Text 25

Sloka 25

Devanagari

Dévanágarí

यन्निबद्धोऽभिमानोऽयं तद्वधात्प्राणिनां वध: ।
तथा न यस्य कैवल्यादभिमानोऽखिलात्मन: ।
परस्य दमकर्तुर्हि हिंसा केनास्य कल्प्यते ॥ २५ ॥

Text

Verš

yan-nibaddho ’bhimāno ’yaṁ
tad-vadhāt prāṇināṁ vadhaḥ
tathā na yasya kaivalyād
abhimāno ’khilātmanaḥ
parasya dama-kartur hi
hiṁsā kenāsya kalpyate

Synonyms

Synonyma

yat — in which; nibaddhaḥ — bound; abhimānaḥ — false conception; ayam — this; tat — of that (body); vadhāt — from the annihilation; prāṇinām — of the living beings; vadhaḥ — annihilation; tathā — similarly; na — not; yasya — of whom; kaivalyāt — because of being absolute, one without a second; abhimānaḥ — false conception; akhila-ātmanaḥ — of the Supersoul of all living entities; parasya — the Supreme Personality of Godhead; dama-kartuḥ — the supreme controller; hi — certainly; hiṁsā — harm; kena — how; asya — His; kalpyate — is performed.

yat — ve kterém; nibaddhaḥ — poutaná; abhimānaḥ — falešné pojetí; ayam — toto; tat — toho (těla); vadhāt — ze zničení; prāṇinām — živých bytostí; vadhaḥ — zničení; tathā — podobně; na — ne; yasya — koho; kaivalyāt — jelikož je absolutní, jeden jediný; abhimānaḥ — falešné pojetí; akhila-ātmanaḥ — Nadduše všech živých bytostí; parasya — Nejvyšší Osobnost Božství; dama-kartuḥ — svrchovaný vládce; hi — zajisté; hiṁsā — ublížení; kena — jak; asya — Jeho; kalpyate — je vykonané.

Translation

Překlad

Because of the bodily conception of life, the conditioned soul thinks that when the body is annihilated the living being is annihilated. Lord Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead, is the supreme controller, the Supersoul of all living entities. Because He has no material body, He has no false conception of “I and mine.” It is therefore incorrect to think that He feels pleasure or pain when blasphemed or offered prayers. This is impossible for Him. Thus He has no enemy and no friend. When He chastises the demons it is for their good, and when He accepts the prayers of the devotees it is for their good. He is affected neither by prayers nor by blasphemy.

Vinou tělesného pojetí života si podmíněná duše myslí, že se zničením těla je zničena i živá bytost. Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je svrchovaný vládce, Nadduše všech živých bytostí. Jelikož nemá hmotné tělo, je mu cizí i falešné pojetí “já a moje”. Je proto chybou si myslet, že pociťuje radost či bolest, když Ho někdo uráží nebo Mu přednáší modlitby. To u Pána nepřipadá v úvahu. Nemá proto nepřátele ani přátele. Když trestá démony, je to pro jejich dobro, a když přijímá modlitby oddaných, je to také pro jejich dobro. Modlitby ani urážky Ho neovlivňují.

Purport

Význam

Because of being covered by material bodies, the conditioned souls, including even greatly learned scholars and falsely educated professors, all think that as soon as the body is finished, everything is finished. This is due to their bodily conception of life. Kṛṣṇa has no such bodily conception, nor is His body different from His self. Therefore, since Kṛṣṇa has no material conception of life, how can He be affected by material prayers and accusations? Kṛṣṇa’s body is described herewith as kaivalya, nondifferent from Himself. Since everyone has a material bodily conception of life, if Kṛṣṇa had such a conception what would be the difference between Kṛṣṇa and the conditioned soul? Kṛṣṇa’s instructions in Bhagavad-gītā are accepted as final because He does not possess a material body. As soon as one has a material body he has four deficiencies, but since Kṛṣṇa does not possess a material body, He has no deficiencies. He is always spiritually conscious and blissful. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ: His form is eternal, blissful knowledge. Sac-cid-ānanda-vigrahaḥ, ānanda-cinmaya-rasa and kaivalya are the same.

