Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

ऋणैस्त्रिभिरमुक्तानाममीमांसितकर्मणाम् ।
विघात: श्रेयस: पाप लोकयोरुभयो: कृत: ॥ ३७ ॥

Text

Verš

ṛṇais tribhir amuktānām
amīmāṁsita-karmaṇām
vighātaḥ śreyasaḥ pāpa
lokayor ubhayoḥ kṛtaḥ
ṛṇais tribhir amuktānām
amīmāṁsita-karmaṇām
vighātaḥ śreyasaḥ pāpa
lokayor ubhayoḥ kṛtaḥ

Synonyms

Synonyma

ṛṇaiḥ — from the debts; tribhiḥ — three; amuktānām — of persons not freed; amīmāṁsita — not considering; karmaṇām — the path of duty; vighātaḥ — ruin; śreyasaḥ — of the path of good fortune; pāpa — O most sinful (Nārada Muni); lokayoḥ — of the worlds; ubhayoḥ — both; kṛtaḥ — done.

ṛṇaiḥ — od dluhů; tribhiḥ — tří; amuktānām — těch, kdo nejsou osvobozeni; amīmāṁsita — neuvažující; karmaṇām — cestu povinnosti; vighātaḥ — zničení; śreyasaḥ — cesty ke štěstí; pāpa — ó velký hříšníku (Nārado Muni); lokayoḥ — světů; ubhayoḥ — obou; kṛtaḥ — vykonané.

Translation

Překlad

Prajāpati Dakṣa said: My sons were not at all freed from their three debts. Indeed, they did not properly consider their obligations. O Nārada Muni, O personality of sinful action, you have obstructed their progress toward good fortune in this world and the next because they are still indebted to the saintly persons, the demigods and their father.

Prajāpati Dakṣa řekl: Moji synové se ještě v žádném případě nezbavili svých tří dluhů — nevzali své závazky řádně v úvahu. Ó Nārado Muni, ó zosobnění hříchu, postavil jsi překážky do jejich cesty ke štěstí v tomto i příštím světě, protože jsou stále zadluženi světcům, polobohům a svému otci.

Purport

Význam

As soon as a brāhmaṇa takes birth, he assumes three kinds of debts — debts to great saints, debts to the demigods and debts to his father. The son of a brāhmaṇa must undergo celibacy (brahmacarya) to clear his debts to the saintly persons, he must perform ritualistic ceremonies to clear his debts to the demigods, and he must beget children to become free from his debts to his father. Prajāpati Dakṣa argued that although the renounced order is recommended for liberation, one cannot attain liberation unless one fulfills his obligations to the demigods, the saints and his father. Since Dakṣa’s sons had not liberated themselves from these three debts, how could Nārada Muni have led them to the renounced order of life? Apparently, Prajāpati Dakṣa did not know the final decision of the śāstras. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.41):

Jakmile se brāhmaṇa narodí, bere na sebe tři dluhy — dluh světcům, dluh polobohům a dluh svému otci. Syn brāhmaṇy musí podstoupit celibát (brahmacarya), aby splatil dluh světcům, musí vykonávat obřady, aby splatil dluh polobohům, a musí zplodit děti, aby se zbavil dluhu vůči svému otci. Prajāpati Dakṣa namítal, že i když je stav odříkání doporučený pro osvobození, nikdo nemůže být osvobozen, aniž by splnil své závazky vůči polobohům, světcům a otci. Jak mohl Nārada Muni vést Dakṣovy syny k životnímu stavu odříkání, když se ještě nezbavili těchto tří dluhů? Prajāpati Dakṣa zjevně neznal konečné rozhodnutí śāster. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.41) uvádí:

devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam
devarṣi-bhūtāpta-nṛṇāṁ pitṝṇāṁ
na kiṅkaro nāyam ṛṇī ca rājan
sarvātmanā yaḥ śaraṇaṁ śaraṇyaṁ
gato mukundaṁ parihṛtya kartam

Everyone is indebted to the demigods, to living entities in general, to his family, to the pitās and so on, but if one fully surrenders to Kṛṣṇa, Mukunda, who can give one liberation, even if one performs no yajñas, one is freed from all debts. Even if one does not repay his debts, he is freed from all debts if he renounces the material world for the sake of the Supreme Personality of Godhead, whose lotus feet are the shelter of everyone. This is the verdict of the śāstra. Therefore Nārada Muni was completely right in instructing the sons of Prajāpati Dakṣa to renounce this material world immediately and take shelter of the Supreme Personality of Godhead. Unfortunately, Prajāpati Dakṣa, the father of the Haryaśvas and Savalāśvas, did not understand the great service rendered by Nārada Muni. Dakṣa therefore addressed him as pāpa (the personality of sinful activities) and asādhu (a nonsaintly person). Since Nārada Muni was a great saint and Vaiṣṇava, he tolerated all such accusations from Prajāpati Dakṣa. He merely performed his duty as a Vaiṣṇava by delivering all the sons of Prajāpati Dakṣa, enabling them to return home, back to Godhead.

Každý je zadlužený polobohům, živým bytostem všeobecně, své rodině, pitům a tak dále, ale pokud se člověk plně odevzdá Kṛṣṇovi (Mukundovi, Jenž může udělit osvobození), zbaví se všech dluhů, i když nevykonává žádné yajñi. I když člověk nesplatí své dluhy, bude jich zbaven, zřekne-li se hmotného světa pro Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jehož lotosové nohy jsou útočištěm všech. To je výrok śāster. Nārada Muni tedy jednal zcela správně, když dal synům Prajāpatiho Dakṣi pokyn, aby se okamžitě zřekli tohoto hmotného světa a přijali útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. Prajāpati Dakṣa, otec Haryaśvů a Savalāśvů, bohužel nepochopil, jak velkou službu Nārada Muni vykonal, a oslovil ho výrazy pāpa, “zosobnění hříchu”, a asādhu, “pravý opak světce”. Nārada Muni jakožto velký světec a vaiṣṇava všechna tato obvinění Prajāpatiho Dakṣi toleroval. Tím, že vysvobodil všechny Dakṣovy syny a umožnil jim vrátit se domů, zpátky k Bohu, pouze vykonal svou povinnost vaiṣṇavy.