Skip to main content

Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

य: पारमेष्ठ्यं धिषणमधितिष्ठन्न कञ्चन ।
प्रत्युत्तिष्ठेदिति ब्रूयुर्धर्मं ते न परं विदु: ॥ १३ ॥

Text

Verš

yaḥ pārameṣṭhyaṁ dhiṣaṇam
adhitiṣṭhan na kañcana
pratyuttiṣṭhed iti brūyur
dharmaṁ te na paraṁ viduḥ
yaḥ pārameṣṭhyaṁ dhiṣaṇam
adhitiṣṭhan na kañcana
pratyuttiṣṭhed iti brūyur
dharmaṁ te na paraṁ viduḥ

Synonyms

Synonyma

yaḥ — anyone who; pārameṣṭhyam — royal; dhiṣaṇam — throne; adhitiṣṭhan — sitting on; na — not; kañcana — anyone; pratyuttiṣṭhet — should rise before; iti — thus; brūyuḥ — those who say; dharmam — the codes of religion; te — they; na — not; param — higher; viduḥ — know.

yaḥ — každý, kdo; pārameṣṭhyam — královský; dhiṣaṇam — trůn; adhitiṣṭhan — sedí na; na — ne; kañcana — kdokoliv; pratyuttiṣṭhet — má vstát před; iti — takto; brūyuḥ — ti, kdo říkají; dharmam — pravidla náboženství; te — oni; na — ne; param — vyšší; viduḥ — znají.

Translation

Překlad

If a person says, “One who is situated on the exalted throne of a king should not stand up to show respect to another king or a brāhmaṇa,” it is to be understood that he does not know the superior religious principles.

Pokud někdo říká: “Ten, kdo sedí na vznešeném královském trůnu, nemá vstávat, aby projevil úctu jinému králi či brāhmaṇovi,” je zřejmé, že nezná vyšší náboženské zásady.

Purport

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura says in this regard that when a president or king is sitting on his throne, he does not need to show respect to everyone who comes within his assembly, but he must show respect to superiors like his spiritual master, brāhmaṇas and Vaiṣṇavas. There are many examples of how he should act. When Lord Kṛṣṇa was sitting on His throne and Nārada fortunately entered His assembly, even Lord Kṛṣṇa immediately stood up with His officers and ministers to offer respectful obeisances to Nārada. Nārada knew that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead, and Kṛṣṇa knew that Nārada was His devotee, but although Kṛṣṇa is the Supreme Lord and Nārada is the Lord’s devotee, the Lord observed the religious etiquette. Since Nārada was a brahmacārī, a brāhmaṇa and an exalted devotee, even Kṛṣṇa, while acting as a king, offered His respectful obeisances unto Nārada. Such is the conduct visible in the Vedic civilization. A civilization in which the people do not know how the representative of Nārada and Kṛṣṇa should be respected, how society should be formed and how one should advance in Kṛṣṇa consciousness — a society concerned only with manufacturing new cars and new skyscrapers every year and then breaking them to pieces and making new ones — may be technologically advanced, but it is not a human civilization. A human civilization is advanced when its people follow the cātur-varṇya system, the system of four orders of life. There must be ideal, first-class men to act as advisors, second-class men to act as administrators, third-class men to produce food and protect cows, and fourth-class men who obey the three higher classes of society. One who does not follow the standard system of society should be considered a fifth-class man. A society without Vedic laws and regulations will not be very helpful to humanity. As stated in this verse, dharmaṁ te na paraṁ viduḥ: such a society does not know the aim of life and the highest principle of religion.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti říká, že když prezident nebo král sedí na trůnu, nemusí projevovat úctu každému, kdo přijde do jeho shromáždění, ale musí ji projevit výše postaveným osobnostem, jako je jeho duchovní mistr, brāhmaṇové a vaiṣṇavové. Existuje mnoho příkladů, jak má jednat. Když Pán Kṛṣṇa seděl na trůnu a Jeho shromáždění obdařil svou přízní Nārada, dokonce i Kṛṣṇa okamžitě povstal, aby mu vzdal uctivé poklony, a s Ním i všichni Jeho hodnostáři a ministři. Nārada věděl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, a Kṛṣṇa věděl, že Nārada je Jeho oddaný, ale přestože je Kṛṣṇa Nejvyšší Pán a Nārada je Pánův oddaný, Pán se řídil náboženskou etiketou. Jelikož byl Nārada brahmacārī, brāhmaṇa a vznešený oddaný, dokonce i Kṛṣṇa — jednající jako král — mu vzdal uctivé poklony. To je jednání typické pro védskou civilizaci. Civilizace, v níž lidé nevědí, jak ctít zástupce Nārady a Kṛṣṇy, jaká má být organizace společnosti a jak dělat pokrok ve vědomí Kṛṣṇy — společnost, která se zabývá pouze výrobou nových automobilů a stavěním nových mrakodrapů každý rok, potom je rozbíjí na kousky a vytváří zase nové — může být technologicky pokročilá, ale není to lidská společnost. Lidská společnost je pokročilá tehdy, když se lidé řídí systémem čtyř tříd (cātur-varṇya). Musí v ní být ideální lidé první třídy, kteří jednají jako rádci; lidé druhé třídy, jednající jako vládci; lidé třetí třídy, kteří produkují potravu a ochraňují krávy, a lidé čtvrté třídy, kteří poslouchají vyšší tři složky společnosti. Toho, kdo nenásleduje standardní společenský systém, je třeba považovat za člověka páté třídy. Společnost bez védských zákonů a pravidel lidstvu příliš nepomůže. Jak je řečeno v tomto verši: dharmaṁ te na paraṁ viduḥ — taková společnost nezná smysl života a nejvyšší princip náboženství.