Text 26

Sloka 26

Devanagari

Dévanágarí

तस्माद्वैरानुबन्धेन निर्वैरेण भयेन वा ।
स्‍नेहात्कामेन वा युञ्‍ज्यात् कथञ्चिन्नेक्षते पृथक् ॥ २६ ॥

Text

Verš

tasmād vairānubandhena
nirvaireṇa bhayena vā
snehāt kāmena vā yuñjyāt
kathañcin nekṣate pṛthak

Synonyms

Synonyma

tasmāt — therefore; vaira-anubandhena — by constant enmity; nirvaireṇa — by devotion; bhayena — by fear; vā — or; snehāt — from affection; kāmena — by lusty desires; vā — or; yuñjyāt — one should concentrate; kathañcit — somehow or other; na — not; īkṣate — sees; pṛthak — something else.

tasmāt — proto; vaira-anubandhena — neustálým nepřátelstvím; nirvaireṇa — oddaností; bhayena — strachem; vā — nebo; snehāt — ze zalíbení; kāmena — chtivými touhami; vā — nebo; yuñjyāt — je třeba se soustředit; kathañcit — nějakým způsobem; na — ne; īkṣate — vidí; pṛthak — něco jiného.

Translation

Překlad

Therefore by enmity or by devotional service, by fear, by affection or by lusty desire — by all of these or any one of them — if a conditioned soul somehow or other concentrates his mind upon the Lord, the result is the same, for the Lord, because of His blissful position, is never affected by enmity or friendship.

Pokud podmíněná duše soustředí svou mysl na Pána prostřednictvím nepřátelství nebo oddané služby, strachu, zalíbení či chtivé touhy—všemi těmito způsoby nebo kterýmkoliv z nich — výsledek je tentýž, neboť Pána díky Jeho blaženému postavení nikdy neovlivňuje nepřátelství či přátelství.

Purport

Význam

From this verse one should not conclude that because Kṛṣṇa is unaffected by favorable prayers or unfavorable blasphemy one should therefore blaspheme the Supreme Lord. This is not the regulative principle. Bhakti-yoga means ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam: one should serve Kṛṣṇa very favorably. This is the real injunction. Here it is said that although an enemy thinks of Kṛṣṇa unfavorably, the Lord is unaffected by such antidevotional service. Thus He offers His benedictions even to Śiśupāla and similarly inimical conditioned souls. This does not mean, however, that one should be inimical toward the Lord. The stress is given to the favorable execution of devotional service, not purposeful blasphemy of the Lord. It is said:

Z tohoto verše bychom neměli vyvodit, že když Kṛṣṇu neovlivňují příznivé modlitby či nepříznivé urážky, měli bychom Ho tedy urážet. To není nikde předepsáno. Bhakti-yoga znamená ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam — je třeba sloužit Kṛṣṇovi s příznivým postojem. Tak zní pravý pokyn. Zde je řečeno, že i když nějaký nepřítel myslí na Kṛṣṇu nepříznivým způsobem, Kṛṣṇu tato antioddaná služba neovlivňuje. Svá požehnání proto dává i Śiśupālovi a podobně nepřátelským podmíněným duším. To ovšem neznamená, že bychom měli k Pánu mít nepřátelský vztah. Důraz se klade na příznivou oddanou službu, nikoliv na záměrné urážení Pána. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.74.40) je řečeno:

nindāṁ bhagavataḥ śṛṇvaṁs
tat-parasya janasya vā
tato nāpaiti yaḥ so ’pi
yāty adhaḥ sukṛtāc cyutaḥ

nindāṁ bhagavataḥ śṛṇvaṁs
tat-parasya janasya vā
tato nāpaiti yaḥ so 'pi
yāty adhaḥ sukṛtāc cyutaḥ

One who hears blasphemy of the Supreme Personality of Godhead or His devotees should immediately take action or should leave. Otherwise he will be put into hellish life perpetually. There are many such injunctions. Therefore as a regulative principle one should not be unfavorable toward the Lord but always favorably inclined toward Him.

Ten, kdo slyší urážení Nejvyššího Pána nebo Jeho oddaných, má proti tomu buď okamžitě něco podniknout, nebo odejít. Jinak bude trvale nucen žít pekelným životem. Takových příkazů je mnoho. Ze zásady bychom tedy neměli mít k Pánu nepříznivý vztah, ale naopak bychom Mu měli být vždy příznivě nakloněni.

