Text 11

Sloka 11

Devanagari

Dévanágarí

भू: क्षेत्रं जीवसंज्ञं यदनादि निजबन्धनम् ।
अद‍ृष्ट्वा तस्य निर्वाणं किमसत्कर्मभिर्भवेत् ॥ ११ ॥

Text

Verš

bhūḥ kṣetraṁ jīva-saṁjñaṁ yad
anādi nija-bandhanam
adṛṣṭvā tasya nirvāṇaṁ
kim asat-karmabhir bhavet

Synonyms

Synonyma

bhūḥ — the earth; kṣetram — the field of activities; jīva-saṁjñam — the designation of the spiritual living being who is bound by different results of activity; yat — which; anādi — existing since time immemorial; nija-bandhanam — causing his own bondage; adṛṣṭvā — without seeing; tasya — of this; nirvāṇam — the cessation; kim — what benefit; asat-karmabhiḥ — with temporary fruitive activities; bhavet — there can be.

bhūḥ — Země; kṣetram — pole činností; jīva-saṁjñam — označení duchovní živé bytosti, která je poutána různými výsledky činností; yat — jež; anādi — existuje již od nepaměti; nija-bandhanam — vytvářející si vlastní pouta; adṛṣṭvā — aniž by viděla; tasya — tohoto; nirvāṇam — ukončení; kim — co prospěšného; asat-karmabhiḥ — s dočasnými plodonosnými činnostmi; bhavet — může být.

Translation

Překlad

[The Haryaśvas understood the meaning of Nārada’s words as follows.] The word “bhūḥ” [“the earth”] refers to the field of activities. The material body, which is a result of the living being’s actions, is his field of activities, and it gives him false designations. Since time immemorial, he has received various types of material bodies, which are the roots of bondage to the material world. If one foolishly engages in temporary fruitive activities and does not look toward the cessation of this bondage, what will be the benefit of his actions?

(Haryaśvové pochopili význam Nāradových slov následujícím způsobem:) Slovo “bhūḥ” (“Země”) se vztahuje na pole činností. Hmotné tělo, které je výsledkem činů živé bytosti, je jejím polem činností a dává jí falešná označení. Živá bytost již od nepaměti přijímá různé druhy hmotných těl, jež jsou příčinou připoutanosti k hmotnému světu. Jestliže se někdo pošetile věnuje dočasnému plodonosnému jednání a nestará se o ukončení tohoto otroctví, jaký prospěch jeho činnosti přinesou?

Purport

Význam

Nārada Muni spoke to the Haryaśvas, the sons of Prajāpati Dakṣa, about ten allegorical subjects — the king, the kingdom, the river, the house, the physical elements and so forth. After considering these by themselves, the Haryaśvas could understand that the living entity encaged in his body seeks happiness, but takes no interest in how to become free from his encagement. This is a very important verse, since all the living entities in the material world are very active, having obtained their particular types of bodies. A man works all day and night for sense gratification, and animals like hogs and dogs also work for sense gratification all day and night. Birds, beasts and all other conditioned living entities engage in various activities without knowledge of the soul encaged within the body. Especially in the human form of body, one’s duty is to act in such a way that he can release himself from his encagement, but without the instructions of Nārada or his representative in the disciplic succession, people blindly engage in bodily activities to enjoy māyā-sukha — flickering, temporary happiness. They do not know how to become free from their material encagement. Ṛṣabhadeva therefore said that such activity is not at all good, since it encages the soul again and again in a body subjected to the threefold miseries of the material condition.

Nārada Muni řekl Haryaśvům, synům Prajāpatiho Dakṣi, deset jinotajů — mluvil o králi, království, řece, domu, hmotných prvcích a tak dále. Poté, co se nad nimi Haryaśvové zamysleli, pochopili, že živá bytost uvězněná v těle hledá štěstí, ale nijak se nezajímá o to, jak se ze svého vězení dostat. Toto je velice důležitý verš, neboť všechny živé bytosti v hmotném světě jsou ve svých tělech, jež získaly, velice činné. Člověk ve dne v noci pracuje pro smyslový požitek, a zvířata jako prasata a psi se také lopotí ve dne v noci, aby získala smyslový požitek. Ptáci, zvěř a všechny ostatní podmíněné živé bytosti se věnují různým činnostem, aniž by měli poznání o duši uvězněné v těle. Zvláště v lidském těle má živá bytost povinnost jednat tak, aby z tohoto uvěznění unikla. Bez pokynů Nārady nebo jeho zástupce v učednické posloupnosti se však lidé jen slepě věnují tělesným činnostem, aby si užívali pomíjivého, dočasného štěstí (māyā-sukha). Nevědí, jak se dostat ze svého hmotného vězení. Ṛṣabhadeva proto řekl, že takové jednání není vůbec dobré, jelikož znovu a znovu uvězňuje duši v těle, jež podléhá trojímu utrpení hmotné existence.

The Haryaśvas, the sons of Prajāpati Dakṣa, could immediately understand the purport of Nārada’s instructions. Our Kṛṣṇa consciousness movement is especially meant for such enlightenment. We are trying to enlighten humanity so that people may come to the understanding that they should work hard in tapasya for self-realization and freedom from the continuous bondage of birth, death, old age and disease in one body after another. Māyā, however, is very strong; she is expert in putting impediments in the way of this understanding. Therefore sometimes one comes to the Kṛṣṇa consciousness movement but again falls into the clutches of māyā, not understanding the importance of this movement.

Haryaśvové, synové Prajāpatiho Dakṣi, ihned pochopili smysl Nāradových pokynů. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zvláště určeno k tomu, aby dávalo takovéto osvícení. Snažíme se osvítit lidstvo, aby všichni mohli pochopit, že mají tvrdě pracovat v rámci tapasyi za účelem seberealizace a vysvobození z neustálého otroctví v podobě zrození, smrti, stáří a nemoci v jednom těle za druhým. Māyā je ovšem velice silná — je zkušená v kladení překážek do cesty tohoto porozumění. Někdy se proto stává, že člověk přijde do hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, ale pak znovu poklesne do spárů māyi, neboť nepochopil význam tohoto hnutí.