Text 40

Sloka 40

Devanagari

Dévanágarí

नेत्थं पुंसां विराग: स्यात् त्वया केवलिना मृषा ।
मन्यसे यद्युपशमं स्‍नेहपाशनिकृन्तनम् ॥ ४० ॥

Text

Verš

netthaṁ puṁsāṁ virāgaḥ syāt
tvayā kevalinā mṛṣā
manyase yady upaśamaṁ
sneha-pāśa-nikṛntanam

Synonyms

Synonyma

na — not; ittham — in this way; puṁsām — of persons; virāgaḥ — renunciation; syāt — is possible; tvayā — by you; kevalinā mṛṣā — possessing knowledge falsely; manyase — you think; yadi — if; upaśamam — renunciation of material enjoyment; sneha-pāśa — the bonds of affection; nikṛntanam — cutting.

na — ne; ittham — takto; puṁsām — osob; virāgaḥ — odříkání; syāt — je možné; tvayā — tebou; kevalinā mṛṣā — vlastnící poznání jen navenek; manyase — myslíš si; yadi — když; upaśamam — zřeknutí se hmotného požitku; sneha-pāśa — pouta náklonnosti; nikṛntanam — přetnout.

Translation

Překlad

Prajāpati Dakṣa continued: If you think that simply awakening the sense of renunciation will detach one from the material world, I must say that unless full knowledge is awakened, simply changing dresses as you have done cannot possibly bring detachment.

Prajāpati Dakṣa pokračoval: Jestliže si myslíš, že v člověku stačí probudit smysl pro odříkání a tím se odpoutá od hmotného světa, musím říci, že dokud není probuzeno úplné poznání, nikdo nemůže dosáhnout odpoutanosti tím, že si pouze vymění oděv, jako jsi to učinil ty.

Purport

Význam

Prajāpati Dakṣa was correct in stating that changing one’s dress cannot detach one from this material world. The sannyāsīs of Kali-yuga who change their robes from white to saffron and then think they can do whatever they like are more abominable than materialistic gṛhasthas. This is not recommended anywhere. Prajāpati Dakṣa was right in pointing out this defect, but he did not know that Nārada Muni had aroused the spirit of renunciation in the Haryaśvas and Savalāśvas through full knowledge. Such enlightened renunciation is desirable. One should enter the renounced order with full knowledge (jñāna-vairāgya), for the perfection of life is possible for one who renounces this material world in that way. This elevated stage can be reached very easily, as supported by the statements of Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.7):

Prajāpati Dakṣa měl pravdu v tom, že výměnou oděvu se nikdo od tohoto hmotného světa neodpoutá. Sannyāsīni v Kali-yuze, kteří se převléknou z bílých šatů do šafránových a potom si myslí, že si mohou dělat co chtějí, jsou odpornější než materialističtí gṛhasthové. Nic takového se nikde nedoporučuje. Prajāpati Dakṣa oprávněně poukázal na tento nedostatek, ale nevěděl, že Nārada Muni probudil v Haryaśvech a Savalāśvech smysl pro odříkání prostřednictvím úplného poznání. Takové osvícené odříkání je zapotřebí. Člověk má přijímat stav odříkání s úplným poznáním (jñāna-vairāgya), neboť ten, kdo se zřekne hmotného světa tímto způsobem, může dosáhnout dokonalosti života. Do tohoto vznešeného stádia lze dospět velice snadno, což podporují výroky Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.7):

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

“By rendering devotional service unto the Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, one immediately acquires causeless knowledge and detachment from the world.” If one seriously engages in devotional service to Lord Vāsudeva, jñāna and vairāgya are automatically manifest in one’s person. There is no doubt of this. Prajāpati Dakṣa’s accusation that Nārada had not actually elevated his sons to the platform of knowledge was not factual. All the sons of Prajāpati Dakṣa had first been raised to the platform of jñāna and had then automatically renounced this world. In summary, unless one’s knowledge is awakened, renunciation cannot take place, for without elevated knowledge one cannot give up attachment for material enjoyment.

“Oddanou službou Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, lze okamžitě získat bezpříčinné poznání a odpoutanost od světa.” Pokud se někdo se vší vážností zaměstná oddanou službou Pánu Vāsudevovi, jñāna a vairāgya se u něho automaticky projeví. O tom není pochyb. Dakṣovo obvinění, že Nārada ve skutečnosti nepovznesl jeho syny na úroveň poznání, se nezakládalo na pravdě. Všichni synové Prajāpatiho Dakṣi byli nejprve pozdviženi na úroveň jñāny, a potom se automaticky zřekli tohoto světa. Souhrnně řečeno, bez probuzení poznání není odříkání možné, neboť bez vznešeného poznání se nikdo nedokáže vzdát připoutanosti k hmotnému požitku.