Text 5

Sloka 5

Devanagari

Dévanágarí

द्रुमेभ्य: क्रुध्यमानास्ते तपोदीपितमन्यव: ।
मुखतो वायुमग्निं च ससृजुस्तद्दिधक्षया ॥ ५ ॥

Text

Verš

drumebhyaḥ krudhyamānās te
tapo-dīpita-manyavaḥ
mukhato vāyum agniṁ ca
sasṛjus tad-didhakṣayā

Synonyms

Synonyma

drumebhyaḥ — unto the trees; krudhyamānāḥ — being very angry; te — they (the ten sons of Prācīnabarhi); tapaḥ-dīpita-manyavaḥ — whose anger was inflamed because of long austerities; mukhataḥ — from the mouth; vāyum — wind; agnim — fire; ca — and; sasṛjuḥ — they created; tat — those forests; didhakṣayā — with the desire to burn.

drumebhyaḥ — na stromy; krudhyamānāḥ — velice rozhněvaní; te — oni (deset synů Prācīnabarhiho); tapaḥ-dīpita-manyavaḥ — jejichž hněv vzplanul kvůli dlouhodobé askezi; mukhataḥ — z úst; vāyum — vítr; agnim — oheň; ca — a; sasṛjuḥ — stvořili; tat — tyto lesy; didhakṣayā — s touhou spálit.

Translation

Překlad

Because of having undergone long austerities in the water, the Pracetās were very angry at the trees. Desiring to burn them to ashes, they generated wind and fire from their mouths.

Jelikož Pracetové po dlouhou dobu podstupovali askezi ve vodě, velice se na stromy rozhněvali. S touhou spálit je na popel začali chrlit z úst vítr a oheň.

Purport

Význam

Here the word tapo-dīpita-manyavaḥ indicates that persons who have undergone severe austerity (tapasya) are endowed with great mystic power, as evinced by the Pracetās, who created fire and wind from their mouths. Although devotees undergo severe tapasya, however, they are vimanyavaḥ, sādhavaḥ, which means that they are never angry. They are always decorated with good qualities. Bhāgavatam (3.25.21) states:

Slovo tapo-dīpita-manyavaḥ vyjadřuje, že ti, kdo se podrobili tvrdé askezi (tapasya), jsou obdařeni velkou mystickou silou — jak ukázali Pracetové, kteří vytvořili oheň a vítr, jež chrlili z úst. Oddaní, přestože podstupují tvrdou tapasyu, jsou ovšem vimanyavaḥ, sādhavaḥ — nikdy se nehněvají. Vždy je zdobí dobré vlastnosti. Bhāgavatam (3.25.21) uvádí:

titikṣavaḥ kāruṇikāḥ
suhṛdaḥ sarva-dehinām
ajāta-śatravaḥ śāntāḥ
sādhavaḥ sādhu-bhūṣaṇāḥ

A sādhu, a devotee, is never angry. Actually the real feature of devotees who undergo tapasya, austerity, is forgiveness. Although a Vaiṣṇava has sufficient power in tapasya, he does not become angry when put into difficulty. If one undergoes tapasya but does not become a Vaiṣṇava, however, one does not develop good qualities. For example, Hiraṇyakaśipu and Rāvaṇa also performed great austerities, but they did so to demonstrate their demoniac tendencies. Vaiṣṇavas must meet many opponents while preaching the glories of the Lord, but Śrī Caitanya Mahāprabhu recommends that they not become angry while preaching. Lord Caitanya Mahāprabhu has given this formula: tṛṇād api sunīcena taror api sahiṣṇunā/ amāninā mānadena kīrtanīyaḥ sadā hariḥ. “One should chant the holy name of the Lord in a humble state of mind, thinking oneself lower than the straw in the street; one should be more tolerant than a tree, devoid of all sense of false prestige and should be ready to offer all respect to others. In such a state of mind one can chant the holy name of the Lord constantly.” Those engaged in preaching the glories of the Lord should be humbler than grass and more tolerant than a tree; then they can preach the glories of the Lord without difficulty.

Sādhu, oddaný, se nikdy nehněvá. Skutečným rysem oddaných, kteří se podrobují tapasyi, askezi, je ochota odpouštět. I když má vaiṣṇava díky tapasyi dostatečnou moc, nerozhněvá se, jestliže se dostane do potíží. Pokud však někdo podstupuje tapasyu, ale nestane se vaiṣṇavou, nemůže vyvinout dobré vlastnosti. Například Hiraṇyakaśipu a Rāvaṇa se rovněž podrobili velké askezi, ale jen proto, aby projevili své démonské sklony. Vaiṣṇavové se při šíření slávy Pána musí setkávat s mnoha odpůrci, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučuje, aby se při kázání zdrželi hněvu. Pán Caitanya Mahāprabhu dává tento návod: tṛṇād api sunīcena taror api sahiṣṇunā / amāninā mānadena kīrtanīyaḥ sadā hariḥ. “Člověk by měl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivější než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a připravený vzdávat úctu druhým. V takovém stavu mysli může zpívat svaté jméno Pána neustále.” Ti, kdo šíří slávu Pána, mají být pokornější než tráva a snášenlivější než strom; pak mohou kázat o slávě Pána bez potíží.