Text 26
Sloka 26
Devanagari
Dévanágarí
कर्माणि कुर्वतां दृष्ट्वा निवृत्तोऽस्मि विपर्ययम् ॥ २६ ॥
Text
Verš
sukhāyānyāpanuttaye
karmāṇi kurvatāṁ dṛṣṭvā
nivṛtto ’smi viparyayam
sukhāyānyāpanuttaye
karmāṇi kurvatāṁ dṛṣṭvā
nivṛtto ’smi viparyayam
Synonyms
Synonyma
tatra — there; api — also; dam-patīnām — of men and women united by marriage; ca — and; sukhāya — for the sake of pleasure, specifically the pleasure of sex life; anya-apanuttaye — for avoiding misery; karmāṇi — fruitive activities; kurvatām — always engaged in; dṛṣṭvā — by observing; nivṛttaḥ asmi — I have now ceased (from such activities); viparyayam — the opposite.
tatra — tam; api — také; dam-patīnām — mužů a žen spojených manželským svazkem; ca — a; sukhāya — za účelem požitku, konkrétně z pohlavního života; anya-apanuttaye — aby se vyhnuli utrpení; karmāṇi — plodonosné činnosti; kurvatām — neustále vykonávající; dṛṣṭvā — když jsem viděl; nivṛttaḥ asmi — nyní jsem zanechal (těchto činností); viparyayam — opak.
Translation
Překlad
In this human form of life, men and women unite for the sensual pleasure of sex, but by actual experience we have observed that none of them are happy. Therefore, seeing the contrary results, I have stopped taking part in materialistic activities.
V této lidské formě života se muži a ženy spojují za účelem smyslného požitku ze sexu, ale ve skutečnosti vidíme, že nikdo z nich není šťastný. Když jsem tedy viděl, že materialistické činnosti přinášejí opak očekávaného, přestal jsem se na nich podílet.
Purport
Význam
As stated by Prahlāda Mahārāja, yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham. Man and woman both seek sexual enjoyment, and when they are united by the ritualistic ceremony of marriage, they are happy for some time, but finally there is dissension, and thus there are so many cases of separation and divorce. Although every man and woman is actually eager to enjoy life through sexual unity, the result is disunity and distress. Marriage is recommended to give men and women a concession for restricted sex life, which is also recommended in Bhagavad-gītā by the Supreme Personality of Godhead. Dharmāviruddho bhūteṣu kāmo ’smi: sex life not against the principles of religion is Kṛṣṇa. Every living entity is always eager to enjoy sex life because materialistic life consists of eating, sleeping, sex and fear. In animal life, eating, sleeping, sexual enjoyment and fear cannot be regulated, but for human society the plan is that although men, like animals, must be allowed to eat, sleep, enjoy sex and take protection from fear, they must be regulated. The Vedic plan for eating recommends that one take yajña-śiṣṭa, or prasāda, food offered to Kṛṣṇa. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ: “The devotees of the Lord are released from all kinds of sins because they eat food that is offered first for sacrifice.” (Bg. 3.13) In material life, one commits sinful activities, especially in eating, and because of sinful activities one is condemned by nature’s laws to accept another body, which is imposed as punishment. Sex and eating are essential, and therefore they are offered to human society under Vedic restrictions so that according to the Vedic injunctions people may eat, sleep, enjoy sex, be protected from fearful life and gradually be elevated and liberated from the punishment of material existence. Thus the Vedic injunctions for marriage offer a concession to human society, the idea being that a man and woman united in a ritualistic marriage ceremony should help one another advance in spiritual life. Unfortunately, especially in this age, men and women unite for unrestricted sexual enjoyment. Thus they are victimized, being obliged to take rebirth in the forms of animals to fulfill their animalistic propensities. The Vedic injunctions therefore warn, nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛloke kaṣṭān kāmān arhate viḍ-bhujāṁ ye. One should not enjoy sex life like hogs, and eat everything, even to the limit of stool. A human being should eat prasāda offered to the Deity and should enjoy sex life according to the Vedic injunctions. He should engage himself in the business of Kṛṣṇa consciousness, he should save himself from the fearful condition of material existence, and he should sleep only to recover from fatigue due to working hard.
Prahlāda Mahārāja prohlásil: yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tuccham. Muž i žena hledají sexuální požitek, a když jsou spojeni svatebním obřadem, jsou nějakou dobu šťastní, ale nakonec dojde k neshodám, a proto je tolik případů odluky a rozvodu. Přestože si každý muž a žena dychtivě přejí užívat života prostřednictvím sexuálního spojení, výsledkem je nesoulad a zklamání. Manželství se mužům a ženám doporučuje a představuje oprávnění k omezenému pohlavnímu životu, který vyzdvihuje i Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě. Dharmāviruddho bhūteṣu kāmo 'smi — pohlavní život, který není v rozporu s náboženskými zásadami, je Kṛṣṇa. Každá živá bytost si chce neustále užívat sexu, protože materialistický život se skládá z jedení, spaní, sexu a strachování se. V případě zvířat nelze tyto činnosti usměrňovat, ale pro lidi platí, že i když jim musí být, stejně jako zvířatům, dovoleno jíst, spát, mít sex a zajistit si bezpečí, musí pro ně platit jistá usměrnění. Védy uvádějí, že člověk má přijímat yajña-śiṣṭu neboli prasādam, jídlo obětované Kṛṣṇovi. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ — “Oddaní Pána jsou zbaveni veškerých hříchů, neboť jedí jídlo, které je nejprve obětováno.” (Bg. 3.13) V hmotném životě se člověk dopouští mnoha hříšných činností, zvláště jedením, a je za ně přírodními zákony odsouzen k trestu — přijetí dalšího těla. Sex a jedení jsou nezbytné činnosti, a proto jsou lidské společnosti umožněny za podmínky dodržování védských pravidel, aby takto lidé mohli jíst, spát, mít sex, být ochráněni před strachem a přitom postupně zlepšovat své postavení a nakonec dosáhnout osvobození od trestu v podobě hmotné existence. Védské pokyny k manželství tedy poskytují ústupek lidské společnosti s tím, že muž a žena, kteří jsou spojeni svatebním obřadem, si mají navzájem pomáhat v rozvíjení duchovního života. Muži a ženy se však naneštěstí spojují — zvláště v tomto věku — za účelem neomezeného sexuálního požitku. Tak jsou donuceni se znovu narodit v podobách zvířat, aby uspokojili své zvířecí sklony. Védy proto varují: nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛloke kaṣṭān kāmān arhate viḍ-bhujāṁ ye. Člověk si nemá užívat sexu jako prasata a jíst vše až po výkaly. Měl by jíst prasādam obětované Božstvům a při sexu se řídit védskými pokyny. Má plnit povinnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, chránit se před hrůzostrašnými podmínkami hmotné existence a spát jen tak dlouho, kolik je nutné k tomu, aby znovu nabyl síly po únavě z těžké práce.
The learned brāhmaṇa said that since everything is misused by fruitive workers, he had retired from all fruitive activities.
Učený brāhmaṇa řekl, že jelikož ti, kdo pracují pro plody své práce, všeho zneužívají, přestal se na všech plodonosných činnostech podílet.