Podmíněné duše jsou pokryté hmotnými těly. Všechny, včetně velkých učenců a profesorů s pochybeným vzděláním, si proto vlivem tělesného pojetí života myslí, že když je s tělem konec, je konec se vším. Kṛṣṇa tomuto tělesnému pojetí nepodléhá a Jeho tělo se také neliší od Jeho vlastního Já. Jak by Ho tedy mohly ovlivňovat hmotné modlitby a nařčení? O těle Kṛṣṇy je zde řečeno, že je kaivalya, neliší se od Něho samotného. Hmotnému pojetí života podléhá každý, a kdyby mu podléhal i Kṛṣṇa, jaký by byl rozdíl mezi Ním a podmíněnou duší? Kṛṣṇovy pokyny uvedené v Bhagavad-gītě jsou uznávány za rozhodující, protože Kṛṣṇa nemá hmotné tělo. Ten, kdo je uvězněn v hmotném těle, má čtyři nedostatky, ale jelikož Kṛṣṇa hmotné tělo nemá, nemá ani žádné nedostatky. Jeho duchovní vědomí a blaženost jsou trvalé. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ — Jeho podobu tvoří věčné, blažené poznání. Sac-cid-ānanda-vigrahaḥ, ānanda-cinmaya-rasa a kaivalya vyjadřují jedno a totéž.

Kṛṣṇa can expand Himself as Paramātmā in the core of everyone’s heart. In Bhagavad-gītā (13.3) this is confirmed. Kṣetrajñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata: the Lord is the Paramātmā — the ātmā or Superself of all individual souls. Therefore it must naturally be concluded that He has no defective bodily conceptions. Although situated in everyone’s body, He has no bodily conception of life. He is always free from such conceptions, and thus He cannot be affected by anything in relation to the material body of the jīva.

Kṛṣṇa se může expandovat v podobě Paramātmy do srdce každého. Bhagavad-gītā (13.3) to dokládá slovy kṣetrajñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata: Pán je Paramātmā — ātmā neboli Nadduše všech individuálních duší. To vede k přirozenému závěru, že Ho žádná nedokonalá, tělesná pojetí neovlivňují, i když sídlí v těle všech bytostí. Nic, co se týká hmotného těla jīvy, Ho nemůže ovlivnit.

Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (16.19):

V Bhagavad-gītě (16.19) Kṛṣṇa říká:

tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu

“Those who are envious and mischievous, who are the lowest among men, are cast by Me into the ocean of material existence, into various demoniac species of life.” Whenever the Lord punishes persons like demons, however, such punishment is meant for the good of the conditioned soul. The conditioned soul, being envious of the Supreme Personality of Godhead, may accuse Him, saying, “Kṛṣṇa is bad, Kṛṣṇa is a thief” and so on, but Kṛṣṇa, being kind to all living entities, does not consider such accusations. Instead, He takes account of the conditioned soul’s chanting of “Kṛṣṇa, Kṛṣṇa” so many times. He sometimes punishes such demons for one life by putting them in a lower species, but then, when they have stopped accusing Him, they are liberated in the next life because of chanting Kṛṣṇa’s name constantly. Blaspheming the Supreme Lord or His devotee is not at all good for the conditioned soul, but Kṛṣṇa, being very kind, punishes the conditioned soul in one life for such sinful activities and then takes him back home, back to Godhead. The vivid example for this is Vṛtrāsura, who was formerly Citraketu Mahārāja, a great devotee. Because he derided Lord Śiva, the foremost of all devotees, he had to accept the body of a demon called Vṛtra, but then he was taken back to Godhead. Thus when Kṛṣṇa punishes a demon or conditioned soul, He stops that soul’s habit of blaspheming Him, and when the soul becomes completely pure, the Lord takes him back to Godhead.

“Záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů.” Každé Pánovo potrestání démonských osob ovšem sleduje dobro podmíněné duše. Podmíněná duše, která Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, závidí, Ho může obviňovat a říkat: “Kṛṣṇa je darebák, Kṛṣṇa je zloděj,” a tak dále, ale Kṛṣṇa je laskavý ke všem živým bytostem a nebere taková nařčení v úvahu. Spíše si všímá toho, že podmíněná duše tolikrát vyslovuje “Kṛṣṇa, Kṛṣṇa”. Někdy tyto démony potrestá tím, že je na jeden život umístí do nižších druhů, ale poté, když Ho takto přestanou obviňovat, budou díky neustálému vyslovování Kṛṣṇova jména v příštím životě vysvobozeni. Urážení Nejvyššího Pána nebo Jeho oddaného podmíněné duši vůbec neprospívá, ale Kṛṣṇa je velice laskavý — na jeden život ji za tyto hříšné činnosti potrestá a pak ji přivede zpátky domů, zpátky k Bohu. Názorným příkladem toho je Vṛtrāsura, který byl dříve Mahārājem Citraketuem, velkým oddaným. Jelikož se vysmíval Pánu Śivovi, nejpřednějšímu z oddaných, musel přijmout tělo démona zvaného Vṛtra, ale pak se mohl vrátit zpátky k Bohu. Když tedy Pán Kṛṣṇa trestá démona či podmíněnou duši, docílí tím toho, že duše upustí od svého zvyku urážet Ho, a když se pak zcela očistí, Pán ji přijme zpátky k sobě.