Text 34

Sloka 34

Devanagari

Dévanágarí

य: प्राकृतैर्ज्ञानपथैर्जनानां
यथाशयं देहगतो विभाति ।
यथानिल: पार्थिवमाश्रितो गुणं
स ईश्वरो मे कुरुतां मनोरथम् ॥ ३४ ॥

Text

Verš

yaḥ prākṛtair jñāna-pathair janānāṁ
yathāśayaṁ deha-gato vibhāti
yathānilaḥ pārthivam āśrito guṇaṁ
sa īśvaro me kurutāṁ manoratham

Synonyms

Synonyma

yaḥ — who; prākṛtaiḥ — lower grade; jñāna-pathaiḥ — by the paths of worship; janānām — of all living entities; yathā-āśayam — according to the desire; deha-gataḥ — situated within the core of the heart; vibhāti — manifests; yathā — just as; anilaḥ — the air; pārthivam — earthly; āśritaḥ — receiving; guṇam — the quality (like flavor and color); saḥ — He; īśvaraḥ — the Supreme Personality of Godhead; me — my; kurutām — may He fulfill; manoratham — desire (for devotional service).

yaḥ — kdo; prākṛtaiḥ — nižší úrovně; jñāna-pathaiḥ — cestami uctívání; janānām — všech živých bytostí; yathā-āśayam — podle touhy; deha-gataḥ — sídlící v hloubi srdce; vibhāti — projevuje; yathā — jako; anilaḥ — vzduch; pārthivam — pozemské; āśritaḥ — přijímá; guṇam — vlastnosti (jako je vůně a barva); saḥ — On; īśvaraḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; me — mou; kurutām — kéž splní; manoratham — touhu (po oddané službě).

Translation

Překlad

As the air carries various characteristics of the physical elements, like the aroma of a flower or colors resulting from a mixture of dust in the air, the Lord appears through lower systems of worship according to one’s desires, although He appears as the demigods and not in His original form. What is the use of these other forms? May the original Supreme Personality of Godhead please fulfill my desires.

Tak jako vzduch nese různé charakteristické vlastnosti hmotných prvků, jako jsou vůně květu nebo barvy zvířeného prachu, Pán se zjevuje prostřednictvím nižších systémů uctívání podle přání uctívajícího, i když se projevuje jako polobozi, a nikoliv ve Své původní podobě. K čemu jsou tyto ostatní podoby dobré? Kéž mi původní Nejvyšší Osobnost Božství splní má přání.

Purport

Význam

The impersonalists imagine the various demigods to be forms of the Lord. For example, the Māyāvādīs worship five demigods (pañcopāsanā). They do not actually believe in the form of the Lord, but for the sake of worship they imagine some form to be God. Generally they imagine a form of Viṣṇu, a form of Śiva, and forms of Gaṇeśa, the sun-god and Durgā. This is called pañcopāsanā. Dakṣa, however, wanted to worship not an imaginary form, but the supreme form of Lord Kṛṣṇa.

Impersonalisté si představují, že různí polobozi jsou podobami Pána. Māyāvādīni například uctívají pět polobohů (pañcopāsanā). Ve skutečnosti v podobu Pána nevěří, ale kvůli uctívání si představují nějakou podobu jako Boha. Obvykle jsou to podoby Viṣṇua, Śivy, Gaṇeśe, boha Slunce a Durgy. To se nazývá pañcopāsanā. Dakṣa ovšem nechtěl uctívat žádnou imaginární podobu, ale svrchovanou podobu Pána Kṛṣṇy.

In this regard, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura describes the difference between the Supreme Personality of Godhead and an ordinary living being. As pointed out in a previous verse, sarvaṁ pumān veda guṇāṁś ca taj-jño na veda sarva jñam anantam īḍe: the omnipotent Supreme Lord knows everything, but the living being does not actually know the Supreme Personality of Godhead. As Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā, “I know everything, but no one knows Me.” This is the difference between the Supreme Lord and an ordinary living being. In a prayer in Śrīmad-Bhāgavatam, Queen Kuntī says, “My dear Lord, You exist inside and outside, yet no one can see You.”

V této souvislosti popisuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura rozdíl mezi Nejvyšší Osobností Božství a obyčejnou živou bytostí. Jak bylo uvedeno v jednom z předchozích veršů (25): sarvaṁ pumān veda guṇāṁś ca taj-jño na veda sarva-jñam anantam īḍe — všemocný Nejvyšší Pán zná vše, ale živá bytost nezná Nejvyšší Osobnost Božství. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě: “Já znám vše, ale Mě nezná nikdo.” To je rozdíl mezi Nejvyšším Pánem a obyčejnou živou bytostí. V jedné modlitbě ve Śrīmad-Bhāgavatamu říká královna Kuntī: “Můj milý Pane, existuješ uvnitř a vně, a přesto Tě nikdo nevidí.”