Śiśupāla’s achievement of oneness with the Supreme Lord was different because Jaya and Vijaya, from the very beginning of their material existence, were ordained to treat the Supreme Lord as an enemy for three lives and then return home, back to Godhead. Jaya and Vijaya inwardly knew that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead, but they purposely became His enemies to be delivered from material life. From the very beginning of their lives they thought of Lord Kṛṣṇa as an enemy, and even though blaspheming Lord Kṛṣṇa, they chanted the holy name of Kṛṣṇa constantly along with their inimical thoughts. Thus they were purified because of chanting the holy name of Kṛṣṇa. It is to be understood that even a blasphemer can be freed from sinful activities by chanting the holy name of the Lord. Certainly, therefore, freedom is assured for a devotee who is always favorable to the service of the Lord. This will be clear from the following verse. By rapt attention fixed upon Kṛṣṇa, one is purified, and thus one is delivered from material life.

V případě Śiśupālova splynutí s Nejvyšším Pánem se jednalo o něco jiného, protože Jaya a Vijaya měli od samého začátku svého pobytu v hmotném světě předurčeno chovat se po tři životy k Nejvyššímu jako k nepříteli a pak se vrátit domů, zpátky k Bohu. V hloubi duše věděli, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, ale záměrně se stali Jeho nepřáteli, aby byli vysvobozeni z hmotné existence. Od narození mysleli na Pána Kṛṣṇu jako na nepřítele, a třebaže Ho uráželi, zároveň se svými nepřátelskými myšlenkami neustále pronášeli svaté jméno Kṛṣṇy. Pronášením Kṛṣṇova svatého jména se tedy očistili. Je zřejmé, že zpíváním svatého jména Pána se může oprostit od hříšných činností i rouhač. Oddaný, který má vždy příznivý vztah ke službě Pánu, má tedy osvobození zaručeno. To vyjasní následující verš. Soustředěním své pozornosti na Kṛṣṇu se živá bytost očistí, a tak je vysvobozena z hmotné existence.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has very nicely explained the word bhayena, which means “by fear.” When the gopīs went to Kṛṣṇa in the dead of night, they certainly feared chastisement by their relatives — their husbands, brothers and fathers — but nonetheless, not caring for their relatives, they went to Kṛṣṇa. There was certainly fear, but this fear could not check their devotional service to Kṛṣṇa.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura velice pěkně vysvětlil význam výrazu bhayena, “prostřednictvím strachu”. Když šly gopī v hloubi noci za Kṛṣṇou, bály se trestu od svých příbuzných — manželů, bratrů a otců — ale přesto na ně nedbaly a šly za Ním. Měly strach, ale ten nemohl zabránit jejich oddané službě Kṛṣṇovi.

One should not mistakenly think that Lord Kṛṣṇa must be worshiped by an inimical attitude like that of Śiśupāla. The injunction is ānukūlyasya grahaṇaṁ prātikūlyasya varjanam: one should give up unfavorable activities and accept only favorable conditions in devotional service. Generally, if one blasphemes the Supreme Personality of Godhead he is punished. As the Lord says in Bhagavad-gītā (16.19):

Neměli bychom se mylně domnívat, že Pána Kṛṣṇu je nutné uctívat nepřátelským postojem, jaký projevil Śiśupāla. Příkaz zní: ānukūlyasya saṅkalpaḥ prātikūlyasya varjanam — v oddané službě je třeba se zříci nepříznivých činností a věnovat se pouze příznivým. Obecně platí, že toho, kdo uráží Nejvyšší Osobnost Božství, čeká trest. V Bhagavad-gītě (16.19) Pán říká:

tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu

There are many such injunctions. One should not try to worship Kṛṣṇa unfavorably; otherwise he must be punished, at least for one life, to be purified. As one should not try to be killed by embracing an enemy, a tiger or a snake, one should not blaspheme the Supreme Personality of Godhead and become His enemy in order to be put into hellish life.

Takových výroků najdeme mnoho. Nikdo by se neměl snažit uctívat Kṛṣṇu negativně; jinak bude muset být potrestán (alespoň na jeden život), aby se očistil. Tak jako si člověk nemá říkat o smrt objímáním nepřítele, tygra nebo hada, nemá také urážet Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, stát se Jeho nepřítelem a v důsledku toho být nucen projít pekelným životem.

