Text 27

Sloka 27

Devanagari

Dévanágarí

यथा वैरानुबन्धेन मर्त्यस्तन्मयतामियात् ।
न तथा भक्तियोगेन इति मे निश्चिता मति: ॥ २७ ॥

Text

Verš

yathā vairānubandhena
martyas tan-mayatām iyāt
na tathā bhakti-yogena
iti me niścitā matiḥ

Synonyms

Synonyma

yathā — as; vaira-anubandhena — by constant enmity; martyaḥ — a person; tat-mayatām — absorption in Him; iyāt — may attain; na — not; tathā — in a like manner; bhakti-yogena — by devotional service; iti — thus; me — my; niścitā — definite; matiḥ — opinion.

yathā — jako; vaira-anubandhena — neustálým nepřátelstvím; martyaḥ — osoba; tat-mayatām — zaujetí Jím; iyāt — může dosáhnout; na — ne; tathā — tak; bhakti-yogena — oddanou službou; iti — takto; me — můj; niścitā — rozhodující; matiḥ — názor.

Translation

Překlad

Nārada Muni continued: By devotional service one cannot achieve such intense absorption in thought of the Supreme Personality of Godhead as one can through enmity toward Him. That is my opinion.

Nārada Muni pokračoval: Oddanou službou nelze dosáhnout tak intenzívního zaujetí mysli Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, jako nepřátelstvím vůči Němu. To je můj názor.

Purport

Význam

Śrīmān Nārada Muni, the topmost pure devotee, praises Kṛṣṇa’s enemies like Śiśupāla because their minds are always completely absorbed in Kṛṣṇa. Indeed, he thinks himself deficient in the inspiration of being feelingly absorbed in Kṛṣṇa consciousness. This does not mean, however, that the enemies of Kṛṣṇa are more elevated than Kṛṣṇa’s pure devotees. In the Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.205) Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī also thinks of himself in such a humble way:

Śrīmān Nārada Muni, nejpřednější čistý oddaný, vychvaluje Kṛṣṇovy nepřátele, jako je Śiśupāla, protože jejich mysl je vždy zcela upoutána Kṛṣṇou. Dokonce sám u sebe shledává nedostatek inspirace k procítěnému pohroužení se do myšlenek na Kṛṣṇu. To ovšem neznamená, že nepřátelé Kṛṣṇy jsou vznešenější než Jeho čistí oddaní. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.205) o sobě Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī uvažuje také tímto poníženým způsobem:

jagāi mādhāi haite muñi se pāpiṣṭha
purīṣera kīṭa haite muñi se laghiṣṭha

“I am a worse sinner than Jagāi and Mādhāi and am even lower than the worms in the stool.” A pure devotee always thinks himself more deficient than everyone else. If a devotee approaches Śrīmatī Rādhārāṇī to offer some service to Kṛṣṇa, even Śrīmatī Rādhārāṇī thinks that the devotee is greater than She. Thus Nārada Muni says that according to his opinion the enemies of Kṛṣṇa are better situated because they are fully absorbed in thoughts of Kṛṣṇa in terms of killing Him, just as a very lusty man always thinks of women and their association.

“Jsem horší hříšník než Jagāi a Mādhāi a jsem ještě pokleslejší než červi ve výkalech.” Čistý oddaný si o sobě vždy myslí, že je oproti všem ostatním méněcenný. Dokonce i Śrīmatī Rādhārāṇī si myslí o oddaném, který za Ní přichází, aby nabídl nějakou službu Kṛṣṇovi, že je lepší než Ona. Nārada Muni tedy říká, že podle jeho názoru jsou nepřátelé Kṛṣṇy v lepším postavení, protože jsou plně pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu — na to, jak Ho zabijí — tak jako muž posedlý chtíčem neustále myslí na ženy a jejich společnost.

The essential point in this connection is that one should be fully absorbed in thoughts of Kṛṣṇa, twenty-four hours a day. There are many devotees in rāga-mārga, which is exhibited in Vṛndāvana. Whether in dāsya-rasa, sakhya-rasa, vātsalya-rasa or mādhurya-rasa, all the devotees of Kṛṣṇa are always overwhelmed by thoughts of Kṛṣṇa. When Kṛṣṇa is away from Vṛndāvana tending the cows in the forest, the gopīs, in the mādhurya-rasa, are always absorbed in thoughts of how Kṛṣṇa walks in the forest. The soles of His feet are so soft that the gopīs would not dare keep His lotus feet on their soft breasts. Indeed, they consider their breasts a very hard place for the lotus feet of Kṛṣṇa, yet those lotus feet wander in the forest, which is full of thorny plants. The gopīs are absorbed in such thoughts at home, although Kṛṣṇa is away from them. Similarly, when Kṛṣṇa plays with His young friends, mother Yaśodā is very much disturbed by thoughts that Kṛṣṇa, because of always playing and not taking His food properly, must be getting weak. These are examples of the exalted ecstasy felt in Kṛṣṇa’s service as manifested in Vṛndāvana. This service is indirectly praised by Nārada Muni in this verse. Especially for the conditioned soul, Nārada Muni recommends that one somehow or other be absorbed in thoughts of Kṛṣṇa, for that will save one from all the dangers of material existence. Full absorption in thought of Kṛṣṇa is the highest platform of bhakti-yoga.

Podstatné je zde to, že je třeba být plně pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, dvacet čtyři hodin denně. Mnoho oddaných je na úrovni rāga-mārgy; to je vidět ve Vṛndāvanu. Všichni Kṛṣṇovi oddaní, ať už je jejich vztahem dāsya-rasa, sakhya-rasa, vātsalya-rasa či mādhurya-rasa, jsou vždy pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu. Když Kṛṣṇa odejde z Vṛndāvanu pást krávy do lesa, gopī, jejichž vztahem je mādhurya-rasa, neustále myslí na to, jak Kṛṣṇa kráčí lesem. Jeho chodidla jsou tak jemná, že gopī by se je neodvážily nechat spočinout na svých měkkých prsou. Říkají si, že jejich ňadra jsou pro Kṛṣṇovy lotosové nohy příliš tvrdá, a že přesto tyto lotosové nohy chodí lesem plným trní. Gopī se doma zaobírají těmito myšlenkami, i když je od nich Kṛṣṇa daleko. A když si hraje se svými malými přáteli, matku Yaśodu zase velmi znepokojují myšlenky, že Kṛṣṇa je jistě zesláblý, protože si stále jen hraje a pořádně nejí. To jsou příklady vznešené extáze prožívané ve službě Kṛṣṇovi, jak se projevují ve Vṛndāvanu. Tuto službu Nārada Muni nepřímo chválí v tomto verši. Zvláště podmíněné duši doporučuje, aby byla tak či onak pohroužená v myšlenkách na Kṛṣṇu, neboť to ji zachrání před veškerým nebezpečím hmotné existence. Plná pohrouženost v myšlenkách na Kṛṣṇu je nejvyšší úroveň bhakti-yogy.