The conditioned soul cannot understand the Supreme Personality of Godhead by speculative knowledge or by imagination. One must therefore know the Supreme Personality of Godhead by the grace of the Supreme Personality of Godhead. He reveals Himself, but He cannot be understood by speculation. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.29):

Podmíněná duše nemůže pochopit Nejvyšší Osobnost Božství pomocí spekulativního poznání nebo představivosti. Nejvyšší Osobnost Božství je tedy nutné poznat milostí Samotné Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán se zjevuje, ale nelze Mu porozumět spekulací. Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.29) uvádí:

athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko ’pi ciraṁ vicinvan

athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko 'pi ciraṁ vicinvan

“My Lord, if one is favored by even a slight trace of the mercy of Your lotus feet, he can understand the greatness of Your personality. But those who speculate to understand the Supreme Personality of Godhead are unable to know You, even though they continue to study the Vedas for many years.”

“Můj Pane, když je někdo poctěn byť jen nepatrným náznakem milosti Tvých lotosových nohou, může pochopit velikost Tvé osobnosti. Avšak ti, kdo chtějí pochopit Nejvyšší Osobnost Božství pomocí spekulace, Tě nemohou poznat, i kdyby studovali Vedy po mnoho let.”

This is the verdict of the śāstra. An ordinary man may be a great philosopher and may speculate upon what the Absolute Truth is, what His form is and where He is existing, but he cannot understand these truths. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ: one can understand the Supreme Personality of Godhead only through devotional service. This is also explained by the Supreme Personality of Godhead Himself in Bhagavad-gītā (18.55). Bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ: “One can understand the Supreme Personality of Godhead as He is only by devotional service.” Unintelligent persons want to imagine or concoct a form of the Supreme Personality of Godhead, but devotees want to worship the actual Personality of Godhead. Therefore Dakṣa prays, “One may think of You as personal, impersonal or imaginary, but I wish to pray to Your Lordship that You fulfill my desires to see You as You actually are.”

To je výrok śāstry. Obyčejný člověk může být velký filozof a spekulovat o tom, co je Absolutní Pravda, jakou má podobu a kde existuje, ale nemůže tyto pravdy pochopit. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ — pochopit Nejvyšší Osobnost Božství lze jedině oddanou službou. To rovněž Osobně vysvětluje Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě (18.55). Bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ — “Jedině prostřednictvím oddané služby může člověk pochopit Nejvyššího Pána takového, jaký je.” Neinteligentní lidé si chtějí podobu Nejvyšší Osobnosti Božství představovat nebo vymýšlet, ale oddaní touží uctívat skutečnou Osobnost Božství. Dakṣa se proto modlí: “Někdo Tě může považovat za osobního, neosobního či imaginárního, ale já se k Tobě modlím, abys mi splnil mou touhu vidět Tě takového, jaký skutečně jsi.”

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura comments that this verse is especially meant for the impersonalist, who thinks that he himself is the Supreme because there is no difference between the living being and God. The Māyāvādī philosopher thinks that there is only one Supreme Truth and that he is also that Supreme Truth. Actually this is not knowledge but foolishness, and this verse is especially meant for such fools, whose knowledge has been stolen by illusion (māyayāpahṛta-jñānāḥ). Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura says that such persons, jñāni-māninaḥ, think themselves very advanced, but actually they are unintelligent.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že tento verš je zvláště určen pro impersonalistu, který si myslí, že on sám je Nejvyšší, protože mezi živou bytostí a Bohem není žádný rozdíl. Māyāvādský filozof se domnívá, že existuje jen jedna Nejvyšší Pravda a že i on je touto Nejvyšší Pravdou. To ve skutečnosti není poznání, ale pošetilost. Tento verš je zvláště určen pro takové hlupáky, jež o poznání připravila iluze (māyayāpahṛta-jñānāḥ). Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že tito lidé, jñāni-māninaḥ, se považují za velice pokročilé, ale ve skutečnosti postrádají inteligenci.