The purpose of this verse is to emphasize that even the enemy of the Lord can be delivered, not to speak of His friend. Śrīla Madhvācārya also says in many ways that one should not blaspheme Lord Viṣṇu through one’s mind, words or actions, for a blasphemer will go to hellish life along with his forefathers.

Smyslem tohoto verše je zdůraznit, že i nepřítel Pána může být vysvobozen, o Pánově příteli ani nemluvě. Śrīla Madhvācārya také různými způsoby upozorňuje na to, že člověk nemá urážet Pána Viṣṇua svým myšlením, slovy či jednáním, neboť takového rouhače očekává i s jeho předky pekelný život:

karmaṇā manasā vācā
yo dviṣyād viṣṇum avyayam
majjanti pitaras tasya
narake śāśvatīḥ samāḥ

In Bhagavad-gītā (16.19-20) the Lord says:

V Bhagavad-gītě (16.19-20) Pán říká:

tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu

āsurīṁ yonim āpannā
mūḍhā janmani janmani
mām aprāpyaiva kaunteya
tato yānty adhamāṁ gatim

“Those who are envious and mischievous, who are the lowest among men, are cast by Me into the ocean of material existence, into various demoniac species of life. Attaining repeated birth amongst the species of demoniac life, such persons can never approach Me. Gradually they sink down to the most abominable type of existence.” One who blasphemes the Lord is put into a family of asuras, in which there is every chance of forgetting the service of the Lord. Lord Kṛṣṇa further states in Bhagavad-gītā (9.11-12):

“Záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů. Tam se znovu a znovu rodí a nikdy se ke Mně nemohou přiblížit. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu bytí.” Ten, kdo uráží Pána, je umístěn do rodiny asurů, kde je velká pravděpodobnost, že na službu Pánu zapomene. V Gītě (9.11-12) Pán Kṛṣṇa dále uvádí:

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

Mūḍhas, rascals, blaspheme the Supreme Lord because He appears exactly like a human being. They do not know the unlimited opulence of the Supreme Personality of Godhead.

Mūḍhové, darebáci, urážejí Nejvyššího, neboť se zjevuje přesně jako lidská bytost. Neznají neomezený majestát Nejvyšší Osobnosti Božství.

moghāśā mogha-karmāṇo
mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ

Anything done by those who have taken the attitude of enemies will be baffled (moghāśāḥ). If these enemies try to be liberated or to merge into the existence of Brahman, if they desire to be elevated to the higher planetary systems as karmīs, or even if they desire to return home, back to Godhead, they will certainly be baffled.

Veškeré činnosti těch, kteří vůči Pánu zaujímají nepřátelský postoj, skončí nezdarem (moghāśāḥ). Pokud tito nepřátelé usilují o osvobození nebo splynutí s Brahmanem, touží-li po dosažení vyšších planetárních soustav jako karmī či chtějí-li se dokonce vrátit domů, zpátky k Bohu, jejich naděje budou nepochybně zmařeny.

As for Hiraṇyakaśipu, although he was extremely inimical toward the Supreme Personality of Godhead, he always thought of his son, who was a great devotee. Therefore by the grace of his son, Prahlāda Mahārāja, Hiraṇyakaśipu was also delivered by the Supreme Personality of Godhead.

V případě Hiraṇyakaśipua tomu bylo tak, že i když měl k Nejvyšší Osobnosti Božství nepřátelský vztah, neustále myslel na svého syna, který byl velkým oddaným. Díky milosti, kterou mu prokázal jeho syn Prahlāda Mahārāja, tedy Nejvyšší Pán vysvobodil i jeho.

hiraṇyakaśipuś cāpi
bhagavan-nindayā tamaḥ
vivakṣur atyagāt sūnoḥ
prahlādasyānubhāvataḥ

The conclusion is that one should not give up pure devotional service. For one’s own benefit, one should not imitate Hiraṇyakaśipu or Śiśupāla. This is not the way to achieve success.

Závěr zní, že bychom se neměli zříkat čisté oddané služby. Ve vlastním zájmu bychom neměli napodobovat Hiraṇyakaśipua či Śiśupālu. To není cesta k úspěchu.