the best of human beings, and thus he is our guru. In the list of gurus, or authorities, Prahlāda Mahārāja’s name is therefore mentioned:
Guruem neboli duchovním učitelem může být každý, kdo zná vědu o Kṛṣṇovi. I když byl Prahlāda Mahārāja gṛhasthou a vládl démonům, byl zároveň paramahaṁsou, nejlepší z lidských bytostí, a je tedy naším guruem. Jméno Prahlāda Mahārāje proto nechybí na seznamu guruů, duchovních autorit:
kumāraḥ kapilo manuḥ
prahlādo janako bhīṣmo
balir vaiyāsakir vayam
kumāraḥ kapilo manuḥ
prahlādo janako bhīṣmo
balir vaiyāsakir vayam
The conclusion is that a paramahaṁsa is an exalted devotee (bhagavat-priya). Such a paramahaṁsa may be in any stage of life — brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha or sannyāsa — and be equally liberated and exalted.
Závěr zní, že paramahaṁsa je vznešený oddaný (bhagavat-priya). Může být v jakémkoliv životním stavu — brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha nebo sannyāsa — a vždy je stejně osvobozený a vznešený.
Thus end the Bhaktivedanta purports of the Seventh Canto, Thirteenth Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “The Behavior of a Perfect Person.”
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k třinácté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Chování dokonalé osoby”.