In regard to this verse, Śrīla Madhvācārya says:

Śrīla Madhvācārya v souvislosti s tímto veršem říká:

svadeha-sthaṁ hariṁ prāhur
adhamā jīvam eva tu
madhyamāś cāpy anirṇītaṁ
jīvād bhinnaṁ janārdanam

There are three classes of men — the lowest (adhama), those in the middle (madhyama), and the best (uttama). The lowest (adhama) think that there is no difference between God and the living entity except that the living entity is under designations whereas the Absolute Truth has no designations. In their opinion, as soon as the designations of the material body are dissolved, the jīva, the living entity, will mix with the Supreme. They give the argument of ghaṭākāśa-paṭākāśa, in which the body is compared to a pot with the sky within and the sky without. When the pot breaks, the sky inside becomes one with the sky outside, and so the impersonalists say that the living being becomes one with the Supreme. This is their argument, but Śrīla Madhvācārya says that such an argument is put forward by the lowest class of men. Another class of men cannot ascertain what the actual form of the Supreme is, but they agree that there is a Supreme who controls the activities of the ordinary living being. Such philosophers are accepted as mediocre. The best, however, are those who understand the Supreme Lord (sac-cid-ānanda-vigraha). Pūrṇānandādi-guṇakaṁ sarva jīva-vilakṣaṇam: His form is completely spiritual, full of bliss, and completely distinct from that of the conditioned soul or any other living entity. Uttamās tu hariṁ prāhus tāratamyena teṣu ca: such philosophers are the best because they know that the Supreme Personality of Godhead reveals Himself differently to worshipers in various modes of material nature. They know that there are thirty-three million demigods just to convince the conditioned soul that there is a supreme power and to induce him to agree to worship one of these demigods so that by the association of devotees he may be able to understand that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead. As Lord Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā, mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya: “There is no truth superior to Me.” Aham ādir hi devānām: “I am the origin of all the demigods.” Ahaṁ sarvasya prabhavaḥ: “I am superior to everyone, even Lord Brahmā, Lord Śiva and the other demigods.” These are the conclusions of the śāstra, and one who accepts these conclusions should be considered a first-class philosopher. Such a philosopher knows that the Supreme Personality of Godhead is the Lord of the demigods (deva-deveśvaraṁ sūtram ānandaṁ prāṇa-vedinaḥ).

Existují tři druhy lidí — nejnižší (adhama), ti uprostřed (madhyama) a nejlepší (uttama). Nejnižší (adhama) si myslí, že mezi Bohem a živou bytostí není žádný rozdíl kromě toho, že živá bytost má určitá označení, zatímco Absolutní Pravda nikoliv. Podle jejich názoru se jīva, živá bytost, po odstranění označení hmotného těla smísí s Nejvyšším. Předkládají argument ghaṭākāśa-paṭākāśa, kde je tělo přirovnáno k nádobě s prostorem uvnitř a vně. Impersonalisté tvrdí, že živá bytost splyne s Nejvyšším, stejně jako po rozbití nádoby splyne prostor uvnitř s prostorem vně. Tak vypadá jejich argumentace. Śrīla Madhvācārya však říká, že tímto způsobem argumentují jen ti nejnižší z lidí. Další druh lidí nedokáže zjistit, jaká je skutečná podoba Nejvyššího, ale souhlasí, že existuje Nejvyšší, který řídí činnosti obyčejné živé bytosti. O těchto filozofech je řečeno, že se nacházejí uprostřed. Nejlepší jsou ovšem ti, kdo chápou Nejvyššího Pána (sac-cid-ānanda-vigrahu). Pūrṇānandādi-guṇakaṁ sarva-jīva-vilakṣaṇam — Jeho podoba je zcela duchovní, plná blaženosti a naprosto odlišná od podoby podmíněné duše nebo jakékoliv jiné živé bytosti. Uttamās tu hariṁ prāhus tārata-myena teṣu ca — tito filozofové jsou nejlepší, protože vědí, že Nejvyšší Osobnost Božství se zjevuje různě osobám uctívajícím pod vlivem různých kvalit hmotné přírody. Vědí, že třicet tři miliónů polobohů existuje jen za účelem přesvědčit podmíněnou duši o existenci nejvyšší moci a přivést ji k uctívání jednoho z těchto polobohů, aby díky společnosti oddaných mohla pochopit, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Jak Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya — “Neexistuje vyšší pravda, než jsem Já.” Aham ādir hi devānām — “Já jsem původcem všech polobohů.” Aham sarvasya prabhavaḥ — “Jsem nadřazený každému, včetně Pána Brahmy, Pána Śivy a ostatních polobohů.” To jsou závěry śāster, a toho, kdo tyto závěry přijímá, je třeba považovat za prvotřídního filozofa. Takový filozof ví, že Nejvyšší Osobnost Božství je Pánem polobohů (deva-deveśvaraṁ sūtram ānandaṁ prāṇa-vedinaḥ).