Skip to main content

Text 1

Sloka 1

Devanagari

Dévanágarí

श्रीनारद उवाच
भक्तियोगस्य तत्सर्वमन्तरायतयार्भक: ।
मन्यमानो हृषीकेशं स्मयमान उवाच ह ॥ १ ॥

Text

Verš

śrī-nārada uvāca
bhakti-yogasya tat sarvam
antarāyatayārbhakaḥ
manyamāno hṛṣīkeśaṁ
smayamāna uvāca ha
śrī-nārada uvāca
bhakti-yogasya tat sarvam
antarāyatayārbhakaḥ
manyamāno hṛṣīkeśaṁ
smayamāna uvāca ha

Synonyms

Synonyma

śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni said; bhakti-yogasya — of the principles of devotional service; tat — those (blessings or benedictions offered by Lord Nṛsiṁhadeva); sarvam — each and every one of them; antarāyatayā — because of being impediments (on the path of bhakti-yoga); arbhakaḥ — Prahlāda Mahārāja, although only a boy; manyamānaḥ — considering; hṛṣīkeśam — unto Lord Nṛsiṁhadeva; smayamānaḥ — smiling; uvāca — said; ha — in the past.

śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni řekl; bhakti-yogasya — zásad oddané služby; tat — ta (požehnání, která nabídl Pán Nṛsiṁhadeva); sarvam — každé z nich; antarāyatayā — jelikož byla překážkami (na cestě bhakti-yogy); arbhakaḥ — Prahlāda Mahārāja, přestože byl ještě chlapec; manyamānaḥ — považující; hṛṣīkeśam — Pánu Nṛsiṁhadevovi; smayamānaḥ — s úsměvem; uvāca — řekl; ha — v minulosti.

Translation

Překlad

The saint Nārada Muni continued: Although Prahlāda Mahārāja was only a boy, when he heard the benedictions offered by Lord Nṛsiṁhadeva he considered them impediments on the path of devotional service. Thus he smiled very mildly and spoke as follows.

Světec Nārada Muni pokračoval: Přestože byl Prahlāda Mahārāja ještě chlapec, když slyšel, jaká požehnání mu Pán Nṛsiṁhadeva nabízí, považoval je za překážky na cestě oddané služby. Proto se pousmál a promluvil následovně.

Purport

Význam

Material achievements are not the ultimate goal of devotional service. The ultimate goal of devotional service is love of Godhead. Therefore although Prahlāda Mahārāja, Dhruva Mahārāja, Ambarīṣa Mahārāja, Yudhiṣṭhira Mahārāja and many devotee kings were materially very opulent, they accepted their material opulence in the service of the Lord, not for their personal sense gratification. Of course, possessing material opulence is always fearful because under the influence of material opulence one may be misdirected from devotional service. Nonetheless, a pure devotee (anyābhilāṣitā-śūnyam) is never misdirected by material opulence. On the contrary, whatever he possesses he engages one hundred percent in the service of the Lord. When one is allured by material possessions, they are considered to be given by māyā, but when one uses material possessions fully for service, they are considered God’s gifts, or facilities offered by Kṛṣṇa for enhancing one’s devotional service.

Hmotný zisk není konečným cílem oddané služby. Tím je láska k Bohu. I když byli Prahlāda Mahārāja, Dhruva Mahārāja, Ambarīṣa Mahārāja, Yudhiṣṭhira Mahārāja a mnozí jiní oddaní králové po hmotné stránce velice bohatí, přijímali své hmotné bohatství v rámci služby Pánu, nikoliv ke svému smyslovému požitku. Vlastnit hmotné bohatství je přirozeně vždy nebezpečné, protože jeho vliv může člověka odvést od oddané služby. Čistý oddaný (anyābhilāṣitā-śūnyam) to však nikdy nedopustí. Naopak — vše, co má, na sto procent zaměstnává ve službě Pánu. Hmotné vlastnictví, které člověka svádí, je považováno za dar od māyi, ale to, které je plně využité ve službě, je považováno za dar od Boha neboli za možnosti, jež Kṛṣṇa nabízí ke zdokonalení oddané služby.